Chceme co nejvíc zvýšit důchody a snížit daně
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
CENY POTRAVIN
Ceny potravin v České republice i nadále rostou a podle analytiků se trend může v nadcházejících měsících ještě zrychlit. Zdražování podle dostupných statistik ...
Lehkost, s jakou Andrej Babiš decimuje politickou debatu a ostatní strany mu hrají komparz, je nesnesitelná. Sledovat, jak málo k tomu potřebuje, vždycky jen něco plácne a ostatní naskočí a poslouží jako užiteční idioti, je zarážející. Je to podobné, jako když prezident Miloš Zeman plácne některou ze svých záměrných provokací a média ji okamžitě začnou šířit rychlostí koronaviru. Hořekují nad Zemanovou nehorázností a ten se baví, jak skáčou podle jeho not. On je tím, kdo udává agendu.
Andrej Babiš velmi přesně pochopil, jak reaktivně média a veřejná debata fungují, a velmi efektivně toho využívá pro vlastní publicitu. Chápe, že stačí plácnout cokoliv. Čím je to překvapivější, tím víc na to budou všichni reagovat. A Babiš bude zase tím, kdo udává tón.
Teď sledujeme vrcholný kousek. Premiér tvrdí, že se na dovolenou vydal na Krétu. Před odjezdem dokázal velmi efektivně zalehnout veřejný prostor a vyslat své protihráče do akce, aby v době jeho nepřítomnosti udržovali značku Babiš co nejvíc při životě. Vypuštěný bílý psík snížení daně z příjmu z 20,1 na 15 procent, kombinovaný s vyhlášením co nejvyššího zvýšení důchodů, se Babišovi opravdu podařil. ODS i ČSSD běhají přesně podle babišovských notiček a reagují na jeho výstřel velmi freneticky. Píšou, sdílí, křičí.
A když už je něco hezky rozjeté, proč to zpovzdálí ještě nepřiživit. Když to tak pěkně v letním dovolenkovém bezčasí konkuruje koronaviru. Včera Andrej Babiš poskytl ze svého letního rozjímání rozhovor serveru Novinky.cz. Titulek je geniální. Babiš: chceme co nejvíc zvýšit penze i snížit daně.
Na to nezbývá říct: kdo by to nechtěl. Každý chce platit co nejméně a dostávat co nejvíc. To je lidská přirozenost. Každému, kdo myslí, je ale jasné, že je to nedosažitelné. Jako všechno je to něco za něco. Když budou nižší daně, musí být buď nižší útraty státu, což vylučuje výrazně vyšší důchody, protože je to největší státní výdaj. Nebo bude naopak vyšší schodek. Jednoduché, každému srozumitelné.
Babiš ani náhodou neříká, kde na to vezme. Sám celkem otevřeně ve zmíněném rozhovoru přiznává, že je to jen takový výstřel. Plácnutí do vody, které nemá vůbec promyšlené. Opoziční ODS mu ale už mezitím nabídla, že s ním bude ochotně spolupracovat na snížení daní. Předseda Petr Fiala už mu dokonce přímo do Strakovky poslal písemnou smlouvu.
Sociální demokraté zase tvrdí, že s ním budou ochotně soutěžit o co nejvyšší navýšení penzí. Takže tady pár měsíců budeme sledovat divadlo, jak Babiš jedná s ODS o snížení daní a se sociálními demokraty o zvýšení důchodů. Oběma stranám přitom bude odebírat voliče. A když to nepůjde, řekne, že nižší daně překazila sociální demokracie, že on se o ně tolik snažil. Ona je ale nechtěla a vyhrožovala mu, že mu kvůli tomu nepodpoří rozpočet. A, lidi, koukněte, ODS o těch nižších daních hodně mluví, ale když je může prosadit, nakonec to neudělá. Nabízím jí společnou vládu, abychom to udělali. A vidíte, ona nechce. Zase lže.
Není vůbec vyloučeno, že při šikovném manévrování mezi zmatenou ODS a sociální demokracií nakonec Andrej Babiš dodá před volbami co největší snížení daní a co nejvyšší zvýšení důchodů. K tomu prudké zvýšení schodku, které mu ale velmi snadno projde. S 31 procenty HDP jsme po Estonsku s 8,4 procenta a Lucembursku, které má veřejný dluh 22,5 procenta, třetí nejméně zadluženou zemí Evropské unie. Spořivé Německo má s 59,8 procenta HDP dluh skoro dvojnásobný. A to jsou čísla z konce loňského roku, před koronavirovou krizí. Sto miliard korun schodku nejsou ani dvě procenta HDP. Andrej Babiš nebude mít vůbec žádné skrupule zemi řádně zadlužit, aby dodal co největší snížení daní i zvýšení důchodů.
Pokud nechtějí být ostatní strany jeho komparzem, měly by si naordinovat zdrženlivost a ignorovat víkendová facebooková hlášeníčka „Čau lidi“. Nereagovat na každý Babišův výkřik a pokusit se udávat agendu nějakými vlastními nápady.
POLITICKÉ PREFERENCE
OSLAVY 17. LISTOPADU 1989