Masarykův a Benešův kancléř byl umučen gestapem v Berlíně

Přemysl Šámal byl jedním z nejvlivnějších a nejinformovanějších mužů první republiky po celou dobu jejího trvání. Vůdce „tajného výboru“ zvaného Maffie byl v únoru 1919 jmenován přednostou kanceláře prezidenta republiky. Byl kancléřem celkem tří prezidentů: po Masarykovi též Benešův a krátce Háchův.

Šámal řídil úřad a zčásti i život Masarykův velmi zdatně. Na jeho radu dal prezident se svými politickými přáteli uzákonit zřízení vedlejšího úředního sídla prezidenta republiky. Stát odkoupil roku 1921 od rodu Fürstenberků velkostatek Lány se zámečkem a oborou za velmi hrdých téměř 25 milionů korun (v té době činil průměrný mužský plat v průmyslu necelých devět tisíc korun a ministrův šedesát tisíc – v obou případech ročně; kilo brambor nestálo ani korunu).

Po Masarykově abdikaci roku 1935 vedl Šámal jednání o nástupnictví. S komunisty předjednal podporu pro Edvarda Beneše a ti se skutečně za něho postavili: „K tomu rozhodnutí nás vede jediný důvod – zmařit vítězství reakce.“ Krach Benešovy politiky a z ní plynoucí mnichovské ústupky vyhnaly z Hradu i Šámala. Po Benešově útěku v říjnu 1938 setrval ve funkci do prosince, dokud nenastoupil jeho nástupce Jiří Havelka, jehož si za kancléře vybral Emil Hácha.

Šámalovi bylo přes sedmdesát a odjel z Prahy na Dobříš. Zapojil se do odbojové činnosti skupiny Politické ústředí. V lednu 1940 byl Šámal s manželkou Pavlou zatčen. Po vleklých výsleších onemocněl, a aniž by byl léčen, převezlo ho v červnu gestapo do Berlína...

Více o osudu kancléře první republiky Přemysla Šámala se dozvíte v knize Velcí Češi 1918 historika a novináře Josefa Landergotta, která vyšla v Edici Echo. Objednat si ji můžete zde.