Evropa zavírá oči před inflací. Strach z krachu Řecka či Itálie je příliš velký
INFLACE V EU
Nekončící zdražování a znehodnocování úspor trápí domácnosti v celé Evropě. Tuzemská inflace se vyšplhala už na šest procent a čeká se, že po novém roce dál poroste, rekordní je inflace i ve všech státech platících eurem. Česká národní banka proto provádí tvrdou měnovou politiku zvyšování úroků, aby inflační očekávání lidí zchladila. Zcela opačný postup volí Evropská centrální banka (ECB), a to ten, že nedělá zcela nic a nechystá se na tom nic měnit. Bojí se totiž, že zpřísnění by tvrdě dopadlo na státy typu Řecka nebo Itálie. Právě další bankrot by už podle ekonomů eurozóna velmi pravděpodobně nevydýchala.
Inflace v eurozóně se v listopadu vyšplhala na rekordních 4,9 procenta, a nacházela se tak vysoko nad dvouprocentním cílem ECB. Její šéfka Christine Lagardeová tvrdí, že už inflace dosáhla vrcholu a začne brzy klesat. Základní úroková sazba tak ECB zatím zůstává na rekordním minimu nula procent. Minulý měsíc Lagardeová uvedla, že zvýšení sazby v příštím roce považuje za nepravděpodobné.
Evropská banka tak nejenže neutahuje šrouby své měnové politiky, aby inflaci snižovala, ale ještě podporuje unijní ekonomiky tím, že nakupuje vládní dluhopisy bez ohledu na jejich rizikovost.
Nenakupuje navíc pouze státní dluhopisy, ale také ty korporátní a také akcie soukromých firem. „I když tyto nákupy na trhu musí splňovat nějaké minimální požadavky na kvalitu, tedy míru rizika, stala se ECB významným tržním hráčem, který u některých států jako je Německo, Dánsko nebo Slovensko je dokonce dominantní kupující a investor,“ uvedla pro deník Echo24 hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská.
Konec nákupů může podle Horské znamenat významný a zároveň nebezpečný propad trhu, protože trh si navykl na nákupy centrálních bank, které nehledí na výnosnost aktiv, ale plní svůj mandát finanční s cenové stability. Pro ECB nebude snadné ustoupit z nákupů, protože některé státy jsou na jejích nákupech závislé. To se týká například Řecka.
„Trhu by ale konec nákupů centrální bankou ve finále prospěl. Jen bude muset projít dlouhou a útrpnou cestou odvykání si na drogu jménem APP a PEPP (programy nákupy aktiv) nebo, chceme-li jednoduše, tištění peněz,“ tvrdí Horská.
Co se týče vlivu extrémně uvolněné měnové politiky ECB na českou inflaci, podle Horské se jí zatím dotýká jen okrajově, hlavně zprostředkovaně skrze ceny nemovitostí.
Chování evropské banky ale ovlivnilo českou inflaci v cenách finančních aktiv, a to tím, že podpořilo růst cen akcií i dluhopisů. Skrz zahraniční investory také přiživilo růst cen nemovitostí. Mnoho českých firem také raději čerpá úvěry v eurech než v korunách právě kvůli nízkým úrokům.
Jak říká také hlavní ekonom BH Securities Štěpán Křeček, samotným státům vyšší inflace vyhovuje, protože likviduje reálnou hodnotu jejich dluhů. Navíc si mohou díky současné politice ECB půjčovat se záporným úrokem, takže se nemusí příliš krotit ve výdajích.
„Kdyby se měnová politika eurozóny změnila a napodobila by tu naší, tak by pravděpodobně propukla dluhová krize. Výrazný růst výnosů na dluhopisech by prodražil obsluhu vládních dluhů. Bez nákupů evropské banky by navíc bylo obtížné dluhopisy prodat na volném trhu. Nelze se tedy divit, že v eurozóně zavírají oči před inflací a říkají, že se nejedná o vážný a dlouhodobý problém,“ sdělil deníku Echo24 Křeček.
Podle hlavního ekonoma skupiny Natland Petra Bartoně existují pro rozdílnou reakci Evropské centrální banky a té české dva důvody. Prvním je rozdíl v míře inflace.
„Eurozóna má již několik let nižší inflaci než třeba Česko, Polsko či Maďarsko. I proto nereaguje tak rychle, jako Česko. Má také těžší úlohu v tom, že zatímco ČNB sleduje jen jednu inflaci, ECB musí sledovat 19 inflací. Některé jsou vyšší než u nás, například v Pobaltí, ale významné státy jihu jako Itálie, Francie či Portugalsko mají inflaci mnohem nižší. Například Španělsko zhruba kopíruje naši inflaci,“ uvedl pro Echo24 Bartoň.
Druhým důvodem je pak odlišný mandát obou bank. „Jak ECB, tak ČNB mají vedle cenové stability hlídat i finanční stabilitu. Zvyšování úrokových sazeb v Česku nějak zásadně neohrozí finanční stabilitu systému, neboť největší dlužník v dané měně je sice zadlužen až po uši, ale ještě nebyl v dluzích utopen. Eurozóna má však v sobě svrchované dlužníky natolik se topící v dluzích, že by skutečně zdražení dluhové služby mohlo znamenat, zvlášť během pandemie, zásadní problémy, a to pro celou eurozónu. Zejména Itálie byla považována za potenciální „Řecko na steroidech“ co se dluhů týče již před covidem,“ tvrdí Bartoň.
Podporu unijních ekonomik je tedy podle Bartoně nutno chápat pouze jako sekundární cíl politiky evropské banky. Primárně vyvažuje cenovou stabilitu s finanční stabilitou.
Hlavní efekt stále rostoucích rozdílů úrokových sazeb v eurozóně a v Česku je ten, že zvyšuje poptávku po českých korunách a euro tím pro Čechy zlevňuje. Silnější koruna pak také zlevňuje nákupy materiálů na zahraničních trzích, a skrze toto zlevnění dovozů lehce snižuje českou inflaci.
„Uvolněná politika ECB se samozřejmě historicky podepsala na rostoucích cenách u nás, ale to hovoříme spíše o několikaletém působení v minulosti. V posledních týdnech se evropské nezvyšování úrokové sazby projevuje v Česku spíše protiinflačně,“ domnívá se Bartoň.
Co se týče tuzemské inflace, prudký růst cen dokonce překonává i odhady v prognózách centrální banky a ministerstva financí. Obě instituce totiž předpokládají, že inflace v lednu dosáhne na sedm procent. Tato hranice by však byla již překonána v listopadu, pokud by nedošlo k dočasnému odpuštění DPH u energií. Na začátek příštího roku se tak může počítat i s inflací na hodnotě deseti procent. To bude mít za následek další zpřísnění podmínek ze strany centrální banky.
