Týdeník Echo: Profesor Beran varuje před očkováním dětí, Pithart polemizuje s Klausem
TÝDENÍK ECHO
Tvář profesora Jiřího Berana, v současné době ve světě nejcitovanějšího českého epidemiologa, shlíží na čtenáře z obálky nového čísla Týdeníku Echo. Velký rozhovor nejen o očkování proti covidu-19 s ním pořídil Daniel Kaiser. Kde je hranice svobody jednotlivce a péče státu o zdraví společnosti? S hosty Salonu Týdeníku Echo (biochemik Jan Konvalinka, ekonom Mojmír Hampl, filozof a spisovatel Stanislav Komárek a soudce Karel Šimka) hovoří o takovýchto otázkách Lenka Zlámalová.
V Edici Echo nedávno vydaná knížka Podtrženo, výpisky Václava Klause z let 1970–2020, vyvolala polemickou reakci Petra Pitharta, polistopadového předsedy vlády ČR a později předsedy Senátu. O tom, jak se po pandemii rozvolňuje život ve Velké Británii, píše Ondřej Šmigol, o pozoruhodném vojenském sbližování Polska a Turecka uvažuje Lukáš Visingr.
Neúnavný cestoval Jiří Peňás pokračuje ve svých zápiscích z výletů, Ondřej Fous nás v seriálu Zahrada učí větší vnímavosti ke stromům a květinám. Na pozoruhodné nápady současných architektů se zaměřuje Matěj Beránek a o tom, jaké nové vozidlo vyzkoušel, nás informuje František Vahala ve své pravidelné rubrice Auto.
„Poroste tlak na očkování dětí, co o něm soudíte?“ ptá se Daniel Kaiser a profesor Beran odpovídá: „Vždycky jsem byl proti očkování těhotných a dětí, protože děti mají přirozenou imunitu mnohem lépe stimulovanou a jsou schopné si s virem mnohem lépe poradit. V tuto chvíli je lepší, aby si děti tu infekci prodělaly. Pohybuji se ve vývoji nových vakcín a vím, že je vždycky lepší nechat vakcíny působit u dospělých, kde jsme dlouhodobě schopni líp se vyrovnat s nežádoucími účinky. Posloužím dvěma příběhy. Vakcína proti horečce dengue byla považována za velmi dobrou vakcínu a nejdřív se začala aplikovat školní mládeži na Filipínách. Byla to registrovaná běžná vakcína. Bohužel děti senzibilizovala, takže ty, co po očkování onemocněly horečkou dengue, mívaly daleko těžší, krvácivý průběh. Šest set dětí tam zemřelo. Druhý příběh je původní vakcína proti rotaviru, proti průjmovému onemocnění dětí. Ta u dětí často vedla k náhlé příhodě břišní. Musely se vyvinout nové verze vakcíny, založené na jiných kmenech. Dva příběhy, které mě vedou k opatrnosti. U tohoto typu vakcíny, která tu nikdy nebyla, u které neznáme dlouhodobé následky, bych se očkování dětí snažil vyhnout. Stát je tu od toho, aby sledoval nežádoucí účinky a hlavně celkovou efektivitu vakcín. Stát není od toho, aby prodával vakcíny.“
Co říká o osobní odpovědnosti Jan Konvalinka v debatě vedené Lenkou Zlámalovou? „Covid-19 není normální nemoc. Umřely čtyři miliony lidí po celém světě. Mně umřeli čtyři velmi dobří kamarádi. Ta nemoc je asi čtyřikrát infekčnější než běžná chřipka, což jsme experimentálně dokázali tím, že chřipku jsme loni vyřadili rouškami, kdežto covid se vesele šířil. Svobodné rozhodnutí člověka zemřít bych respektoval, jenže to je infekční choroba. Vy se svobodně rozhodnete, že na to kašlete, ale infikujete ostatní. Tím se to liší.“
A jak vidí Václava Klause Petr Pithart? „Něco Václava Klause nutí, aby šel, hnal se dál, nad a za běžnou míru. Za jakousi nezpochybnitelnou, absolutní pravdou. Aby se takovou stala, musí být asi vyznána se vší možnou tvrdostí! Nezná míru, a nemůže za to. Něco jej žene, aby byl vždycky první, vždycky vítěz. Vždycky jediný vítěz. Nadopovaný ctižádostí už odmala? V politice založené na boji moci s mocí se to často vyplácí. V politice spočívající v dohadování a usmiřování a vyrovnávání je to na nic. K čemu mít neochvějnou pravdu, když s ní pozurážím spoustu lidí, kteří by mohli být, třeba s výhradami, konstruktivně mými spojenci?“
Nové číslo Týdeníku Echo můžete číst již nyní elektronicky. Od čtvrtka je pak k dostání i v prodejnách tisku.