Inflace je v české hlavě

Když Andrej Babiš vyhlašoval, že Česká republika je best in covid, tedy že jeho vláda se nejlépe vyrovnává s působením čínského viru na republiku a její obyvatele, byl to jen marketingový slogan, který u lidí povětšinou vyvolával úsměv. Jeho vláda, která za poslední dva roky do ekonomiky nalila 900 miliard korun jako protilátku na čínský virus, položila základy k jiným primátům, v Česku dochází k rekordnímu zdražování, jehož ukazatelem je největší inflace v novodobé historii země.

V žádné jiné na západ od našich hranic k tak vysoké inflaci a zdražování nedochází. Překonávají nás státy na východ od nás, Estonsko, Lotyšsko, Bulharsko, a řada dalších mimo Evropskou unii.

Proč tomu tak je? Proč se zvyšují ceny v hotelech a restauracích až o desítky procent, stejně jako u obuvi nebo oděvů z dovozu, jejich cena se ovšem zvýší až v obchodech, přestože cena od zahraničních dodavatelů se prakticky nezvýšila?

Už i ekonomové se shodují, že jde o psychologii, způsob uvažování. Oni zdražují, my musíme taky, a když jsou lidé ochotni platit za dražší zboží, obchodníci toho čile využívají. Základní otázka je, zda ochota platit je dána stovkami miliard, které nekryté produktivitou práce poslala do ekonomiky vláda Andreje Babiše. Důležité bude, jak zareagují zaměstnavatelé, zda budou inflaci kompenzovat zvyšováním platů. Pokud ano, inflační spirála se roztočí naplno.

Příčiny současné inflace a především její další vývoj je prioritním tématem tohoto roku. Některé odpovědi najdete i v titulním tématu, které zpracovala Lenka Zlámalová: „O ekonomickém vývoji vždycky rozhoduje psychologie. Očekávání. Z těch se pak stávají sebenaplňující se proroctví. U nás ceny rostou výrazně rychleji, protože už lidé věří tomu, že inflace hned tak neskončí, že zdražovat se bude dál. Proto najeli na styl Utrať, co můžeš, zítra to bude dražší. Ekonomicky se tomu říká inflační očekávání.“

Je evidentní, že za zvyšováním cen nejsou jen dražší energie a plyn; stabilita dodávek a jejich očekávaná cena je dalším stresujícím faktorem. A pak je tu samozřejmě vláda, která v tržní ekonomice nemůže vše regulovat a řídit. Z chování té předchozí, Andreje Babiše, je jasné, že pumpování peněz na dávkách, zvyšování platů k ničemu dobrému nevede.

Fialova vláda ale může udělat jistá dočasná opatření, která budou fixovat cenu některých základních potřeb, především energií, nebo nastavit parametry tak, aby lidé nemuseli platit víc, ale hlavně vytvořit důvěru ve stát a jeho řízení. Ukázat kompetenci, že ví, jak hrozící inflaci čelit, a představit program opatření, který dá lidem naději v budoucnost.