Dubček chtěl socialismus s lidskou tváří. Ještě stihl podepsat pendrekový zákon

V roce 1968 ztělesňoval Alexander Dubček snahu o reformu vládního režimu v Československu. Pokus nastolit „socialismus s lidskou tváří“ však po několika měsících ukončila ruská ozbrojená intervence. Jako hlavní symbol takzvaného Pražského jara byl Dubček postupně odstaven od moci. Jeho tehdy poslední vysoká funkce byl předseda Federálního shromáždění ČSSR, kterým byl zvolen před 50 lety, 28. dubna 1969.

Na vrchol mocenské pyramidy vystoupal Dubček 5. ledna 1968, kdy ve funkci prvního tajemníka ÚV KSČ nahradil prezidenta Antonína Novotného. Obrodný proces dostal 21. srpna 1968 dramatickou tečku v podobě vojenské intervence členů Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem. V následujícím období normalizace nebylo pro Dubčeka ve veřejném životě místo. V dubnu 1969 byl sesazen z postu prvního tajemníka ÚV KSČ a ze všech stranických funkcí. Předsedou Federálního shromáždění byl do října 1969 a v této funkci mimo jiné podepsal neblaze proslulý „pendrekový zákon“, který uděloval mimořádné pravomoci policejním složkám a byl zneužíván k perzekuci lidí.

Poté byl velvyslancem Československa v Turecku. Byla to ale už jen labutí píseň Dubčekovy politické kariéry. V roce 1970 byl vyloučen z KSČ a v následujícím období pracoval jako dělník a technický úředník žijící pod dohledem Státní bezpečnosti.

S pádem komunismu na podzim 1989 začala Dubčekova politická hvězda znovu stoupat. Zejména na rodném Slovensku stále velmi populární politik byl v polovině prosince navržen na funkci prezidenta. O nejvyšší ústavní post se však hodlal ucházet i někdejší disident a hlavní tvář sametové revoluce Václav Havel. Po řadě jednání Dubček, byť nerad, souhlasil s tím, že se místo prezidentského postu ujme křesla předsedy parlamentu. Do Federálního shromáždění ČSSR byl kooptován 28. prosince a ještě týž den v jeho čele nahradil Stanislava Kukrála. Předsedou zákonodárného sboru byl až do léta 1992.

O Dubčekovi, jenž se březnu 1992 stal předsedou Sociálně demokratické strany Slovenska, se v souvislosti s rozpadem federace uvažovalo také jako o možném prezidentovi samostatné Slovenské republiky. Jejího vzniku se však Dubček nedožil. V září 1992 jeho služební vůz dostal na dálnici smyk a Dubček utrpěl těžká zranění, kterým podlehl 7. listopadu 1992.

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.

Čtěte také: Husák měl Dubčeka za diletanta. A v něčem byl jako Zeman