Případ skoroministra Věslava Michalika. Kvalitnější kultura odstupování nás nespasí

Případ skoroministra Michalika

Případ skoroministra Věslava Michalika. Kvalitnější kultura odstupování nás nespasí
Věslav Michalik (druhý zleva) ještě mezi budoucími ministry nové vlády. To už je passé. Foto: Jan Zatorsky
3
Týdeník

Martin Weiss

Designovaný ministr průmyslu Věslav Michalik, nejbohatší muž nastupující vlády, skončil dřív, než začal. Nejprve ve středu slíbil, že druhý den vysvětlí otázky kolem svého podnikání. Jde mimo jiné o to, zda jako solární baron nebude mít konflikt zájmů, a o otazníky kolem kyperské firmy, s níž obchodoval a která, jak už ve středu přiznal, patří ve skutečnosti jeho ženě. Druhý den ale jen oznámil, že funkci ve vládě vzdává.

Jeho kolegové ve vládní koalici a ve straně Petrem Fialou počínaje, jakož i různé nevládní organizace a komentátoři, mu vyjádřili poděkování a uznání. Myslím, že to vzali pozpátku. Poděkování není namístě. Namístě je rozčarování a podráždění.

Michalik byl už politicky neudržitelný. Otázky na kyperskou firmu Lowfield Investments totiž nebyly nové, objevily se už v roce 2014, když investovala v jeho domovských Dolních Břežanech. A Michalik tehdy na obecním webovém fóru povýšenecky poučoval, jak jsou investice žádoucí, že s tou firmou nemá nic společného a to, že jeho žena pro firmu pracovala, nic neznamená. Nepřísahal sice přímo na zdraví svých dětí, ale mířil do toho sousedství. A to si vládní strany, které postavily své vítězné kampaně na rozchodu s babišismem, prostě nemohly dovolit.

K vzteku je i to, že vláda přišla o potenciálně kvalitního ministra průmyslu, který byl na svou funkci připraven, a ona za něj teď bude těžko rychle hledat náhradu.

Naše politika vzala někdy s nástupem Věcí veřejných nešťastný zákrut, když se zamotala do posedlosti korupcí. Touha mít transparentní údaje v digitální podobě vedla k digitálnímu myšlení: splňuje kritérium – nesplňuje kritérium. Některým pojmům – třeba konflikt zájmů, výběrové řízení, audit – je propůjčena mnohem větší samospasitelná exaktnost, než jakou ve skutečnosti mají.

Vedlo to k nástupu „protikorupčního hnutí“ ANO k moci a vede to taky k tomu, že v politice vyplouvají nahoru lidé, jejichž hlavní kvalifikací je, že nic neprovedli, protože nic nedělali. Zejména ne v podnikání. Mají dokonale konvenční a neurážlivé názory. Je to takový ten typ vysněného zetě nebo snachy každé matky. Na tu úroveň vášní, ambicí a dravosti, jaká hýbe vysokým byznysem a politikou, ale nemají. Bohužel se pak stávají snadnou kořistí hráčů z byznysu, kteří jim jsou ochotni otevřít ten komplikovaný skutečný svět. Stanou se pro ně nepostradatelní a snadno je vodí za nos. Skutečné letité strukturální problémy se pak neřeší.

Celý text Martina Weisse si můžete přečíst na EchoPrime nebo v tištěném Týdeníku ECHO. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.