Historické příměry jsou ošemetné a málokdy sedí. Autoři k nim často utíkají, když sami vlastními argumenty a tezemi neumí aktuální situaci pojmenovat. Tak si efektně půjčují různá přirovnání. To, co ale předvádí Andrej Babiš v posledních týdnech koronavirové krize, jsou čisté historické citáty. Ve snaze maskovat své selhání a neschopnost ho řešit, se svou tragikomičností, blebtavými výroky, které nedávají žádný smysl, čím dál víc připomíná projev posledního komunistického předáka Milouše Jakeše na Červeném Hrádku. Tragikomičnost, která tehdy z Jakeše vyzařovala, naznačovala, že komunistický režim mele z posledního a hroutí se. Přispěla sama o sobě k jeho pádu.
Naprostou nevěrohodností svých výroků, které často neplatí ani půl dne, než je on sám nebo jiný člen vlády zpochybní, se čím dál víc pasuje do role jiného komunistického předáka – Antonína Zápotockého, který ještě den před měnovou reformou v roce 1953 občany ujišťoval, že „měna nebude“. Aby se další den vzbudili jako násobně chudší.
Podobně jako Zápotocký s měnou si už Babiš několik týdnů pohrává se slůvkem lockdown. Vypnutí. Nikdo přesně neví, co to znamená a bude znamenat. V každé zemi to v první vlně koronaviru bylo něco jiného. V každém případě to ale znamená nějaké výrazné vypnutí společnosti a ekonomiky. V jarní vlně, kdy byly zavřené nejen školy a restaurace a omezeny veškeré aktivity pro volný čas či kultura jako nyní, ale až na lékárny, drogerie, galanterie a potraviny také všechny obchody a služby, znamenal každý den vypnutí ztrátu 4,4 miliardy korun. To jsou peníze, o které někdo úplně konkrétní přišel.
Teď jsou ty ztráty menší, protože obchody, část služeb a výroba zatím jedou. Jenže už teď jsme v dost výrazném lockdownu, přestože si to málokdo uvědomuje. Ekonomika, to je hlavně pro Miloše Zemana a Andreje Babiše v jejich zkratkovitém myšlení průmysl. Fabriky. Ty ale tvoří jen 33 procent celkového výkonu ekonomiky. Jsme vůbec nejprůmyslovější země Evropské unie. Je to hodně. Ale stále jen třetina. Další 3 procenta HDP připadají na zemědělství a 5 procent na stavebnictví. Všechno ostatní jsou služby. Šedesát procent celé ekonomiky. Od financí, informačních technologií po reklamu, marketing, restaurace, posilovny, sport, cestování. Nemalá část už je dnes v lockdownu. Vláda ale vyhrožuje dalším.
V sobotu desátého října Andrej Babiš v jednom ze svých jakešovských projevů z průhonické Sokolovny, v tom, kde prosil soukromé firmy o „navolávače“ do call center, řekl, že lockdown nechce. Že na něj už prostě vláda dalších 200 miliard korun nemá. Pak se proti vypnutí další části ekonomiky postavil i prezident Miloš Zeman. Tuto neděli už v hlášeníčku Čau, lidi Babiš řekl, že o lockdownu bude vláda rozhodovat už ve středu.
Včera večer ministr zdravotnictví Roman Prymula říká, že to v žádném případě tento týden nebude. Ekonomika stojí a padá s očekáváními. S čím mají lidé počítat? Jak si mají zařídit život? Civilizované země mají jasné jízdní řády a mapy, co konkrétně se bude dít při jakém počtu nakažených a vývoji nákazy. Každý ví, s čím může počítat, když statistici zveřejní čísla o nákaze z předchozích dní. U nás žijeme v naprostém temnu. I proto vládní opatření proti koronaviru podle aktuálního výzkumu společnosti Ipsos podporuje jen třetina lidí.
Jistě. Doba je složitá. Jsme v pandemii čínského viru. Jenže v ní jsou i všechny další evropské země. A nikde nepanuje takový chaos jako u nás. Nikdo se ani náhodou neblíží našemu skóre 30 procent pozitivních testů ze všech provedených. Sousední Německo má 2,6 procenta. Velmi zasažená Francie 9,8 procenta.
Vysvětlení toho rozdílu je zřejmé. Oni mají nad virem kontrolu. Vědí, kde jsou ohniska nákazy. Že to jsou třeba velké domácí sešlosti. Podle toho můžou šít opatření. My střílíme do naprosté tmy. Nevíme, kde se lidé nakazili. Netušíme, kde jsou ohniska.
To všechno má jediné vysvětlení. Pod Andrejem Babišem tvrdě selhal stát v trasování nákazy. Vůbec netuší, kde se lidé infikovali. A zjevně není ten systém trasování schopný rozjet. Když hygieny nestíhaly při třech tisísích nakažených, těžko dnes stíhají při jedenácti tisících. O tom ale vůbec Babiš ani Prymula nemluví. Pár desítek operátorů od soukromých firem tuto fatální neschopnost státu postavit v těžké době účinný systém trasování nespasí.
Všechno je na vodě. Vládní opatření. I státní rozpočet na příští rok se schodkem 320 miliard korun, který včera vláda schválila.
Babiš už dlouho nesedí u volantu země. Nechá se vláčet vývojem a ten ho zahání do kouta mezi jakešovskou tragikomičnost a Zápotockého rezignaci na důvěru. Proto si on i Prymula najímají PR experty na strašení lidí (bohužel i z řad známých ekonomů a sociologů), aby si tu zoufalost nechali snáz líbit. Místo zpráv o tom, jak se postaví systém trasování, plní média apokalyptické záběry ze stavby polní nemocnice a výroky vicepremiéra Hamáčka, že jsme Evropskou unii museli požádat o humanitární pomoc.
00:07
