Rus si hotel vždycky najde

Jeden ostravský hoteliér uspěl u soudu se stížností, s níž napadl rozhodnutí jiného soudu, který mu dal pokutu 5000 korun za to, že nechtěl ubytovat ve svém hotelu Rusy. Tedy, on je ubytovat ochoten byl, ale museli mu podepsat prohlášení, že nesouhlasí s ruskou anexí Krymu. Soud uznal, že na to měl právo, neboť nešlo o diskriminaci rasovou či žádnou jinou skupinovou, nýbrž politickou, tedy individuální, a ta je navíc v souladu se zahraničněpolitickou linií České republiky, která ruskou anexi Krymu neuznává.

Objevily se již komentáře, že šlo o uplatnění principu kolektivní viny a že prostí Rusové za to nemohou, a že tedy byly v Ostravě ukrácena jejich práva, takže by se s nimi měli slušní lidé solidarizovat: „Je suis Rus, napsal jeden, který jen potvrdil, co si jiní dlouho myslí. A také že je to proti byznysu, který přece nemá hledět na to, co si zákazník myslí nebo koho třeba volí. Lze si představit, že v takových třicátých letech by se člověku asi zdálo správné neubytovat Němce, který přijede třeba do Plzně v uniformě SS, což se však myslím běžně nedělo. Rusové však nejsou nacisté a současné Rusko není Německo 30. let. Je to země specifického druhu chování, která si myslí, že je v právu, když se chová neurvale. Součástí tohoto chování je předpoklad, že jsou sice neoblíbení, ale jde z nich strach. Neumí se moc chovat, ale to je jejich přednost. Bylo by zajímavé seznámit se s jejich reakcemi na recepci, když jim byl předložen dotazník. Lze si představit, že museli hledět značně udiveně, než pochopili, o co jde. Pak nejspíš následoval výbuch rozhořčení. Co si to tady v Čechii dovolují?! Skandál, voláme Putinovi! Ale možná se v někom i něco hnulo. Občas člověk natrefí na mimořádné Rusy. Na jedince, nikoli na kolektiv. 

Jistě lze argumentovat politickým přesvědčením. To je v civilizovaných poměrech soukromou věcí a potřeby někde přespat, dojít si na toaletu nebo si třeba objednat jídlo by do toho neměly být zatahovány. Objevily se ostatně v poslední době případy právě v Německu, že hotely odmítly ubytovat členy strany kritizující migraci, což dovedeno do důsledků je začátek názorového apartheidu, ze kterého má spousta lidí oprávněný strach.

Tenhle případ byl ale přece jen jiný. Podstatný je kontext a zvolená dotazníková forma. Netušíme, bylo-li to tak zamýšleno, ale mohlo by se jednat o parodickou obdobu prověrkových komisí, které se na začátku 70. let v Československu vyptávaly na souhlas či nesouhlas se vstupem vojsk. Je pravděpodobné, že současní Rusové o tom nic netuší, ale historická souvislost s nimi je jasná, takže dobře jim tak.

Rusové jako národ zvláštního typu obecně nepředpokládají, že se jich bude někdo ptát na jejich individuální názory. Ve světě působí jako jednolitá masa sestavená z jistot, že Rus nemusí nic, ani se stydět. Neočekává se od nich, že by vystupovali jako jedinci se svým svědomím a vlastním přesvědčením, takže jsou zaskočeni, když se jich někdo na ně zeptá. Naznačí se jim, že i oni mají nějakou zodpovědnost a případně také oni budou někde platit účty za něco, co bylo učiněno v jejich jméně. Na to nejsou moc zvyklí. Ale stane-li se to, jen jim to prospěje. Kdyžtak můžou jít spát do jiného hotelu. I v Ostravě se nějaké určitě najdou.