Odškodnění klientů H-systemu? Stát by se do práva neměl plést
Kauza H-system
NOVÉ
Jan Zatorsky
Stát by neměl přebírat zodpovědnost za ty, kteří kvůli kauze H-systemu nemohou bydlet. Myslí si to právník Josef Lžičář, který tak reaguje na slova předsedy Nejvyššího soudu Pavla Šámala. Ten se po schůzce u prezidenta Miloše Zemana za průtahy omluvil a prohlásil, že stát v tomto případě selhal. „Ve vztahu k nám všem daňovým poplatníkůmby mně nesmírně vadilo, aby stát přejímal odpovědnost za to, že ti lidé nebydlí. Pokud jim stát nabídne náhradní byt, to je něco jiného. Odškodnění však nepřipadá v úvahu,“ řekl pro Echo24 Josef Lžičář.
Případ H-systemu se rozšířil ze soudní síně do nejvyšších pater politiky. Prezident Miloš Zeman si v úterý pozval na Hrad předsedy Nejvyššího a Ústavního soudu Pavla Šámala a Petra Rychetského. I když oba shodně před schůzkou tvrdili, že se o případu nesmí bavit, tak se po skončení jednání k případu vyjadřovali. Právě Pavel Šámal prohlásil, že by stát měl odškodnit klienty bývalé zkrachovalé společnosti. „Do této kauzy musí vstoupit stát. Žádné rozhodnutí soudů nedokáže tuto situaci jednoznačně pro všechny vyřešit. Všichni, kdo do toho vložili peníze, musí být poměrným způsobem odškodněni,“ řekl po jednání Pavel Šámal.
S tím však nesouhlasí právník Josef Lžičář, kterému se nelíbí angažovanost státu v právních věcech. „Podle listiny práv a svobod by proces měl trvat přiměřeně dlouho a být spravedlivý. Tato lhůta byla nepochybně dlouhá, tak se klienti mohou domáhat jedině toho, že mohou dostat určitou náhradu za délku procesu. To, že stát selhal, by mohlo být vykládáno také tak, že rozhodnutí není spravedlivé. Já se domnívám, že pan Monsport postupoval řádně podle zákona. V zásadě by nebylo správné, aby stát přebíral náhradu za něco, co je v souladu s právem. Potom bych si musel položit otázku, zda zákony jsou v pořádku,“ řekl pro Echo24 Lžičář.
Podle něj jsou devadesátá léta ukázkou podobných případů, kdy lidé přišli o své peníze kvůli různým podvodům. „Těch věcí jako H-system je spousta. Věci, kdy docházelo k exekucím, kdy lidé nebyli odškodněni tak, jak si představovali. Je jich mnohem víc. Před dvaceti lety končily peněžní ústavy a také bych mohl říct, že stát selhával. Nic nebrání tomu, aby se klienti obrátili na Evropský soud, já se však domnívám, že nemohou chtít částky, aby uspokojili jejich nároky,“ pokračoval pro Echo24 Josef Lžičář.
Pozice klientů H-systemu je složitá. Klienti zkrachovalé společnosti se mohou dovolávat spravedlnosti ve Štrasburku u Evropského soudu. Dosavadní praxe je však může zklamat. „Mohli by dostat náhradu za nepřiměřenou délku řízení. Když si ale vezmu rozhodnutí Evropského soudu, co se týče délky řízení, tak bych si velké iluze nedělal, protože ty částky jsou malé až zanedbatelné,“ dodal Lžičář.
Pokud klienti H-systemu budou žádat odškodnění u ministerstva spravedlnosti, narazí na další problém. V minulosti sice dostali někteří klienti částky od 2500 do 30 tisíc korun, dnes je však kauza z pohledu podání nároku na přílišnou délku trestního řízení promlčená.
Ústavní stížnost
Klienti H-systemu, kteří bydlí v Horoměřicích, podají ústavní stížnost kvůli rozhodnutí Nejvyššího soudu, který jim nařídil vyklizení jejich bytů. Právník specializující se na ústavní právo Jan Kysela radí podobný postup. „Pokud byste dospěl k závěru, že pravomocným rozhodnutím Nejvyššího soudu dovolání bylo zasaženo do vašich ústavně zaručených práv a svobod, tak náš právní řád vám nabízí možnost obrátit se na Ústavní soud cestou ústavní stížnosti. Zákon o Ústavním soudu by v tomto případě možná mohl umožnit ještě něco navíc, tedy abyste současně s předložením ústavní stížnosti požádal o vykonatelnost toho jinak pravomocného rozhodnutí Nejvyššího soudu. V případě, že by vám to Ústavní soud umožnil, tak by to znamenalo, že ten rozsudek nemusíte plnit. Problém je v tom, že ten rozsudek máte splnit do třiceti dnů a to mám pocit, že není úplně jednoduché se na Ústavní soud vůbec stihnout obrátit, natož pak aby soud stihl rozhodnout,“ řekl pro Echo24 Jan Kysela.
Jako největší problém vidí právě v termínu, ve kterém se mají klienti odstěhovat. „Přeci jen vymyslet ústavní stížnost, respektive podat ji, není úplně snadné, protože musíte identifikovat to základní právo, do kterého vám bylo zasaženo. V tomto případě by to mohlo být právo vlastnické. Možná by vám mohlo jít i o právo na spravedlivý proces, protože byste argumentoval tím, že se spory vlečou dlouhou dobu a že ve sporech došlo ke změnám právních názorů jednotlivých rozhodujících soudů. V zásadě příprava stížnosti nebude úplně triviální. Jde také o to, jak rychle by Ústavní soud vašemu návrhu vyhověl. Tady mi připadá, že v těch třiceti dnech se to nestihne,“ řekl Jan Kysela.
