Německý odborový svaz automobilky Volkswagen (VW) doporučí členům, aby od 1. prosince vstoupili do stávky. Zdůvodnil to tím, že vyjednávání s vedením společnost ...
Cena emisních povolenek EU v pátek během obchodování vzrostla na nový absolutní rekord, 99,22 eura za kus. Nakonec obchodování uzavřela na úrovni 98,01 eura. Což je historicky nejvyšší uzavírací cena. Již v tomto týdnu cena povolenek zřejmě překoná psychologickou úroveň 100 eur za kus.
Jedna povolenka představuje povolení vypustit do ovzduší ekvivalent jedné tuny oxidu uhličitého.
Důvodem růstu cen povolenek je fakt, že elektrárny, teplárny, ale také velké podniky typu cementáren musí v rostoucí míře při své výrobě spalovat uhlí, nebo dokonce mazut. To jsou „špinavé“ zdroje energie, které vyžadují větší objem povolenek, než si žádá výroba prostřednictvím plynu. Jenže plyn je napříč EU stále vzácnější. Rusko totiž už od poloviny června fatálně omezuje jeho dodávky. A další omezení chystá na přelomu srpna a září, kdy podle pátečního, poměrně nečekaného vyjádření Gazpromu přechodně zcela zastaví přepravu plynu potrubím Nord Stream 1.
Páteční oznámení ruského plynárenského gigantu, jejž ovládá Kreml, zřejmě v pondělí po otevření burz povede jak k růstu cen plynu, tak i povolenek. Protože znamená, že elektrárny, fabriky a další výrobní závody v EU si budou muset pořídit ještě větší objem povolenek, aby právě mohly místo plynu spalovat uhlí či mazut.
Cena emisních povolenek dramaticky stoupá navzdory tomu, že už v jejím důsledku dochází k takzvané destrukci poptávky. A nutno dodat, že také k destrukci pracovních míst.
V uplynulém týdnu oznámily kvůli vysokým cenám elektřiny a energií obecně, které způsobují z velké části právě povolenky, ukončení výroby hned dva významné výrobní závody v EU. A sice jedna z největších evropských zinkoven, ta v nizozemském Budelu, a také jediná hliníkárna na Slovensku, podnik Slovalco v Žiaru nad Hronom. Lze předpokládat, že tato destrukce výroby, a tedy i poptávky po energiích v EU bude z důvodu neustávající energetické drahoty pokračovat.
Konkrétně podnik Slovalco je významným dodavatelem hliníku celé Evropě. Jeho generální ředitel Milan Veselý varoval, že po ukončení výroby jej budou coby dodavatelé muset zastoupit podniky z Číny a Ruska, protože Evropa se bez hliníku neobejde. Potvrzuje se, že emisní povolenky EU zajišťují přesun výroby a pracovních míst do zemí právě typu Číny či Ruska. Zdražují totiž již tak drahou elektřinu, takže výrobu zinku či hliníku v EU činí nekonkurenceschopnou. Přitom ale nezajišťují žádný pokles globálních emisí oxidu uhličitého, neboť ty jen přemisťují na jiný světadíl. Fundamentální cíl povolenek – boj s klimatickou změnou – tak zůstává nenaplněn.
Enormní zdražování povolenek představuje klíčový důvod, proč Španělsko po Bruselu nyní žádá zastropování jejich cen. Pokud by Fialova vláda chtěla řešit podstatu drahé elektřiny a obecně energetické drahoty v Česku, měla by zvážit připojení ke španělskému požadavku.
Zastropování cen povolenek lze provést snadno, „tahem pera“. Evropská komise by zkrátka navýšila objem povolenek „v oběhu“ natolik, že by jejich cena klesla na žádoucí úroveň. Není třeba na dluh kompenzovat dodavatele jako u elektřiny či pohonných hmot. Dodavatelem povolenek je totiž Brusel sám.
Takže zastropování cen povolenek nelze srovnávat například se zastropováním cen pohonných hmot. V případě zastropování cen pohonných hmot musí stát kompenzovat výrobce či dodavatele. Přitom hrozí, že kvůli ceně z hlediska dodavatelů neatraktivně nízké a naopak pohledem nakupujících atraktivní až příliš dojde ke kritickému nedostatku na trhu. Takový nyní vážně hrozí třeba Maďarsku. V případě povolenek by ale nic takového nenastalo. Brusel je výhradním „výrobcem“ povolenek a jejich zastropování pro něj náklad prakticky nepředstavuje.
Alespoň tedy ne náklad v klasickém smyslu slova, tedy náklad finanční.
V zájmu Bruselu totiž zvýšení objemu obchodovaných povolenek příliš není, neboť by tím klesl jeho ekonomický, tedy i politický vliv. V tomto smyslu pro něj snížení ceny povolenek nákladem je. Čím vyšší je totiž cena povolenek, tím více se touto de facto celounijní daní vybere. Navíc ze spekulace na vyšší cenu povolenek tyjí velké banky či fondy, které si z ní udělaly dobrý byznys. S povolenkami obchodují stejně jako třeba s akciemi. Prostě s nimi spekulují, i když je k podnikání nepotřebují, neboť nevytváří uhlíkové emise.
Emisní povolenky EU by vlastně bylo možné zcela pozastavit, nejen zastropovat cenu. Vždyť smyslem povolenek přece bylo uměle zdražit fosilní energie (v době, kde byly levné). Jenže ty nyní na řadu let zdraží válka. Povolenky tak ztrácí původní smysl. Co hůř, umocňují inflaci v EU a ztrátu konkurenceschopnosti firem z EU, nejen zinkoven a hliníkáren, tváří v tvář nejen těm z Číny či Ruska.
Na poplach bijí už i české kraje. Nikdo jim nechce prodat plyn. S elektřinou to není o mnoho lepší. Dodavatelé plynu v ČR se obávají, že kraje jim dramaticky navýšenou cenu nakonec nesplatí, což by zadělalo na potíže s vymáháním nemalých pohledávek.
Kraje tak zřejmě budou muset velmi razantně omezit své jiné výdaje, třeba na investice do oprav a výstavby silnic a komunikací, které financují. Rovněž třeba v krajských školách, nemocnicích či zařízeních sociální péče se bude muset vytápět citelně nižší teplotou. Vážně je třeba se pak ptát, proč pacienti v nemocnicích nebo penzisté v domovech důchodců mají pokoušet své již tak často velmi churavé zdraví, jen aby banky a fondy mohly týt ze spekulace s povolenkami a Brusel neztrácel svůj vliv, který má v rámci přerozdělování miliard získaných z povolenek. Přesně tyto otázky by měl v Bruselu klást premiér Fiala. Využít tak konečně českého předsednictví EU.
Vždyť povolenky jsou i za letošním tolik propíraným enormním růstem ziskovosti ČEZ. Za ním není válka, jak Fialova vláda sugeruje, když klamně umetá cestičku zavedení takzvané válečné daně či daně z neočekávaných zisků (což je oboje jen jiný název pro daň sektorovou). Za růstem zisku ČEZ je letos totiž mnohem spíše právě růst cen emisních povolenek EU v letech 2020 a 2021, o zhruba 220 procent.
V těchto dvou předválečných letech ČEZ prodal 90 procent své elektřiny pro letošek. Povolenky dramaticky zdražují velkoobchodní elektřinu. Ovšem zároveň tím pádem dramaticky zvyšují marže jaderným elektrárnám a velkým vodním elektrárnám. Protože ty coby výrobci samozřejmě notně profitují ze zdražené velkoobchodní elektřiny, ale nečelí rostoucím nákladům, jelikož nemusí zdražené povolenky pořizovat. Na jadernou a obecně zelenou energetiku se povolenky nevztahují. Povolenky musí pořizovat paroplynové, resp. plynové a hlavně uhelné, případně mazutové elektrárny. Takže ČEZ nyní zaznamenává masivní nárůst své marže na jaderné elektřině, což je zdroj růstu jeho letošního zisku. Jadernou elektřinu z Temelína a Dukovan ČEZ zkrátka prodává za cenu, jako by pro ni musel kupovat povolenky, ač je kupovat nemusí.
Pokud by tedy Fialova vláda chtěla řešit podstatu problému drahé elektřiny, místo válečné daně, která ani nemůže být válečnou, jak vidíme, tak se v tandemu se Španělskem pokusí vyjednat změnu systému obchodování s povolenkami, zastropování jejich cen či kompletní pozastavení obchodování. To je řešení, které míří k podstatě problému. Další daň, ať se jmenuje válečná, nebo sektorová, podstatu neřeší.
Za letošním ziskem ČEZ není válka, ale to, že Brusel manipulací trhu s povolenkami dosáhl v uplynulých dvou letech jejich zdražení o stovky procent. Uměle tak zdražil fosilní elektřinu – z plynu, uhlí či mazutu. A uměle tak zvýšil marže na jaderné elektřině. To je zdroj letošního růstu zisku ČEZ, nikoli válka. Válka se v ziskovosti ČEZ teprve projeví. Drahá elektřina je „nový normál“, nic mimořádného, co by opodstatňovalo daň z mimořádných zisků. V porovnání s předpandemickou érou bude drahá dlouhou řadu příštích let. Pokud ji Fialova vláda chce systematicky zlevnit, měla by se zasadit o zásadní změnu systému obchodování povolenek.
Veřejnost v Česku daleko více ocení snahu pozastavit obchodování s povolenkami než rady typu „vezměte si holt svetr“. Fialova vláda by tak mohla svojí aktivitou na bruselské scéně, která dává velmi dobrý smysl ekonomický, získat také body politické, jež nyní povážlivě ztrácí.
00:02
