ČT se brání kritice: Odkud jsme měli brát oponenty, když zarytě mlčeli?

Diskusi o působení velkých televizí za koronavirové pandemie a speciálně České televize otevřel ve velkém stylu senátor Jan Horník (STAN). Místopředseda horní komory poslal otevřený dopis generálnímu řediteli ČT Petru Dvořákovi s výzvou, aby už přestala se svou pandemickou obsesí a věnovala se i jiným tématům: „Strašení občanů Covidem-19 musí neprodleně skončit, aby nebyly u občanů mnohdy neodůvodnitelně navozovány pocity úzkosti.“

Ještě explicitnější byl Horníkův senátní kolega Jan Žaloudík (viz rozhovor s ním v tomto čísle od s. 16): „Česká televize se totálně zbláznila.“ Zbláznila se skutečně, přispěla svým naléhavým, někdo by řekl poplašným zpravodajstvím k uvalení karantény, která je v České republice tvrdší než u sousedů? Může televize s nepřetržitým zpravodajstvím jednat jinak? Vynořuje se tu i starý známý problém s tendenčností ve výběru zvaných hostů: nebyla ČT příliš dlouho příliš „prymulovská“? Do Salonu Týdeníku Echo se na dálku zapojili Jan Motal, který na Masarykově univerzitě v Brně přednáší o etice médií; dlouholetý předseda Rady ČT Jan Bednář, výše zmíněný senátor Jan Horník a také ředitel zpravodajství ČT Zdeněk Šámal.

Dařilo se televizím u nás a speciálně jedinému zpravodajskému kanálu ČT 24 o epidemii kvalitně reportovat, nebo spíš rozfoukávaly paniku?

Bednář: Nemyslím, že by se panika tak moc šířila prostřednictvím médií. Panika vypukla ve společnosti, a nikoli proto, že by ji vytvářela média. Vznikla prostě a jednoduše strachem z neznámé nákazy. Samozřejmě jsem nesledoval všechna velká média, ale zrovna ČT sleduji pořád. Mám dojem, že se jí zpravodajství celkem dařilo.

Horník: Ono to mělo vývoj, že. Já jsem oceňoval, jak ČT informovala ze začátku, což nebylo jednoduché. Vláda na nás vrhla nouzový stav, zcela nepromyšleně. Kdyby to udělala o dva dny později, třeba by ta omezení měla nějakou návaznost a logiku. Přál bych vám vidět ten zmatek tady na hranicích v Božím Daru. Museli sem stahovat policisty z Příbrami. Na všechny tu padl stín strachu, řeknu na rovinu, že já jsem ho taky měl. Jako starosta jsem potřeboval chránit naše obyvatele, takže jsem se snažil dodržovat všechno, co vláda vymyslela a co sdělovala přes média. Ale i v ČT se pak začaly opakovat stejné věci, stejná prohlášení, pořád dokola. Některé ilustrativní záběry jsem viděl třeba dvacetkrát. Televize a vláda nás tím spolu dostávaly do poníženého stavu a strachu.

Motal: Nerad bych nasazoval České televizi psí hlavu. Chci předem zdůraznit, že v ČT pracuje mnoho skvělých profesionálů. Tady záleží na tom, o kterém období se bavíme. Problematických je hlavně čtrnáct dní po spuštění vládních opatření, počínaje uzavřením škol (od 11. března – pozn .red.). Potom se to podařilo stabilizovat, ČT se dostala zpátky na svůj původní standard. Celkově se ale ukázalo, že čeští novináři nejsou připraveni na výjimečné události a neplní kritickou roli. Zvlášť na začátku karantény měla vláda zcela volný prostor ve většině médií, bez jakékoli oponentury.

Celý salon Týdeníku ECHO si můžete přečíst ve speciálním vydání Týdeníku Echo BEST OF 2020, který najdete na stáncích. Můžete si jej objednat také zde.