Pekelný festival v Karibiku. Příběh podvodu desetiletí

Jak vypadá dokonalá dovolená? Co takhle ležet na karibské pláži, zatímco světoví šéfkuchaři vám připravují vybrané lahůdky a kolem vás korzují top modelky? K tomu všemu večer můžete zajít na rockový koncert a na noc je pro vás připraveno ubytování v koloniální vile. Zařídit tento sen slibovali organizátoři festivalu Fyre. Tisíce mladých lidí se sjely na bahamský ostrov Great Exuma s vidinou nejlepšího mejdanu v životě. Po pár hodinách se ukázalo, že reálná situace připomíná syrský uprchlický tábor a zábavná akce se proměnila ve scénu z Pána much. Organizátoři z ostrova v utajení prchli. Média začala psát o největším podvodu za několik let. Celý debakl dokumentují dva filmy vydané v posledních týdnech. Fyre: The Greatest Party that Never Happened (Fyre: Nejlepší party, která se nikdy nestala) od Netflixu a Fyre Fraud od Hulu.

Na počátku celého příběhu stojí Billy McFarland, nyní sedmadvacetiletý mladý muž, který by mohl být označován za vizionáře typu Billa Gatese nebo Marka Zuckerberga, kdyby to nebyl kompulzivní lhář s iluzí velkoleposti. Studoval počítačové inženýrství, školu ale nedokončil. První pochybný projekt rozjel v roce 2013, kdy založil firmu Magnises. Šlo v podstatě o klub pro bohaté Newyorčany. Výměnou za poplatek získali černou kovovou kartičku, která jim měla zajistit slevy a přednostní nákup vstupenek na žádané akce ve městě. Jenže rezervace lístků systém na poslední chvíli rušil či je neprodával za slibované ceny. Jedinou složkou, která fungovala, byly přednášky, koncerty a oslavy v sídle společnosti. Fungování firmy nakonec ukončil majitel prostor, který z nich McFarlanda a spol. vyhodil poté, co je po jedné akci zdemolovali. Ještě předtím se ale McFarland díky společnosti Magnises seznámil s raperem Ja Rulem. Spolu vymysleli novou aplikaci Fyre. Ta měla propojovat umělce se zákazníky. Idea byla taková, že například organizátor koncertu bude chtít pozvat popovou hvězdu. Přes Fyre ji najde, kontaktuje a domluví smlouvu. K propagaci aplikace se rozhodli zorganizovat exkluzivní hudební festival. Ten se však rychle stal hlavním smyslem firmy a vývoj aplikace byl odsunut na druhou kolej.

Ke konání si vybrali ostrov Norman's Cay, proslulý tím, že v 80. letech sloužil jako překladiště pro pašeráky kolumbijského kokainu. Tehdy se poprvé projevily pochybné organizační schopnosti McFarlanda a Ja Rula. Na upozornění zkušenějších, že zorganizovat cokoli na opuštěném ostrově je téměř nemožné, neboť účastníci se na něj nevejdou, chybí tam dostatečná kanalizace a zdroj elektřiny, obtížné bude  i zásobování a vyskytne se nespočet dalších nepřekonatelných problémů, McFarland odpovídal: „My tady problémy řešíme, ne vytváříme.“ Když Němec, kterého najal jako šéfa logistiky (zároveň sloužil jako jejich pilot, létat se naučil pomocí počítačové hry Microsoft Flight Simulator), přišel s řešením, aby většina účastníků bydlela na zaoceánské lodi a na ostrově pobývala jen přes den, McFarland ho vyhodil.

Zdaleka nejvíc času a úsilí bylo věnováno propagaci festivalu. Zde se ukázaly McFarlandovy priority. Na ostrov sezval nejslavnější top modelky současnosti a natočil s nimi dokonalé promo video, plné dívčích půvabů, potápění v průzračně čisté vodě, válení se na pláži a paření na party. Také se znovu ukázala neschopnost organizátorů přemýšlet. Majitel jim ostrov na festival pronajal pod podmínkou, že nikde nezmíní jeho kokainovou minulost. Jedna z prvních vět propagačního videa je informace, že celá akce se bude odehrávat na „ostrově Pabla Escobara“. Majitel nájemní smlouvu okamžitě zrušil.

Zatímco hledal nové místo pro konání, McFarland rozpoutal kampaň na sociálních sítích. Zde poprvé celý příběh přestává být pouze zábavnou historkou o vzestupu a pádu neschopných zločinců a získává jakýsi přesah, když ukazuje, jak se dají zmanipulovat davy pro naprosto neznámou věc. Hlavním médiem šíření povědomí o festivalu se stal Instagram, hlavní sídlo influencerů, lidí, kteří za peníze propagují produkty. Velké firmy lijí do influencerů čím dál větší části svých marketingových rozpočtů; 75 % amerických firem je využívá ve svých kampaních.

Modelky, které se účastnily natáčení, všechny postovaly 12. prosince 2016 obrázek oranžového čtverce. Po kliknutí se objevilo zmíněné promo video. Akce se účastnily například Emily Ratajkowská, Bella Hadidová nebo Kendall Jennerová. Jen Jennerová má přes sto milionů sledujících. Jejich zásah byl tedy obrovský. Za propagaci si nechaly dobře zaplatit. Jennerová podle všeho za tento jediný post obdržela 250 tisíc dolarů.

Velcí influenceři slouží k upoutání pozornosti, jejich problém ale je malá angažovanost jejich sledovatelů, tedy relativně malý počet kliknutí jako reakce na propagační fotografie. U Jennerové je to méně než tři procenta. Menší influenceři, tedy ti, kdo mají do 100 tisíc následovníků, si dokážou se svými fanoušky vybudovat mnohem familiárnější vztah, který se překlápí ve větší angažovanost. Takzvaní mikroinfluenceři ne vždy propagují značky za peníze, někdy se spokojí pouze s výrobky firmy. Toho využili i organizátoři Fyre festivalu. Celkem rozdali influencerům asi 350 VIP lístků. Zájem byl obrovský. Proslýchalo se, že Fyre festival bude Woodstockem generace mileniálů. Každý, kdo na to měl, tam vyrazil.

Ve chvíli, kdy začal prodej lístků na festival, McFarland s Ja Rulem neměli zajištěné místo konání, hlavně jim však chyběly peníze, za něž by akci uspořádali. První čtyři miliony dolarů, které dostali od investorů, utratili za nájem luxusních kanceláří na Manhattanu. Na zorganizování celého projektu jim zbývalo pět měsíců, festival byl plánován na poslední víkend v dubnu a první víkend v květnu 2018. Kontaktovaní experti oznámili, že jejich plán je neproveditelný, velký festival se obvykle plánuje rok a půl. Normální člověk by v takovém případě celý projekt odpískal. Jenže McFarland není normální člověk.

Zpočátku měl štěstí. Bahamské vládě nakukal, že festival bude pořádat minimálně pět let za sebou a zajistí tím práci tisícům lidí a rozhýbe tamější ekonomiku. Vláda proto McFarlandovi poskytla místo ke konání. Šlo o betonovou plochu na ostrově Great Exuma, na hony vzdálenou bílému písku „Escobarova ostrova“.

Je otázka, zda McFarland plánoval festival jako podvod od počátku, či zda se k němu uchýlil, když mu začalo téct do bot. Aby získal peníze na organizování festivalu, začal lhát všem, svým investorům (celkem jich podvedl asi 80), svým zaměstnancům, svým klientům, bahamským úřadům, kapelám. Loudil peníze od jedněch, aby mohl splatit dluhy druhým. Falšoval účty a šeky. Neplatil najatým pracovníkům, aby udržel celou organizaci v chodu.

Jak vytáhnout z lidí peníze

Nejjednodušší způsob, jak získat peníze, bylo vytáhnout je ze zákazníků. Rychle zjistil, že z prodeje normálních lístků (1600 dolarů za jeden) se festival nezaplatí. Vyhlásil proto, že jsou vyprodané a k dispozici jsou již pouze VIP lístky. Ty stály od 4000 do 12 000 dolarů, nicméně se snažil střelit i ultra VIP lístek za 250 tisíc. Když znovu udeřil nedostatek peněz, organizátoři oznámili, že festival je bezhotovostní, tedy že si mají lidé na své náramky, které dostanou na místě, nahrát předem peníze. Minimální platba byla 300 dolarů, organizátoři však doporučovali nahrát aspoň 3000 dolarů. Festivalu se takhle podařilo shromáždit dva miliony dolarů a přežít do dalšího dne.

Organizační tým narážel na další a další problémy. Nakoupil alkohol za dva miliony dolarů, aby následně zjistil, že musí doplatit dalších 900 tisíc jako clo. Vrchol zoufalství se dostavil kvůli nákladním automobilům s vodou Evian. Podle Andyho Kinga, producenta hudebních festivalů, kterého McFarland najal, aby pomohl zachránit akci a kterého Netflix vyzpovídal pro svůj dokument, mu jednoho dne McFarland zavolal a požádal ho o „opravdu velkou službu“. Bahamské celní úřady zadržely několik náklaďáků minerálky a odmítaly je propustit, dokud neobdrží clo ve výši 150 tisíc dolarů. Ty však festival neměl. „Jsi náš skvělý gay lídr, tak tam zajeď,“ řekl Kingovi McFarland a upřesnil, jakou sexuální službu bude muset na místě poskytnout šéfovi celníků. Ten však žádnou formu úplatku nežádal a nakonec vodu propustil výměnou za slib, že clo bude zaplaceno po festivalu.

Zkazky o problémech probublaly i na veřejnost. Oficiální stránky zaplavili nespokojení zákazníci. Stěžovali si na nedoručené letenky, ptali se na catering či jestli je pro ně zajištěno ubytování. Správci sítě začali všetečné dotazy rychle mazat. McFarland v médiích rozjel další kolo propagandy, aby přehlušil všechny informace o nezvládnuté organizaci.

Úder z nebes

Podle očekávání celá akce skončila katastrofou. Noc před začátkem mohutný déšť vyplavil všechny stany. Ráno začali nalétávat hosté. Když spatřili areál festivalu, někteří se rozplakali. Místo luxusních vil dostali stany pro přeživší živelních katastrof. Místo jídla od světových šéfkuchařů sendviče se sýrem. To ráno, kdy měl festival začít, kapela Blink-182, hlavní tahák akce, zrušila svoji účast.

Když byli účastníci vyzváni, ať si každý najde vlastní stan, vypukl chaos a anarchie. Lidé začali demolovat stany a prát se o kufry. Všechna místa byla první den zabrána – a to přesto, že dorazila jen asi třetina z šesti tisíc plánovaných hostů. Ráno byl festival oficiálně zrušen.

Organizátorům i účastníkům se vysmála celá Amerika. Všechny talk show, zprávy a sociální sítě se bavily utrpením bílých, rozmazlených a bohatých mileniálů, kteří zaplatili tisíce dolarů za noc v uprchlickém táboře. McFarland byl zatčen FBI za podvod a následně propuštěn na kauci. Takřka neuvěřitelně se ihned pokusil o další podvod, když začal nabízet neexistující lístky. Byl znovu zatčen a odsouzen k šesti letům vězení a k úhradě škody 26 milionů dolarů.

Plyne z celého fiaska nějaké ponaučení? Asi to, že se nemá věřit všemu, co se na internetu dočteme, což každý čtenář zpráv dobře ví. Nicméně příběh taky ukazuje, že hlavním nebezpečím pro obyčejného člověka nejsou ruské dezinformace, vysílání RT a memy vyprodukované v Petrohradu. I když se o nich pořád mluví, jejich reálný zásah je pochybný. Zatím nebyl předložen jediný důkaz, že by ruské manipulace ovlivnily jakékoli volby. Opravdoví manipulátoři se skrývají mnohem blíž domovu a nesnaží se nás přesvědčit o dokonalosti prezidenta Putina, ale obrat o všechny peníze. Jeden post od světové top modelky je milionkrát vlivnější než stovky článků ze Sputniku.

Příběh má i své světlé stránky. Kromě všeobecného pobavení ukazuje, že tytéž sociální sítě, které celou katastrofu způsobily, mohou být použity i pro dobrou věc. Bahamská kuchařka Maryann Rolleová, která dřela jako kůň několik měsíců, aby zajistila jídlo pro organizátory i návštěvníky festivalu. Rozpustila kvůli tomu své životní úspory v hodnotě 50 tisíc dolarů. Od McFarlanda nikdy neviděla ani cent. Po odvysílání dokumentu se jí lidé složili na odměnu. Vybrali přes 200 tisíc dolarů. Rolleová prohlásila, že si ponechá to, co jí McFarland dluží, a zbytek rozdá jiným podvedeným Bahamcům.