KOMENTÁŘ
Stárnutí má svoje výhody. Například člověka přivádí k tomu, aby nacházel vzory a inspirace ve zdrojích dříve nečekaných. Tím se dostávám k Mikeu Tysonovi, plus ...
00:05
00:04
00:03
00:02
00:01
24. 11.
24. 11.
24. 11.
24. 11.
24. 11.
Přece jenom máme ve vyspělém světě štěstí. I když se sem kvůli moderní dopravě koronavirus rozšířil překvapivě rychle a výsledkem jsou rozsáhlé karantény, uzavírky společenského života, kolabující ekonomika a znepokojivě rostoucí počet mrtvých, opravdový problém nejspíše nastane, až koronavirus udeří v plné síle i v rozvojovém světě.
Na Západě jsou izolace, karanténa a zákaz vycházení celkem otravná záležitost. Nicméně relativně velké domy a byty činí uzavření snesitelné, fungující rozvážkové služby znamenají, že nehrozí, že lidé budou doma hladovět, i pokud totálně zkrachuje ekonomika, silné sociální státy zajistí, že strádání bude minimální. U vyspělých států jsou si navíc věřitelé jistější, že dokážou své dluhy splatit, až pandemie pomine.
V zemích, jako je Indie, Egypt nebo Keňa, žije velká část lidí na ulici, kde se snaží sehnat každodenní obživu. V samotné Indii žije 74 milionů lidí ve slumech. To znamená, že dodržování zákazu vycházení je téměř nemožné. Jak připomíná web Unherd.com, v indické Bombaji žije 42 % bez přístupu k čisté vodě, v nigerijském Lagosu je to 66 %. Časté mytí rukou a dostatečná hygiena jsou tak utopie. Stejně tak dostatečné ochranné prostředky pro desetitisíce nezbytných pracovníků. CNN upozorňuje na problém indických uklízečů, kteří musí chodit do práce, aby se města nezahltila odpadky. Uklízí i nemocnice a večer se vrací do slumů. Je to tikající bomba.
I tyto státy již vyhlásily zákazy vycházení. Indický premiér Naréndra Módí zavedl celostátní karanténu na 21 dnů. Pokud policie někoho nachytá, jak zákaz nedodržuje, v lepším případě mu nařídí dřepování, v horším ho rovnou zmlátí. Jenže obyvatelé slumů nemají zásoby jídla a potřebují si nějak vydělávat, musejí si tak vybrat mezi nedodržováním karantény a hladověním. Navíc cena jídla rychle stoupá.
V Indii se desetitisíce ekonomických migrantů vydaly z měst zpět do vesnic, většinou pěšky, protože vlaková doprava je zastavená. V čase karantény nemají, jak se ve městě uživit, hrozí však, že takto roznesou koronavirus i na indický venkov. Módí nařídil indickým státům uzavřít hranice, ale Indie není technologicky vyspělá diktatura jako Čína. Šance na zadržení lidí doma je tak mizivá.
Pro rozvojové státy hrají dvě okolnosti. Některé studie naznačují, že se virus hůře šíří v teplých a vlhkých oblastech, i když zcela prokázáno to zatím není. Jejich populace jsou také neuvěřitelně mladé. Ve většině Afriky je věkový medián 20 let, v Indii je to 27. Mladí lidé jsou proti nemoci odolnější.
Jenže i tak výpočty vypadají hrozivě. V Africe a na indickém subkontinentu žijí nějaké tři miliardy lidí. I pokud by se nakazila jen polovina a smrtnost by byla 0,5 %, stále to znamená 7,5 milionu mrtvých.
I kdyby zemřelo málo lidí, ekonomická katastrofa způsobená zastavením Západu může být děsivá. Africké země jsou závislé na vývozu nerostného bohatství, jeho cena však v nyní padá, nejvíce je to vidět u ropy. Půjčit si na provoz příliš nemůžou, jejich schopnost splácet dluhy je mnohem horší než na Západě, takže jim nikdo nepůjčí. Pokud tyto státy nebudou schopné dotovat své obyvatelstvo, hrozí, že se zvedne a dá do pohybu směrem do Evropy. Dozvuky koronavirové pandemie tu tak s námi mohou být ještě řadu let.
NÁHRADA UŠLÉHO ZISKU Z DOBY PANDEMIE
POKLES PORODNOSTI
