Všechno dopadne dobře. Redakční debata o dlouhém roce 2021
ECHOPRIME
1
Z roku 2021 zbývá už jen necelý den. Byl to dlouhý rok, hodně se toho v něm odehrálo, v něčem se ale mohl zdát zastavený – v lockdownech a uzavírkách čas plyne jiným tempem a možná monotónněji. Ve zpětném pohledu může obraz událostí posledních dvanácti měsíců působit jako šmouha. Redaktoři Týdeníku Echo se přesto rozhodli podívat se zpátky a vyvodit z těch událostí příslušná poučení – pro sebe i pro čtenáře. Sešli se v téměř plné sestava k debatě, již se (spíš marně) pokoušel moderovat Ondřej Štindl; zapojili se do ní Dalibor Balšínek, Lenka Zlámalová, Jiří Peňás, Daniel Kaiser a Ondřej Šmigol, jenž po většinu času volil taktiku zamyšleného mlčení.
V době, kdy se scházíme, je mediální scéna překvapená vyústěním střetu prezidenta Miloše Zemana a nastupujícího premiéra Petra Fialy, který skončil nečekaným ústupem hlavy státu. Podobných překvapení jsme letos zažili víc. Mezi prognózami výsledku voleb a povolebního dění bylo jen málo těch, které by se trefily. Čím to?
Balšínek: Výsledek voleb ovlivnila pro vítěze šťastná shoda okolností. Překvapivé nebylo ani tolik to, že koalice Spolu se dotáhla na Babišovo ANO. Nečekané a rozhodující bylo to, že se do Poslanecké sněmovny těsně nedostaly tři strany, které by v ní zvrátily poměr sil v neprospěch vznikající koaliční vlády.
Zlámalová: Psala jsem tři měsíce, že to tak dopadne!
Balšínek: Ty výsledky těsně pod pět procent překvapením skutečně byly. Fialova vláda je vláda menšiny a je si toho vědomá, reprezentuje maximálně čtyřicet pět procent voličů, přibližně milion hlasů propadl.
Zlámalová: Prognózy Babišova vítězství se mýlily nejenom proto, že zasáhla šťastná náhoda. Ukázalo se také, že některá „sdílená moudra“, která kolovala českou veřejnou debatou, nejsou pravdivá, jsou to jen klišé. Pořád dokola se psalo: Antibabiš nebude fungovat. A nakonec volby vyhrálo důsledné vymezení se proti Babišovi. Ta velice různorodá koalice se sjednotila na základě slov Petra Fialy, že nikdy nebude vládnout ani s Andrejem Babišem, ani s hnutím ANO. Ta slova se nelíbila části establishmentu ODS, ale vyjadřovala vůli devadesáti procent voličů dnešních vládních stran.
Balšínek: Jako nepravdivý se také ukázal mýtus o genialitě Babišova marketingového týmu. Volební prohra je přece důkaz jeho velkého selhání. Nedokázal identifikovat, že největším Babišovým protivníkem nejsou Piráti, ale Spolu – a té koalici paradoxně pomáhal tím, že k ní útoky na Piráty přiváděl voliče. Babiš šel do voleb se stejným nasazením jako obvykle, mohl vyhrát. Jenomže jeho tým nedokázal včas zaměřit kampaň proti tomu správnému protivníkovi.
Zlámalová: Existovalo jasné rozdělení na Česko A a Česko B, na straně vítězů voleb se hlasy přelévaly prakticky výhradně mezi PirSTAN a Spolu a nikým dalším, stejně jako v Česku B se hlasy přelévaly mezi jinými stranami, přechody mezi těmi dvěma hlavními tábory byly velmi vzácné. A v téhle situaci selhali Piráti a Ivan Bartoš, kteří úplně přestali hrát svou hru, nebyli autentičtí.
Kaiser: Neřekl bych, že jejich problém spočíval v tom, že přestali být autentičtí. Doplatili na to, že v situaci, kdy v průzkumech vycházeli jako silná partaj, se lidé začali víc zajímat o to, co jsou Piráti zač.
Peňás: Zároveň bychom význam politického marketingu neměli přeceňovat… Voliči se myslím rozhodují jinak. Domníval jsem se, že ve volbách vyhraje opět Andrej Babiš a že si významná část společnosti na něj zvykla, že je s ním smířená. Že se to nestalo, je z velké části dílem šťastné náhody. Radujme se. Jako když na hracím automatu naskočí najednou tři zvonečky. Ale také platí, že dojde-li k nějaké nahodilé změně, může to mít dalekosáhlé důsledky a může to nastartovat něco trvalejšího.
