„Zabíjíme talent dětí, zejména mezi chlapci“

SOCIOLOG PETR MATĚJŮ

„Zabíjíme talent dětí, zejména mezi chlapci“
Sociolog Petr Matějů se u nás asi nejdůkladněji v různých výzkumech zabýval poměry ve školách. Foto: Jan Zatorsky
1
Domov

Lenka Zlámalová

Jsme jednou ze zemí, kde nejrychleji z vyspělého světa upadá úroveň vzdělání i chuť dětí se učit a poznávat. Sociolog Petr Matějů se u nás asi nejdůkladněji v různých výzkumech zabýval poměry ve školách. V rozhovoru vysvětluje, proč a jak se ve školách marní talent dětí, zhoršují se jejich výsledky, touha po poznání, a dlouhodobě se tím připravujeme o prosperitu a vyšší životní úroveň. Hovořili jsme s ním v září 2016, řada myšlenek jím tehdy vyslovených je stále aktuálních.

PETR MATĚJŮ (1950–2017) Sociolog (v letech 1976–1998 pracoval v Sociologickém ústavu ČSAV, respektive AV ČR), univerzitní profesor, politik (byl poslancem a místopředsedou Unie svobody). Jako náměstek či poradce pracoval i na ministerstvu školství. V letech 2008–2014 byl předsedou Grantové agentury ČR.

Se začátkem letošního školního roku a tlakem učitelů na vyšší platy se znovu rozjela debata o úpadku českého vzdělání. Kde vidíte největší problémy?

Náš systém základního a středního školství vyniká mezi vyspělými zeměmi svojí archaičností. Máme pět různých typů středních škol. V tom se nám může rovnat jen Slovensko. Máme učební obory bez maturity, s maturitou, střední odborné školy a gymnázia. A ta se ještě dělí na standardní gymnázia čtyřletá a ta „elitní“ víceletá. Blíží se nám v tom jen Německo, Rakousko a Nizozemsko. Po těch dlouhých desetiletích tady přežívá styl vzdělání z rakousko-uherské monarchie. To svým způsobem už předurčuje, jakých výsledků ve vzdělání jsme schopni dosáhnout. O osudu drtivé většiny dětí ve vzdělání je rozhodnuto v jedenácti letech. Tak brzy selekce nikde jinde na světě neprobíhá, zvlášť v zemích, které mají v mezinárodních srovnáních nejlepší výsledky. O životní dráze dětí se rozhoduje ve věku, kdy nad tím nemají kontrolu ony samy. Rozhodují za ně rodiče. To zvyšuje počet dětí, které míří do „elitních“ typů vzdělávání hlavně proto, že si to přejí jejich rodiče. Bez ohledu na to, jestli na to ty děti intelektuálně mají, nebo ne.

V čem je to špatné?

Velký počet dětí z rodin s méně podnětným prostředím, které by ještě mohly rozvíjet své schopnosti, kdyby byly lépe motivovány školou, je odkloněn do typů škol, které již k ničemu moc nemotivují. Už nevedou děti k objevování a poznávání. Učí je jen konkrétní znalosti a praktické dovednosti.

Touhu a lásku k poznání rozvíjejí jen gymnázia?

Je to spíš tak, že děti vybrané do těchto škol to mají v sobě a stačí poměrně málo, aby takzvaně „jely“. A ti, komu taková motivace a nasazení na začátku chybí, se dost často díky celkově soutěživému prostředí chytnou. Vzdělání je tam víc všeobecné, stojí na vlastní aktivitě a objevování. Učitelé na gymnáziích se k tomu snaží tak přistupovat. Čím víc je škola praktická, tím méně jsou děti vedeny k tomu, kde a jak získat informace, jak jim rozumět, využít je, jak je zpracovat. Mimo gymnázia je vzdělání v podstatě pasivnější.

Kolik typů škol mají úspěšné země s nejlepšími výsledky ve vzdělání?

Maximálně dva tři. Ty nejlepší i jen jeden. To jsou třeba Spojené státy. Tam jdete na high school. Ta může být lepší, nebo horší, ale je to stejný typ všeobecné školy stylu našeho gymnázia. Tam jsou všichni do sedmnácti či osmnácti let. V rámci jedné high school se samozřejmě mohou objevit specializace. Ale ve chvíli, kdy děti procházejí jedním mainstreamovým vzdělávacím systémem, jsou ti horší pořád vystavováni konkurenci s těmi lepšími. To zvyšuje motivaci a soutěž. My selekcí děti v jedenácti letech odsoudíme k tomu, že zůstanou na úrovni v době, kdy jsme je „vyselektovali“.

Na to tlačí průmyslový charakter naší ekonomiky. Stesky, že nejsou svářeči.

Ano. Nejhorší je současná krátkozraká kampaň podnikatelů na podporu učňovského školství. Mimo jiné i proto vycházíme v mezinárodních žebříčcích vzdělanosti tak špatně a stále upadáme. Strašně brzo zabíjíme potenciální talenty, zejména mezi chlapci. Zároveň se nám ale nedaří z těch nadějných talentů, kteří jdou do „elitních“ škol, udělat skutečnou elitu. Naši nejlepší studenti v mezinárodním srovnání za světem stále více zaostávají.

Proč?

Mezinárodně především u těch nejlepších ztrácíme hlavně v matematických dovednostech. Ta předčasná selekce na elitu a zbytek by nám čistě teoreticky měla pomáhat mít čím dál silnější elitu. Bohužel výsledkem je pravý opak. Přitom existují studie, které ukazují, proč tomu tak je: v selekci do elitních škol se kromě schopností silně prosazuje sociální původ, který automaticky neznamená vysokou inteligenci či studijní předpoklady.

Celý rozhovor si můžete přečíst v knize Proměny života. Pořídit si ji můžete za zvýhodněnou cenu 469 korun. Knihu si můžete objednat ZDE. 

Kniha Proměny života je souborem 50 rozhovorů s předními světovými a domácími osobnostmi. Reflektujeme změny ve společnosti, již po pandemii čínského viru zasáhla další rána v podobě ruské války na Ukrajině, která může být největším spouštěčem společenských změn od konce druhé světové války. Kniha navazuje na soubor 50 rozhovorů Proměny světa, která se loni stala nejúspěšnější knihou v historii českého crowdfundingu.

Rozhovory, které najdete v knize:

Ruská válka

SVĚTLANA ALEXIJEVIČOVÁ, spisovatelka
SERGEJ KARAGANOV, politolog
WESS MITCHELL, politolog
CAMERON MUNTER, diplomat
ROBERT C. O’BRIEN, právník
HARALD WELZER, sociolog
BRUNO MAÇÃES, analytik

Český svět

CYRIL HÖSCHL, psychiatr
MILAN UHDE, dramatik, politik
JAROSLAV SVOBODA, imunolog
ANDREA BARTOŠKOVÁ, archeoložka
JAROSLAV ŠTURMA, dětský psycholog
JIŘÍ SUK, historik
PETR MATĚJŮ, sociolog
FRANTIŠEK SKÁLA, výtvarník, hudebník
MIROSLAV ŠIK, architekt
LUBOMÍR KAVÁLEK, šachista
EVA JIŘIČNÁ, architektka
MARTIN BOJAR, neurolog
DAŇA HORÁKOVÁ, novinářka, politička
JINDŘICH MANN, scenárista, režisér
JIŘÍ LÁBUS, herec
LADISLAV LÁBUS, architekt
MARGARETA HRUZA, režisérka
PAVEL HOLLÄNDER, právník
JÁCHYM TOPOL, spisovatel
JAKUB TROJAN, teolog
KAREL ŠIKTANC, básník

Orientace

FRANCIS FUKUYAMA, politolog, filozof
PETER TRAWNY, filozof
ROBERT PFALLER, filozof
MÁRIA SCHMIDTOVÁ, historička
MARTIN GURRI, analytik
JEFF GEDMIN, ředitel Rádia Svobodná Evropa
ERPING ZHANG, politolog
TOBY YOUNG, dramatik, novinář
PEER STEINBRÜCK, politik
TAYLOR DOWNING, historik
DAN SCHNEIDER, právník
FRITZ VAHRENHOLT, chemik
JESSE SINGAL, novinář
ADRIAN VERMEULE, právník
DENIS MUKWEGE, lékař
ED WEST, historik, komentátor
FRANK FUREDI, sociolog
THOMAS FUCHS, filozof a psychiatr

Hodnoty a peníze

NOURIEL ROUBINI, ekonom
GÜNTHER OETTINGER, politik
LARS CHRISTENSEN, ekonom
MAREK MORA, ekonom