Inflace brzdí. Bohužel jen opticky

ÚHEL POHLEDU: V českém ekonomickém světě byl tento týden o spotřebitelské inflaci. Koneckonců spotřebitelská inflace je tím, co pálí lidi z oblasti ekonomiky nejvíc. A tak se na nová čísla čekalo celkem s napětím.

Existovaly a existují v zásadě dvě teorie. Podle jedné se inflace už zlomila. Vrcholila kolem osmnácti procent a nyní už bude soustavně klesat. Podle druhé teorie inflace naopak ještě hned tak klesat nebude. Bude se dál buď potácet kolem osmnácti procent, anebo dokonce ještě mírně vzroste nad procent dvacet. Čísla za říjen měla rozhodnout.

A zdánlivě také rozhodla. Zdánlivě.

Většina oslovených respondentů z řad analytiků ve svém průměru očekávala pouze kosmetické zpomalení tempa inflace. Proto bylo překvapivé, že růst spotřebitelských cen šlápnul na brzdu mnohem výrazněji. Konkrétně spotřebitelské ceny v říjnu meziměsíčně klesly o 1,4 % a meziročně vzrostly už „jen“ o 15,1 %, což bylo o výrazné 2,9 procentního bodu méně než v září.

To vše se tedy zdá potvrzovat domněnku, že inflace již ztrácí na síle a zlomila svůj trend. Až na to…

Až na to, že za meziměsíčním poklesem spotřebitelských cen jednoznačně stojí úsporný tarif české vlády v oblasti elektřiny. Díky tomu statistici hlásí jediný meziměsíční pokles cenové hladiny od prosince 2020. V případě úsporného tarifu nešlo o nic jiného než o státní příspěvek na úhradu nákladů za energie zákazníkovi. Aneb na dluh si všichni vespolek poskytneme dotaci. Ceny meziměsíčně tlačilo dolů také odpuštění poplatku za podporované zdroje energie pro ceny elektřiny. V říjnu proto proti září ceny elektřiny propadly o 53,9 %.

Jenomže toto snížení cen energií je umělé. Tedy snížení celé inflace je také umělé. Jedná se o umělou státní regulaci. V podstatě to nemá daleko k cenovému moratoriu v oblasti energií. A nyní mi nejde ani tak o to, že jako kritik státu a regulací puristicky rozporuju, jak ke snížení cen došlo – jde o něco docela jiného. Jde o to, že podobně, jako byly poklesy ekonomiky v minulosti překrývány zvyšováním peněžní zásoby (až jsme si uhnali inflaci), i nyní je růst cenové hladiny překrýván úsporným tarifem – to ale neznamená ani omylem, že by přirozeně ceny neměly sklon dál růst. Nebo snad že by ceny energií spontánně chtěly výrazněji klesat. Naopak.

Energií je v Evropě stále nedostatek. A čeho je nedostatek, to je drahé. To je vidět také z toho, že i přes úsporný tarif v oblasti elektřiny dál rostly náklady domácností na bydlení. Tady kromě nákladů vlastnického bydlení bobtnala výše nájemného z bytu o 5,4 %, vodného o 5,3 %, stočného o 6,4 %, zemního plynu o 85,3 %, tuhých paliv o 67,1 % a tepla a teplé vody o 24,8 %. V oddíle doprava se zvýšily ceny pohonných hmot a olejů o 21,7 %. To je i nadále výrazný růst. A dokud výrobu energií v Evropě nezvýšíme, prostě natvrdo řečeno, dokud nezprovozníme opět tepelné elektrárny, alternativně nenamontujeme ještě mnohem, mnohem, mnohem více solárů a podobně, pořád bude energie drahá a bude muset být dotována, aby se její cena uměle překryla. Takže jakmile stát konstatuje, že na tyto dotace už nemá, jsme přesně tam, kde jsme byli, neboli cena energií se provalí v plné výši. Ještě jinak řečeno, inflace je maskována, pod povrchem stále skrytě existuje.

Koneckonců všechno toto je vidět, jakmile se podíváme detailněji, jaké ceny rostly. A najednou se ukáže, že třeba potraviny dál zdražují. Tak například ceny pekárenských výrobků a obilovin byly vyšší o 29,1 %, masa o 26,6 %, cukru o 105,4 % nebo vajec o 52,8 %. Právě potraviny byly hlavním tahounem vysokého tempa inflace. Připlatíme si i v restauracích, a to i když si neobjednáme svatomartinskou husu s knedlíkem, která i kvůli epidemii ptačí chřipky zdražila o 30–40 %. Ceny stravovacích služeb v průměru vyskočily o 26,6 %.

Je velmi pravděpodobné, že se vliv úsporného tarifu bude do statistik inflace rozlévat ve zbytku tohoto roku. V příštím roce pak bude brzdit růst tempa inflace vládní cenový strop na ceny elektřiny a zemního plynu. I tak se ale musíme připravit na to, že většina domácností si za energie připlatí výrazně víc, než byla zvyklá z posledních let. Vyšší ceny energií budou navíc prosakovat i do dalších položek – zejména potravin. Průměrné tempo inflace letos podle našeho modelu skončí na úrovni kolem 16 %. I v roce 2023 zůstane kvůli drahým energiím tempo inflace zvýšené. V průměru za celý rok 2023 se bude pohybovat kolem 10 %. Ovšem na vyšší inflaci si budeme muset zvyknout dlouhodobě. Nebude sice pořád na 18 procentech jako nedávno, už kvůli statistické základně ne, ale vysoká bude. A jakmile se vláda stáhne a přestane dotovat, pořád bude mít tendenci šplhat vzhůru.