Ford Puma – úspěch v segmentu malých crossoverů
Evropský Ford oživil starý název Puma a na trh vtrhl s kompaktním crossoverem, nabízeným výhradně s tříválcovými motory. Vyzkoušeli jsme silnější verzi.
Ford Puma sice může evokovat malé sportovně laděné kupé z druhé poloviny 90. let, ovšem současná Puma je s délkou necelých 4,2 metru kompaktním crossoverem (neboli B-SUV). Na konci roku 2019 se začala společně s modelem EcoSport montovat v Rumunsku, kam automobilka investovala 200 milionů eur a zároveň tam vyrábí i stěžejní motor – tříválec EcoBoost 1.0 Fox.
Vůz je prakticky zvýšenou variantou sedmé generace modelu Fiesta a míří hlavně na evropský trh. Už v prvním roce prodejů se na starém kontinentě ujalo 118 180 exemplářů. Také v České republice se dobře uchytil – za rok 2021 se v segmentu, který zabírá skoro 10 % celých prodejů nových vozů u nás, dostal s počtem 1586 kusů na celkově čtvrté místo (za Seat Arona, Peugeot 2008 a Opel Crossland X).
Puma vypadá přesně tak, jak člověk od městského SUV očekává – má celkem líbivé tvary, vysoké boky, rozměrné podběhy kol a nízkou plochu oken. Uvnitř je průměrně prostorná, řidičovu pravému kolenu překáží středový tunel. Na druhou stranu nabízí hezkou grafiku přístrojového štítu, docela kompaktní středový displej a celou soustavu klasických tlačítek, určených k ovládání důležitých prvků.
O předních sedačkách se dá říct, že jsou průměrné, na delší vzdálenost nepříliš vhodné, dozadu se dvě průměrné osoby usadí, ale nijak zvlášť místa nad hlavou mít nebudou. A hluboký zavazadelník pojme 523 litrů až 1170 litrů (po střechu). V rámci třídy je to běžné – na nákup stačí, větší předměty převezete stěží.
Jediným motorem v nabídce je hybridní verze zážehového tříválce 1.0 EcoBoost, samozřejmě vybaveného turbodmychadlem a přímým vstřikem (výjimkou je verze ST s tříválcem 1,5 litru). Označení mHEV znamená, že tříválci pomáhá řemenem poháněný integrovaný startér/generátor, ale jeho přítomnost v praxi nezaznamenáte. Na rozdíl od typického drnčivého zvuku maloobjemového tříválce. Se stoupajícími otáčkami nabývá na naléhavosti, ale pravda je, že pro 1334 kg hmoty i přes svůj slabý charakter dodává slušnou dynamiku (zrychlení na stovku za 8,7 s, maximální rychlost 200 km/h). Testovaná verze byla totiž vybavena silnější ze dvou nabízených verzí – slabší přináší 125 k, silnější 155 k.
Obě verze lze spojit buď s manuální převodovkou, nebo sedmistupňovou dvouspojkou, kterou Ford značí jako Powershift. Při běžné jízdě je Puma pěkně obratná, má slušně nastavený posilovač řízení a dobře sladěné pedály. I když karoserie působí zvenku nepřehledně, s manévry nebyl žádný problém a velikost se dobře odhadovala, snad kromě pohledu dozadu, který simulovala kamera (12 500 Kč nebo paket).
Jestli Puma umí něčím skutečně otrávit pasažérům život, je to komfort podvozku na 18palcových kolech verze ST X. Jinak velmi dobrý podvozek se najednou stává příliš prkenným a na silnici je citelně cítit každá nerovnost (a dobře víme, že silnice jako v západním Německu fakt nemáme). Určitě volte sedmnáctky! A klidně verzi bez „sportovního odpružení“, Pumě to nesluší.
Spotřeba litrového motoru jakožto hloupého žertu emisních norem je velmi různá – výrobce slibuje průměrně 6 litrů na 100 km, my jsem se dostali nejlépe na 7,3 a při běžném ježdění (často po městě, občas okresní silnice i dálnice) to bylo necelých 9 litrů na 100 km. Věříme, že například klidná řidička se při dlouhodobém užívání na nějakých 6,5 litru v pohodě dostane.
Puma je ceněna podobně jako Ford Focus, výrazně dospělejší vůz, jehož jediným handicapem je asi fakt, že se nastupuje do něj, a ne na něj. Má dokonce i stejný motor… No, pokud chcete být moderní a nasedat trochu výš (rozdíl ovšem není markantní), tak Pumu ve zcela dostačující výbavě Titanium s normálními koly koupíte za 491 900 Kč, což je takový průměr. Moderní B-SUV jsou prostě otázkou půl milionu korun, víc bychom za ně ani nedali.
Plusy: Řízení, ovládání interiéru, prostor, podvozek.
Minusy: Snížený komfort 18palcových kol, projev motoru.
