Taková podivná nezaměstnanost

ÚHEL POHLEDU: Když má člověk chřipku, tak nějak očekává, že společně s chřipkou dostane i horečku. Nepředpokládá, že prvního ledna si papírově odbyde chřipku, zůstane na neschopence doma a teprve desátého března, dva měsíce po vyléčení z chřipky, dostane teplotu a ukrutné bolesti hlavy jako opožděné příznaky chřipky. Ale bude již papírově zdravý a bude s horečkou a bolestí hlavy ťapat do práce. Tento scénář se zdá býti poněkud podivným.

Tento scénář jest sice poněkud podivným, ale přesně podle něj se hraje současná hospodářská politika a ekonomika. Na počátku roku 2020 odstartovala pandemie covidu. Na počátku roku 2022 byla víceméně jakžtakž odpískána pandemie covidu. A dnes, na počátku podzimu 2022, přichází růst míry nezaměstnanosti. Na tom by ještě nebylo nic až tak moc podivného, kdyby ovšem růst míry nezaměstnanosti nebyl odloženým příznakem lockdownů a protipandemických opatření. A on je.

Ještě pregnantněji řečeno, aktuální růst míry nezaměstnanosti je přímým důsledkem recese, do které vstupujeme, a tato recese se o dva a půl roku zpozdila. Tato recese měla udeřit zhruba v březnu 2020, velké hedgové fondy na ni již v závěru roku 2019 spekulovaly, ale tato recese a hlavně její symptomy byly překryty opatřeními vlád i centrálních bank v souvislosti s pandemií. Protože byly příznaky recese odloženy v čase, jsou nyní o to výraznější. A dnešní statistika to potvrzuje.

Míra nezaměstnanosti totiž pokračuje v růstu. V srpnu se zvýšila z červencových 3,3 % na 3,4 %. Konkrétně počet nezaměstnaných na konci srpna dosahoval 251 753. Jejich počet byl o 11 047 vyšší než na konci předchozího měsíce, ve srovnání se stejným obdobím roku 2021 je nižší o 16 136 osob. To pořád nejsou žádná drastická čísla. Naopak stále patříme mezi země s nejnižší mírou nezaměstnanosti v Evropě.

Jde ale o to, že se změnil trend. A navíc – a to je horší – trh práce nevyhledává lidi tak, že by to naznačovalo rozvoj technologií a činností s vysokou přidanou hodnotou v ekonomice. Právě naopak. U více než 70 procent volných míst hledají zaměstnavatelé uchazeče se základním či nižším vzděláním. To naznačuje, že namísto technologického rozvoje země se spíš vracíme zpět; než aby firmy investovaly do automatizace, prostě raději hledají levné, nekvalifikované dělníky.

A my víme, že je to přesně ten trend, který se z dlouhodobého hlediska žádné ekonomice nevyplácí. Země mající svou chvilkovou prosperitu založenou na levné pracovní síle a levných výrobcích se moc dlouho na výsluní neudrží. Jestliže je nám vzorem prosperující země Švýcarsko se svým velmi pokročilým průmyslem, finančnictvím, obecně službami na vysoké úrovni a také s mnohem nižší inflací než my, pak my se od tohoto vzoru naopak vzdalujeme.

Logicky když firmy hlavně řeší růst nákladů na energie a dostávají se v mnoha případech do existenčního ohrožení, nemohou být ochotné otevírat nová pracovní místa. Zrovna tak je logické, že se preventivně budou snažit propouštět, aby si vytvořily finanční polštář. Zatím ještě na jedno volné pracovní místo připadá v průměru 0,81 uchazeče. Tento údaj už ale začíná pozvolna růst. Během dalších měsíců tak skončí režim, kdy máme víc volných pracovních míst, než je počet nezaměstnaných.

To bude platit v průměru za celou republiku. Současně ale budou regiony, kde počet uchazečů na jedno volné místo bude narůstat rychleji – a budou to regiony se silnou orientací na průmysl. Naše země je v rámci Evropské unie nadprůměrně průmyslová. A drahé energie jsou pro průmysl zásadní problém. Jsou tedy pro českou ekonomiku jako celek větším problémem než pro ekonomiky méně průmyslové. Takže jen ilustrativně: v současné době se práce nejhůř hledá v okresech Karviná (9,2 uchazeče na jedno pracovní místo), Ústí nad Labem (4,7), Bruntál (4,0), Most (3,9), Sokolov (2,8), Děčín (2,8), Hodonín (2,5), Opava (2,5). A tohle se ještě trochu zhorší.

Masy uvidí drahé energie a vyšší propouštění a spojí si jedna a jedna. A budou se dožadovat stropování cen energií, vyšší podpory v nezaměstnanosti, kurzarbeitů. Potíž je v tom, že drahé energie a recese a propouštění jsou opožděným důsledkem Green Dealu, lockdownů, kurzarbeitu v podobě „anticovidu“. Jsou přímým důsledkem hospodářské politiky státu narušující kapitalismus. A lidé si to neumí spojit dohromady. A proto nyní budou vykládat pohádky o „selhání kapitalismu“ a budou tato domnělá selhání chtít „léčit“ přesně tím, co nás do trablů dovedlo.