Orient na suchu. V sousedství Evropy se schyluje k přírodnímu kataklyzmatu

Obyvatelé Blízkého východu se nemohli dočkat konce léta, které bylo nezvykle teplé. Jenže podzim nepřinesl takovou úlevu, v jakou doufali. Tento region je stále víc vyprahlý a nezmění se to ani do budoucna. Se všemi důsledky, které to může mít.

Letos se to dělo častěji než kdykoli předtím: lidé otočili kohoutkem – a nic. Vlády a příslušné podniky prostě nedokázaly zajistit pitnou vodu, což je pro každý režim dost ponižující situace. Od Alžírska po Írán se konaly demonstrace, jejichž hlavním tématem byl nedostatek nejzákladnější tekutiny.

Problém se ovšem netýká jen toho, co lidem teče nebo neteče doma v koupelně. Většinu vody spotřebují zemědělci, na Blízkém východě je tento podíl nejvyšší na světě, kolem 80 procent. Bez dostatečného množství vody nebude co jíst a sami farmáři se zvednou a budou muset najít novou obživu, a tedy i místo k životu.

Někteří autoři – snad příliš zjednodušeně – spojovali začátek arabského jara se suchem před deseti lety. Jenže teď už opravdu nastává problém, který bude těžké hasit, a to doslova.

Přitom tento problém narůstá už mnoho let, ale bez dostatečné odezvy vlád. Asi 70 procent všech zemí světa, které trpí nedostatkem vody, leží v regionu severní Afriky a Blízkého východu. Za poslední generaci stouply průměrné teploty o dva stupně a množství srážek kleslo o pětinu, horký letošek byl především potvrzením dosavadního trendu. Celá oblast přitom neustále chudne – kvůli politické nestabilitě, covidu i ústupu světa od ropy.

Celý text Jana Fingerlanda si můžete přečíst na EchoPrime nebo v tištěném Týdeníku ECHO. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.