Češi se vydávají „asijskou cestou“. Zájem je hlavně o menší byty
bydlení a architektura
NOVÉ
1
Pro Čechy není při výběru bydlení architektura podstatná. Čím dál tím víc ale roste poptávka po menších bytech, které jsou trendem v asijských zemích. Existuje něco jako typická česká architektura a které regiony architekturu nejvíce podporují? O tom v uplynulém týdnu na půdě pražského Centra architektury a městského plánování CAMP diskutovali historik architektury Zdeněk Lukeš, propagátor architektury Adam Gebrian, architekt David Vávra, předseda Gremiální rady IPR Petr Hlaváček a rezidenční stavitel a majitel společnosti Central Group Dušan Kunovský.
Podle architekta Adama Gebriana nehraje velikost bydlení roli. „Mám zkušenost, že jsme s manželkou několik měsíců žili v Paříži v bytě, který měl šestnáct metrů čtverečních a přestěhovali jsme se tam z bytu, který měl také šestnáct metrů čtverečních, ale byl ve dvou patrech,“ řekl Gebrian. „Když jsme se přestěhovali do toho v jednom patře, měli jsme pocit luxusu a rozměru,“ dodal. Navíc se podle Gebriana nutný prostor zmenšuje i nastupující digitalizací, protože je rozdíl, když má někdo dva tisíce fotografií fyzicky a na pevném disku. Jak upozornila moderátorka debaty Hana Boříková, stavění malých bytů je velkým trendem v asijských zemích.
Dušan Kunovský dodal, že poptávka po menších bytech je spojena i s novinkou jednočlenných domácností. „Třicet procent domácností je jednočlenných, to vyvolává zájem o menší byty. Dříve byla naopak poptávka po větších bytech,“ řekl Kunovský.
Prostorová bohatost není jen o velikosti, ale i o práci s kompozicí. „V dnešní architektuře málo pracujeme ve vztahu k veřejnému prostoru,“ řekl Hlaváček s tím, že i obyčejné domy z devatenáctého století mají prostorovou bohatost násobně větší. „Bohatost, že to je jiné venku, že jsem toho součástí. Mohu tam mít zahradu, na tu navazuje schodiště a jsem toho součástí,“ dodal.
Češi podle Dušana Kunovského při výběru svého bydlení na architekturu příliš nehledí. Řadový klient má tři hlavní priority. „První je lokalita, pak je to cena a dispozice, kterou potřebuje,“ vysvětlil Kunovský. „Architektura je přidaná hodnota, ale je to až daleko za těmito třemi věcmi, které jsou pro ně existenčně důležité, aby vůbec mohli bydlet,“ dodal.
Čtěte také: OBRAZEM: Kreativní bydlení. Pleskot, Vávra a spol. ocenili mladé architekty
Tradiční česká architektura neexistuje
Tradiční česká architektura? „Neexistuje,“ odpověděl krátce historik architektury Lukeš. „Když se otázka položí jednoduše, správná odpověď je ne. Když se zesložití a člověk popřemýšlí, kde všude byl a s čím se identifikuje, tak nějaké věci najde,“ řekl Hlaváček. „Dalo by se to najít v odstupech, velikosti oken,“ dodal s tím, že to, že vymizela lidová architektura, je jen dočasný jev.
Za dobrou architekturou stojí vedení měst, shodli se diskutující. „Záleží, kdo sedí na radnici. Když tam jsou rozumní lidé, mohou se dít zázraky jako v Litomyšli. To znamená, že se dá v historickém městě stavět architektura, která je skvělá,“ řekl Zdeněk Lukeš s tím, že bohužel takových míst mnoho není. Diskutující ocenili práci tehdejšího starosty Litomyšle Miroslava Brýdla, který měl na rozvoji města lví podíl.
Podle Petra Hlaváčka náš systém ale nepodporuje bohatost architektury. „Starostové nejsou jako ti za první republiky, co vydávali povolení,“ řekl Hlaváček. „Je to zauzlený systém, který vede ke kolektivní nevině,“ dodal.
O situaci na trhu s byty čtěte zde: V Praze se nestaví dost bytů. Cena tak letos opět poroste
Originalita nebo efektivita?
Architekt David Vávra by u rezidenčního bydlení originalitu a účelnost nerozděloval. „Není to protichůdné. Uchvátí mě řešení, která jsou nenápadná a u kterých je šance, že přežijí nějaké věky,“ řekl Vávra z předtočeného záznamu, protože byl v den debaty v zahraničí. S tím, že si originalita a efektivita nejsou protiklady, souhlasil i Petr Hlaváček. Nicméně tvrdí, že výrazný dům může být psychicky náročný a bydlení by mělo „čistit hlavu“.
Podle Dušana Kunovského je prvek originality důležitější ve stavbách kulturního a vzdělávacího rázu, ale u domu, ve kterém se žije, jde o to, aby vydržel i po padesáti letech. Navíc je podle něj rozdíl v dlouhodobém a krátkodobém bydlení. „Když cestuji, tak se snažím spát v zajímavých stavbách a hotelích. Neumím si ale představit v nich spát více než tři dny,“ řekl Kunovský. „Dlouhodobě bydlím v bytě s rovnými stěnami,“ dodal.
