Česká hokejistka: Život uvnitř pekingské bubliny je trochu jako Hra na oliheň

Česká hokejistka Samantha Kolowratová se mezi hodinami tréninku a jídlem konzumovaným mezi plastovými přepážkami potuluje uličkami sterilního bílého „obchoďáku“ pro sportovce, napsal server VICE World News.

Některé chodby lemují skleněná okna od podlahy ke stropu, kterými prosvítá oslnivé světlo KFC. Ještě o kousek dál je salón, kde si sportovci mohou nechat zdarma upravit vlasy, dát pleťovou masku a nechat udělat manikúru. Tady jsou přepážky mezi stoly zlatě lemované a na bílých stěnách jsou akcenty ve zlaté a modré barvě. V obchodě s dárkovými předměty jsou pod ostrými zářivkami regály plné suvenýrů.

Sportovci mají všechno na dosah ruky – ale to je nutnost. Kolowratová, stejně jako přibližně 2900 sportovců, kteří se účastní olympijských her v Pekingu, nemůže opustit svou vesnici. Pokud by se o to pokusili, zastaví je ochranka stojící u zavřených bran.

„Jsme v takové zvláštní bublině, která se nepodobá skutečnému Pekingu – myslím, že nejvíc toho zažiju mimo vesnici, když jedu na stadion a můžu se dívat na všechny ty lidi na motorkách a skútrech, co jezdí kolem,“ řekla. „Je trochu smůla, že nemůžeme skutečně zažít místní kulturu, zvlášť v době, kdy Čína slaví lunární Nový rok.“

Aby bylo možné zimní hry uspořádat a zároveň dodržet přísnou čínskou strategii „nulové nákazy covidem-19“, vytvořili organizátoři olympijských her v Pekingu takzvanou uzavřenou bublinu. Lidé zvenčí do ní nemohou vstoupit. Ti, kteří jsou uvnitř, ji nemohou opustit.

Čínský personál pracující na hrách nosí bílé ochranné obleky, pod kterými prakticky není vidět člověk uvnitř. Přispívají tak k atmosféře, kterou Kolowratová přirovnala ke korejskému televiznímu seriálu Hra na oliheň.

Oskar Eloffson, švédský reprezentant v akrobatickém lyžování v disciplíně jízda v boulích, by v ideálním případě na olympiádě rád trávil více času se sportovci z jiných zemí. Pro tohoto třiadvacetiletého závodníka jde o olympijský debut a z vyprávění sportovců, kteří loni závodili na letních hrách v Tokiu, si udělal přibližnou představu o tom, jaká budou v Pekingu omezení kvůli covidu-19.

Rutina stravování, tréninku a spánku se od té doma příliš neliší – ovšem intenzita toho, aby se krom soutěžení soustředil i na snahu nenakazit se koronavirem, podle jeho slov ještě zesiluje tlak, pod kterým je. Ve volném čase oceňuje hry, které organizátoři sportovcům nachystali na dobu relaxace – například kulečník, stolní tenis a šipky.

Anri Kawamuraová, japonská akrobatická lyžařka soutěžící v jízdě v boulích, také hledá způsoby, jak vyplnit volný čas, protože se od sportovců očekává, že se budou co nejvíce zdržovat uvnitř a vyhnou se zbytečným výletům mimo své pokoje. „Snažím se naučit nějaké nové věci. Můj trenér je Fin, takže se trochu učím finsky,“ řekla.

Uvnitř uzavřeného okruhu jsou tři soutěžní zóny. Jedna se nachází v centru Pekingu, další na pekingském předměstí Jen-čching a třetí ve městě Čang-ťia-kchou. Každá zóna má vlastní sportoviště a olympijské vesnice – samostatné komunity, kde tráví čas sportovci, když právě nesoutěží.

Při vstupu do areálu musí sportovci naskenovat svůj QR kód. Všichni uvnitř bubliny také musí denně sledovat svou teplotu ve zdravotní aplikaci. Stejně jako na hrách v Tokiu musí sportovci v Pekingu denně podstupovat testy na covid-19, nosit po celou dobu roušky s výjimkou jídla a zdržet se komunikace se sportovci z jiných národů.

Sportovci líčí, že na některých sportovištích připravují jídlo roboti, kteří chystají pokrmy, jako jsou hamburgery nebo nudle, a ze stropu se snáší velké růžové klepeto servírující jídlo na kruhovém podnose.

Podle Eloffsona po olympijské vesnici neustále chodí pracovníci v bílých ochranných oblecích dezinfikující každý povrch, kterého se sportovec dotkne. Samantha Kolowratová dodala, že jsou tato opatření nepochybně nutná, ale navozují dystopickou atmosféru – právě takovou, jakou zachycuje korejský seriál Hra na oliheň.