Cesta k odstřihnutí od ruského plynu. Do těžby břidlicového plynu se ale Evropa nehrne

Ruská agrese na Ukrajině znovu zavířila s otázkou, jak se odstřihnout od závislosti na ruském plynu. I přes zavedené tvrdé sankce totiž stále dochází k odebírání ruského plynu, za který evropské státy platí a financují tím válku. Možnou alternativou by mohla být těžba břidlicového plynu na evropských nalezištích. Proti se však rovnou staví hned řada států v čele s Velkou Británií a Francií kvůli neekologické těžbě. K té však běžně dochází ve Spojených státech, které zkapalněný plyn paradoxně vyváží do evropských států.

Rusko v současné době chce za dovážený plyn do Evropy platit v rublech místo dolarů a eur. Odebírající státy jsou tak nyní v pasti a ozývají se také hlasy, že by se některé země mohly od ruského plynu odstřihnout. To však přináší mnoho problémů a hlavní z nich je, čím nahradit ruský plyn. Nabízí se proto otázka, zda se evropské státy nevrhnou do vlastní těžby břidlicového plynu na vlastních nalezištích.

Státy se však k této těžbě staví různě. Zejména tvrdé zamítnutí se ozvalo z Velké Británie, která těžbu frakováním zakázala. Důvodem jsou případné otřesy, které jsou s těžbou spojeny. Podle studií totiž mohou vést až k otřesům o síle 2,9 stupně. Ta byla naměřena v některých částech Anglie. Podobně k frakování přistoupila i Francie. Ta frakování zamítla po tlaku veřejnosti již v roce 2011. Veškerý průzkum a těžbu ropy spolu se zemním plynem jsou zakázány do roku 2040.

Přitom se odhaduje, že Francie spolu s Polskem mají největší zásoby břidlicového plynu. Zvláštní velvyslanec České republiky pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška dodává, že Polsko přitom mělo začátek těžby v minulosti rozjetý. Jedna věc je však dle něj politická vůle a ochota, na druhé straně však stojí geologie. „Měla to být priorita číslo jedna v době vlády premiéra Donalda Tuska. Zajišťovala se řada projektů, kde byla velká snaha otevřít těžbu břidlic. Podílely se na tom státní podniky a objevily se tam i firmy jako Exxon nebo Marathon. Neobjevili tam ale dostatečné lokality,“ řekl pro Echo24 Bartuška.

To je podle něj i příklad České republiky, která by mohla mít také své naleziště břidlicového plynu. Zatím jsou totiž vytipovány některá území. Přesto není jisté, zda by se tím podařilo nahradit ruský plyn a hlavně, zda by to vůbec na těžbu stačilo. Podle analytika společnosti ENA Jiřího Gavora zatím těžba frakováním není v Česku legislativně zakázána. „Jsou vytipované perspektivní lokality. Tuším že na Moravě a na východě Čech. Na úrovni ministerstva životního prostředí je však vydávání oprávnění ke geologickému průzkumu pozastaveno na neurčito,“ řekl pro Echo24 Gavor.

Podle Gavora kromě geologického průzkumu naráží státy také na problémy v oblasti technologií a také u ekologů. „Nyní je to paradoxní, protože se chystáme dovážet kvanta LNG ze Spojených států, které je z velké většiny získáno frakováním. Já se však nedomnívám, že by došlo ke změně postoje v Evropě. Už z toho důvodu, že například Němci nejsou schopni ani zvážit ukončení nukleárního exitu, což by byla jedna z nejjednodušších strategií. Zatím jsem náznaky této těžby nezachytil,“ dodal Gavor.