Justici máme odolnou, říká soudce Baxa

Týdeník Echo připravil zvláštní samostatné vydání výběru nejlepších interview z uplynulých dvanácti měsíců své produkce. Speciál 30 rozhovorů představuje tři desítky českých i zahraničních osobností z oblasti politiky, vědy, kultury i společenského dění. Jedním ze zpovídaných je i soudce Josef Baxa. Přinášíme ukázku z textu, který je k dostání ve vybraných trafikách od 25. června. Objednat on-line si jej můžete ZDE.

Je pravda, že do vlády Babiše a Zemana historicky žádní premiéři a prezidenti nezasahovali do výběru předsedů soudů?

Ano. První takový případ, kdy se prezident státu zachoval v rozporu s doporučením ministra spravedlnosti, pochází z roku 2014, kdy prezident Miloš Zeman nejmenoval předsedou Krajského soudu v Ústí nad Labem navrženého kandidáta. Druhý případ bylo zablokování Jana Sváčka na funkci místopředsedy Vrchního soudu v Praze dnešním předsedou vlády, tehdy ještě ministrem financí. Dnes – a stálo by za to, zjistit podrobnosti – si údajně předseda vlády vyhradil v uvozovkách kompetenci ke schvalování předsedů soudů, které jmenuje prezident republiky. Tedy předsedy krajských, vrchních a nejvyšších soudů. Možná jste si všiml, že už před několika měsíci proběhlo výběrové řízení na předsedu Krajského soudu v Ostravě, někdo byl vybrán, ale stále není jmenován. Zkrátka – nevím, jestli je to dnes převažující styl, ale pořád platí, že předsedové soudů jsou orgány státní správy soudů, ústředním orgánem státní správy soudů je ministerstvo spravedlnosti, čili tady by měl mít slovo ministr spravedlnosti. Zasahovat do jmenování odněkud odjinud je problematické. A nic na tom nemění fakt, že některé soudní funkcionáře jmenuje prezident republiky. Prezident jistě nemusí jmenovat každého, koho mu ministr navrhne. Na druhé straně aktivně by do výběru zasahovat neměl, podobně jako by prezident republiky neměl říkat ministru spravedlnosti, kdo má být soudce.

A v tomto ohledu teď poprvé za oněch třicet let nastala kvalitativní změna?

Ne úplně zjevná, protože oni pochopili, že cesta, jak se dostat do justice, je mít kontrolu nad vedením soudů.

Za předpokladu, že změna na ministerstvu spravedlnosti a ohlášený záměr Marie Benešové rušit vrchní státní soudy a vrchní státní zastupitelství jsou psychologický nátlak na vrchní státní zástupce a soudce, aby premiéra netrápili, nakolik je česká justice odolná?

Myslím, že v tomto směru je odolná. Už proto, že justice má paměť. Tím, že se nestřídá s politickou mocí, má kontinuitu a to je jedna z jejích velkých výhod. Na jedné straně jsme k různým změnám a návrhům z ministerstva spravedlnosti – nejenom ve statutárních věcech, ale také v procesních předpisech a podobně – často skeptičtí, na druhou stranu se jich tolik nebojíme, protože z ohlašovaných změn často buď nebylo nic, nebo z nich zbyla karikatura. Pokud by si dnes někdo myslel, že vyvolá tlak a justice se najednou začne bát, tak se podle mě plete. Mohou se bát konkrétní lidé, kteří se bojí o konkrétní posty, kteří mají kariérní ambice, ale typický řadový soudce je v tomto směru naprosto odolný.

Celý text vyjde ve speciálu 30 rozhovorů, který je ve volném prodeji k dostání za 99 korun, při pořízení v předprodeji zaplatíte jen 89 korun. Speciál si můžete objednat ZDE.