Naočkujme ohrožené a žijme jako před covidem

Evropa včetně Česka se potácí ve třetí vlně uzavřené ekonomiky kvůli šíření čínského koronaviru. Za cestu z pasti ničivých izolací a uzavírání společnosti se považuje vakcína. Vyspělý svět se předhání v tom, kdo rychleji naočkuje tak velkou část společnosti, aby přestalo hrozit riziko zhroucení zdravotního systému a lidé se mohli vrátit k normálnímu životu bez omezení. Země Evropské unie zaostávají v očkování za Izraelem, USA, Británií. Česko zaostává za většinou zemí Evropské unie. Kdo musí být naočkován, abychom se mohli vrátit k životu bez omezení? Kolik je takových lidí? Dokdy je zvládneme naočkovat? To jsou základní otázky, které rozhodnou, kdy začneme žít jako před zavíráním ekonomiky a společnosti. Odpověď na ně hledali v Salonu Týdeníku Echo imunolog Karel Drbal z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, Zdeněk Hostomský, ředitel Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR a bývalý ředitel výzkumu rakoviny ve firmě Pfizer, imunolog Vojtěch Thon z centra RECETOX Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity a AKIMED v Brně, a infektolog Ladislav Machala z 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a nemocnice Bulovka.

Kdo musí být naočkován, aby se dalo všechno otevřít? Kolik je to lidí?

Drbal: Chcete predikci? Pro Česko, nebo Evropskou unii?

Pro Česko.

Drbal: Vycházím z toho, jaká je pravděpodobnost promoření společnosti přirozenou infekcí. Ta se dá odhadovat mezi 40 a 50 procenty podle toho, jak vidíme zveřejňované případy. Z toho, jak se infekční vlny pohybují. I když zvedneme známé číslo R na 3 bez jakýchkoli státních zásahů, tak potřebujeme někde kolem 70 procent na získání kolektivní imunity společnosti. To je teorie. Jenže tato infekce se šíří superpřenašečskými událostmi. To znamená, že šíření je velmi nahodilé. R číslo se pro tuto infekci nehodí. Moc o ní nevypovídá. Když tohle všechno spočítáme, tak potřebujeme ochránit jasně definovanou skupinu ohrožených. Obézní, lidi s nadváhou staršího věku. Už jen tito lidé tvoří nějakých 10 až 20 procent populace. Myslím, že když je proočkujeme, tak je hotovo a máme vyhráno.

Podle vašich odhadů už bylo čtyři až pět milionů virem SARS-CoV-2 infikováno. Stačí naočkovat těch 20 procent rizikových a můžeme úplně všechno otevřít a vrátit se k normálnímu životu?

Drbal: Nedá se vyloučit, že i pak se tato infekce bude ohniskově objevovat. S tím je potřeba počítat.

Thon: Není tak jednoduché udělat odhad, který chcete. Musíme vidět, koho a za jaké situace očkujeme. Očkujeme dospělé lidi vakcínou, která se podává do svalu. Ta infekce ale nepůsobí tímto způsobem. Působí přes sliznice. Je to infekce postihující dýchací cesty. Tam jsou úplně jiné imunitní mechanismy. Za současné situace získáváme určitou kombinaci. Zaměřujeme se při očkování na starší osoby. Tito lidé se setkali za svůj život i s jinými typy koronavirů, než je SARS-CoV-2. Neočkujeme populaci, která se s žádnými viry podobného typu ještě nikdy nesetkala, jako je to u různých dětských očkování. Kombinuje se nám imunita vytvořená proti běžným koronavirům s víc než rokem pandemické situace, kdy se už řada lidí přes sliznice setkala navíc s novým koronavirem. A k tomu ještě přidáváme vakcínu. Pokud naočkujeme rizikovou část společnosti, která má různé komorbidity a virus ji skutečně vážně ohrožuje, zaručíme, že se nedostanou do těžké fáze nemoci covid-19. Tím pádem nebudou zahlcovat nemocnice a nebudou umírat. To stačí. Pak můžeme otevírat společnost. Samozřejmě je potřeba postupovat systematicky, cíleně a především v těch dvou- až třígeneračních rodinách. Právě tyto rodiny jsou už skoro rok tvrdě rozdělené. To má obrovský psychologický dopad. Stačí naočkovat ty, u nichž je riziko, že by mohli po nakažení zemřít kvůli komorbiditám, jako je obezita. Těch není mnoho.

Kolik?

Thon: Nemůžeme počítat jen ty rizikové a seniory, ale i ty, kdo se o ně starají. To můžeme odhadnout tak na 700 tisíc lidí. Někteří z nich ale už také tu nemoc prodělali. Ti očkování v této chvíli nepotřebují. Pak je spousta lidí, kteří infekci prodělali, a nevědí o tom. Přitom u nich můžeme zjistit přítomnost protilátek. My měříme protilátky, které jsou sérové, protože ten test není tak náročný. Vhodnější by bylo měřit slizniční protilátky například ze slin. To se bohužel běžně nedělá. Když se tyto věci dají dohromady, můžeme společnost vyvést během dvou měsíců z uzavření. Měli bychom se zaměřit na ty, kdo se s virem ještě nesetkali. Teď se tři týdny úplně zbytečně promarnily. I to málo vakcín, co máme, by mělo mířit k lidem z rizikových skupin, kteří nemají proti viru protilátky. U vakcín Pfizer a Moderna stačí jedna dávka. Teprve až bude dostatek vakcín, tak pokračovat s druhou dávkou. Za tři měsíce budeme mít takový nadbytek vakcín, že nebudeme vědět, co s nimi. Teď máme akutní nedostatek.

Celý Salon Týdeníku Echo si přečtěte už nyní na ECHOPRIME nebo v Týdeníku Echo od čtvrtka na stáncích. Objednat si ho můžete zde.