KOMENTÁŘ
2
CENY POTRAVIN
Ceny potravin v České republice i nadále rostou a podle analytiků se trend může v nadcházejících měsících ještě zrychlit. Zdražování podle dostupných statistik ...
00:02
00:01
00:01
21. 11.
21. 11.
21. 11.
21. 11.
21. 11.
21. 11.
21. 11.
Máme tu další rasistickou aféru a je div, že ještě nikdo nedosáhl toho, aby Policie ČR začala vyšetřovat. Asi proto, že internetový obchod se spodním prádlem Dedoles nemá takový dosah jako Lidl. Ale v zásadě jde o totéž. Tak jako tehdy v roce 2016 vzbudil pozdvižení černošský model v katalogu Lidlu, nyní přilákalo nechutné komentáře promo tohoto prodejce na Facebooku, kde inzeroval svou valentýnskou kolekci fotografií bělošky a černocha, kteří se objímají. Komentáře naplňují to nejhorší očekávání.
Od prostého „Hnus“ či „Jdu blejt“ po odsudky pojaté bezpečnostně („Firmy a společnosti, jako jste vy, dopomáhají tomu, že se po setmění v polovině západní Evropy bojí původní obyvatelé vyjít na ulici!!!“) či kulturně („Vaší – a podobnou – reklamou to začíná a przněním nádherných děl klasiků to končívá“, následováno fotem černošské sólistky v inscenaci opery Rusalka) po nekomplikovaný rasismus („Podporujete prznění ras!“). A samozřejmě reakce rasismus odmítající. A pak reakce pozitivní, ale zároveň neméně rasistické, v podobě narážek na to, že rasističtí diskutéři mužského pohlaví zřejmě závidí černošskému modelovi jeho impozantní penis. A pak třeba příspěvky snažící se kontroverzi „uloupit“ pro vlastní promo, například formou odkazu na vystoupení Jiřího Ovčáčka.
S rizikem, že budu obviněn z podporování rasismu, si troufám tvrdit, že tyhle reklamy do jisté míry rasismus vyrábějí. Ty rasistické reakce jsou jen částečně projevem nepotlačitelného rasismu určitých jedinců. Ale taky vznikají jako reakce na celý charakter dnešní komerční a propagační komunikace. A to školit lidi. O to se je nikdo neprosil. Je zcela pochopitelné, že na to lidi reagují přemrštěně.
K vyučování je škola, ta je povinná a za neomluvené hodiny dostanete trest. Koupit si výrobek inzerovaný v reklamě povinné není, inzerent se vás musí snažit získat k tomu, abyste to dobrovolně udělali. Reklama ani nemá za cíl zobrazovat svět takový, jaký je. Má být aspirační, apelovat na naše touhy, ambice a sny. Zákazník chce vidět v reklamě buď lidi jako on, anebo lidi, k nimž může vzhlížet. Reklamní profesionálové vždy říkávali, že nepoužívají politická témata – zákazníky to polarizuje a je z toho víc škody než užitku. Ale dnes je rasismus, multikulturalismus a migrace politikum, a oni je používají.
U nás se nejčastěji taková reklama vyskytne, když ji prodejce převezme hotovou ze západní Evropy. To byl případ Lidlu a je to zřejmě i případ Dedolesu. V západní Evropě jsou černoši běžní, takže reklama zobrazuje běžnou realitu smíšených párů a obrací se i na černošské zákazníky. U nás běžní nejsou (odhaduje se, že v EU žije okolo 9 milionů černochů, prakticky všichni ve státech západní Evropy. Česko patří podle Eurostatu mezi 14 zemí Unie, v nichž žije dohromady jen 60 000 Afričanů. Ve Francii jich žije pět a půl milionu). Čili u nás ten školicí aspekt okamžitě vystupuje jako prakticky jediný. Ten černoch v reklamě nemá jiný účel než zkoušet lidi z rasismu.
Společenské vědy se naučily rozlišovat mezi postoji deklarovanými a postoji reálně se projevujícími v jednání. A zjistily, že „závadový“ deklarovaný postoj se nemusí nutně promítat do praktického, skutečně probíhajícího chování. Do toho, jak se člověk chová ke konkrétnímu prodavači, spolupracovníku, náhodnému kontaktu jiné barvy pleti. Naprostá většina těch lidí, kteří si přisadili v diskusi pod zmíněnou reklamou, bezpochyby neměla v úmyslu si kupovat spodní prádlo. Kdyby ta reklama nebyla, nikdy by se tak neprojevili a v osobním setkání s černochem by se nejspíš chovali úplně normálně.
Ale průběžně jsme zkoušeni právě z těch postojů. A to nejen reklamou, ale kontinuem různých aktérů od zábavního průmyslu přes média po neziskové organizace a státní instituce. A jiný postoj než nadšení z multikulturality není přijatelný.
V Hollywoodu se už se vypracoval předvídatelný vzorec chování: studio připraví třeba remake nějakého staršího filmu nebo nový díl nějaké franšízy, jehož hlavní a jedinou odlišující kvalitou je, že tentokrát v něm v hlavních rolích vystupují příslušníci rasových menšin nebo jiné preferované skupiny, zejména ženy. A publicisté, komentátoři a twitterové davy už jsou nachystané a toužebně vyhlížejí nedostatečně nadšené reakce. Stačí jich hrstka, z níž se dá spíchnout článek o tom, že ten či onen průlomový artefakt „narazil na odpor rasistů / mužských šovinistů / zastánců bílé nadřazenosti“. Není jich potřeba žádná velká vlna, pár příkladů splní účel. Tím je ukázat, že je třeba další skolení mužstva, dokud nebudou reakční postoje plně vymýcené. Veřejný život se tak stává jedinou nekončící zkouškou, v níž jste testováni z toho, zda jste dost pokrokoví. Koho to baví? Tedy kromě šprtů, kteří touží po tom, aby celý život byl jedinou nekončící školní docházkou, v níž dostávají samé jedničky?
Firmy přitom v jiných případech tlaku předsudků ochotně ustupují, jak markantně dokázal právě tentýž Lidl, když ve stejné době, kdy školil české zákazníky z rasismu, zároveň retušoval kříže z kostelů na obalech svých řeckých specialit. Chtěl si udržet zákazníky i mezi omezenými a nenávistnými lidmi v řadách Evropanů. A navíc signalizovat, jak se jich bojí, maximálně okatým způsobem – retuší, které si každý všimne. Kupodivu se našli lidé, kteří obhajovali oboje – školení z rasismu i ustupování protikřesťanské nenávisti – a nepřišlo jim to divné. Stejně jako považovali za samozřejmé, že černošský model v letáku Lidlu musí být milován a obdivován, ale kritizovat ho za to, že na svém Instagramu propaguje masového vraha Che Guevaru, je přes čáru.
Není divu, jestliže tu vzniká vrstva trollů, kteří budou své reakce vyostřovat třeba i záměrně, aby naštvali školitele. Je to ta vrstva, na niž si stěžují výzkumníci veřejného mínění, když si stěžují, že najít respondenty do průzkumu veřejného mínění je stále těžší, protože lidé s nimi buď odmítají mluvit, nebo je záměrně vodí za nos. Je to vrstva, která nejen že je imunní vůči factcheckům a reportům bojovníků proti dezinformacím, ale vědomě či nevědomě je naopak bujaře šíří o to víc. Lidi, kteří si myslí, že když prodávají ponožky, tak od nich taky chcete slyšet, co si máte myslet, nikdy nebudou univerzálně populární.
VÝROČÍ ZROVNOPRÁVNĚNÍ
OPATŘENÍ PROTI DISKRIMINACI
ZMĚNA PREMIÉRA
