Machalický se pustil do exředitele Novy Železného: To, že sbírá umění, neznamená, že mu rozumí

Chtěl bych se vyjádřit k 20-ti stránkovému elaborátu Vladimíra Železného, který se týká výstavy Nahý v Trní. Předně jde o to, že Vladimír Železný je při nejlepším poučený laik a nevidím důvod, proč by měl v médiích hodnotit práci Národní galerie Praha (NGP).

To, že sbírá umění, neznamená, že mu rozumí a už vůbec ne, že ví, jak se vytváří koncepce a dramaturgie výstavy. To je od akviziční činnosti věc naprosto odlišná. Svědčí o tom i charakter Galerie Zlatá husa, která de facto nevykazuje žádnou aktivitu a je spíše jakýmsi depozitářem pro uzavřený okruh zájemců.

Je s podivem, že si v médiích dovoluje moralizovat člověk, který má za sebou pochybnou minulost a jeho při nejmenším manažerské pochybení stálo tuto zemi arbitráž. Skutečný důvod, proč stáhl obrazy z výstavy je ten, že jím zapůjčená díla nebyla součástí hlavního pohledu. Železný vyčítá výstavě chaos, těžko říct, co tím myslí, protože výstava je členěná do několika přesně vymezených částí a má technicistní formu.

To, že se obraz Nahý v trní stal ústředním motivem se rozhodlo až během instalace výstavy, samotný název se prokresluje jak do života Medka, tak i do konstrukce, kterou divák prochází. Ta vychází z prostředí, do kterých Medek umisťoval své postavy, zejména na raných obrazech. Jde o jakési polo abstrahované, konturou členěné prostory. Pozadí (ne jenom obrazu) bývá často důležitější, nebo stejně důležité jako námět v prvním plánu. To je ale pro autora novácké zábavy příliš složitá úvaha.

Nevidím důvod, proč si nechat líbit podobné jednání od někoho jako je Vladimír Železný, toho času politika s osmi sty preferenčními hlasy. Nejspíš zapomněl, že doba, kdy mu spoluobčané volali k nedělnímu obědu pro radu, je dávno pryč.