Šok na Harvardu: obhájce obhajuje

Ronald S. Sullivan je přední americký právník, specialista na trestní právo, má za sebou velmi úspěšnou kariéru, mimo jiné navrhl změny, díky nimž byly propuštěny tisíce nespravedlivě odsouzených. Učí právo na Harvardově univerzitě, je tam také děkanem jedné z kolejí (v americkém školství tahle funkce není tak úřední – je to spíš poradce, autorita, za níž ubytovaní studenti přicházejí se svými problémy). Je také první černý Američan, který tu funkci na Harvardu vykonává. Zatím. Postavila se proti němu totiž aktivistická část studentů, které vadí, že se Sullivan připojil k týmu obhajoby Harveyho Weinsteina, pověstného filmového producenta obviněného ze sexuálních útoků a obtěžování, jehož kauza odstartovala kampaň MeToo. Po Sullivanově hlavě volají univerzitní noviny, proti děkanovi se demonstrovalo, kolej, kterou právník spravuje, někdo posprejoval protestními hesly.

Hlavní argument jeho odpůrců je, že Sullivan svým rozhodnutím podílet se na obhajobě Weinsteina připravuje studenty o pocit bezpečí, oběti sexuálních útoků se mu budou moci těžko svěřit a tak dále a tak podobně. Především ale – Sullivan si zadal s „ďáblem“, mužem, který v imaginaci části lidí představuje všechno zlo patriarchátu, toxické maskulinity, zpronevěřil se ortodoxii, která v jeho prostředí mocensky převládá a je vynucována. Vedení univerzity bere obvinění vůči Sullivanovi vážně, pod vlivem kampaně se rozhodlo „prošetřit klima“ na jím vedené koleji.

Dnešní studenti Harvardu jednou budou patřit k americkým elitám, je proto šokující, když se část z nich zuřivě zasazuje o oslabení jednoho z pilířů západní společnosti – práva na obhajobu, které je univerzální, berou právní zastoupení možného zločince (Weinstein ještě nebyl odsouzený) jako podíl na zločinu nebo aspoň jeho schvalování. Je schopná najít důvod k pobouření v tom, když právník dělá právo. Jistě to vypovídá o atmosféře na amerických vysokých školách, o agresivitě velmi slyšitelné části bojovníků za „sociální spravedlnost“, jejich nezralosti a možná taky křehkosti psychické konstituce, k níž to udržováním se ve stavu konstantního pobouření dopracovali. 

Rozčilení „snowflakes“ v tom ale nejsou sami, na obou stranách kulturní války slábne přesvědčení o univerzálnosti, nedělitelnosti těch nejdůležitějších práv a principů. Tím nejdůležitějším kritériem jako kdyby se stávala ta správná kmenová příslušnost – ve smyslu rasovém, genderovém, politickém. Jenomže svoboda je buď pro všechny, nebo žádná.