Ústavní soud, Krym a dort pro homosvatbu

Většina médií informuje o aktuálním nálezu Ústavního soudu, kterým dovolil provozovateli hotelu lustrovat návštěvníky podle jejich vztahu k ruské anexi Krymu, případně je nutit k podpisu deklarace odsuzující jednání ruského státu. Zatím však nepadlo, čím je nález skutečně významný pro budoucnost české společnosti.

Deklarovat, že anexe Krymu byla protiprávní, je banální. Protiprávnost anexe je zjevná a ani globální politika, ani názor Černínského paláce se neřídí poselstvím z Joštovy ulice v Brně a nečekají, až jim Jejich ctihodnosti poradí. Je tedy zbytečné radovat se, že snad Ústavní soud učinil nějaké zásadní politické prohlášení.

Skutečný, a to zásadní, význam nálezu sp. zn. II. ÚS 3212/18 spočívá v tom, jaké budoucí otázky zodpověděl. Až český cukrář někdy v budoucnu dostane zakázku na tematický dort pro homosexuální svatbu (v USA se podobná situace již řešila u soudu a jde o učebnicovou situaci pro právní diskuze), budeme předem vědět, zdali smí nebo nesmí takovou zakázku odmítnout pro svůj nesouhlas s homosexuálním manželstvím.

Podle Ústavního soudu platí, že pokud náš modelový cukrář jinak homosexuální zákazníky nediskriminuje a péct pro ně dorty obecně neodmítá a pokud je dostatečná nabídka tematických dortů od jiných cukrářů, pak jej nelze donucovat k tomu, aby tematický dort vyrobil, protože k legalizaci homosexuálních manželství (ke které nejspíše časem dojde) se může vyjádřit i podnikatel. S ohledem na rozpolcenost společnosti v tomto ohledu a značné procento osob, které s legalizací homosexuálních manželství nesouhlasí, včetně důvodů náboženských, bude na místě soudit, že cukrářova výhrada svědomí není zjevně svévolná nebo nenávistná.

Zdali je svoboda odmítnout výrobu tematického „homosexuálního“ dortu správná či špatná, lze samozřejmě diskutovat, ale dokud bude respektován tento nový nález Ústavního soudu, bude to zkrátka dovoleno, stejně jako bylo dovoleno lustrovat politické názory hostů v hotelu.

Výhradu „dokud bude respektován“ nečiníme zbytečně: jeden nález není slovem Božím. S rozhodnutím nesouhlasil jeden ze tří soudců a disent soudce Davida nepůsobí o nic méně fundovaně než stanovisko většiny senátu. Uvidíme tedy ještě, zdali nedojde k přehodnocení dnešního stanoviska.

My sami můžeme přijít i s další kritikou nálezu, nad rámec disentu. Přinejmenším nešťastně vyznívá, není-li jasnou chybou, odst. 35 nálezu „V tomto ohledu Nejvyšší správní soud nedostatečně zohlednil okolnost, že anexe Krymu byla učiněna v jednoznačném rozporu s mezinárodním právem (viz např. rezoluce Valného shromáždění OSN [...]“

Tato pasáž tam neměla vůbec být, protože takto by se dal nález chápat tak, že dovoluje odmítnout poskytnutí služeb, pokud má podnikatel ty „správné“ výhrady, které jsou v souladu s politikou státu nebo společenským mainstreamem (který v postmoderní době nemusí být vůbec totožný s většinovým názorem občanů). Chápete: dovolíme, aby poskytnutí služeb odmítl hoteliér „správně“ nesouhlasící s okupací Krymu, ale v žádném případě nedovolíme, aby poskytnutí služeb odmítl hoteliér „špatně“ nesouhlasící s podporou migrace.

Jestli měl hoteliér ty „správné“ výhrady v souladu s rezolucí OSN, nebo měl naopak „špatné“ výhrady úplně jiného charakteru, se nemělo v nálezu vůbec objevit. Demokracie přece zahrnuje i ochranu menšinových názorů.

Bohužel se tímto lustrováním názorů ze strany soudů otevírá prostor k dalšímu omezování demokracie a svobody názorů. Žijeme v časech tzv. aktivizmu, pod kterým se často skrývá netolerance a snaha o omezování cizích názorů. Někdy se to projevuje jenom vypískáním profesora, který nemá ty „správné“ levicově progresivistické názory, jindy to přejde do fyzického útoku; někdy se to projevuje zničením výlohy řeznictví, protože všichni musíme být povinně mírumilovní vegani; příště se v zájmu tolerance a respektu uspořádá Hluková olympiáda, aby se rušila ta „špatná“ demonstrace. Já s SPD také nesouhlasím, ale pokud si zdivočelí aktivisté osobují právo bránit v demonstraci lidem s jiným názorem, uchází mi, odkud čerpají svůj pocit morální nadřazenosti.

A těchto útoků na svobodu a případů popírání práva na jiný názor přibývá. Dochází tak ke stále nápadnějšímu narušení svobody veřejné debaty. Věda má být svobodná a prostá předsudků, ale zpochybňovat míru lidského přičinění na změnu klimatu se pomalu blíží vědecké sebevraždě. Stále více lidí se vrací do dob autocenzury, kterou si pamatujeme ze socializmu, a raději neříká svobodně své názory na migrační otázku. Není divu – kromě ostrakizace za to hrozí v některých zemích i trestní stíhání, protože definice tzv. hate crime je stále širší a stále gumovější.

Dospěli jsme v této povinné politické angažovanosti za „správné“ názory tak daleko, že i soukromé firmy píší dopis předsedovi vlády, aby tím podpořily uzákonění homosexuálních manželství.

A jak se to vše týká nálezu o hoteliérovi a diskriminaci? Hodně! Pokud žijeme v době stále intenzivnějšího aktivizmu (=útoků na svobodu), kdy se všechno dá nějak politicky vykládat (pamětníci socializmu dobře znají) a stále více se očekává, že někdo dobrovolně-povinně podpoří „správný“ názor (opět pamětníci socializmu dobře znají), pak je dovolení odmítnout zákazníka z politických důvodů nesmírně riskantní. Příště nepůjde o odmítnutí ruských turistů nechtějících podepsat politický pamflet, ale o odmítnutí pronajmout kancelář „popíračům klimatu“ nebo odmítnutí vytisknout letáky agitující proti kvótám na migranty. Kde se to zastaví? V totalitě, kde jinde.

V situaci, kdy se dá s ohledem na společenský vývoj očekávat stále větší dobrovolně-povinná angažovanost, je jasné, že stále více zákazníků bude odmítáno, protože nebudou pasovat do správné škatulky. Před nedávnem byl publikován případ z Německa, kde „tolerantní“ waldorfská škola odmítla dítě, protože jeho rodiče neměli ty „správné“ politické názory. A takových případů bude víc a víc a bude to horší a horší – to je jednoduchá extrapolace současných trendů.

Povolit diskriminaci zákazníků z politických důvodů je proto pověstné hraní si se sirkami u sudu s benzínem.

Odmítnutý zákazník se samozřejmě bude bránit tím, že obešel pět podnikatelů, dostal od každého písemné potvrzení, že jej z těch či oněch důvodů odmítli, a podá u soudu žalobu, aby jej některý z nich obsloužil, protože v případě nedostatečné alternativní nabídky je podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3212/18 odmítnutí diskriminační … Možná za pět let bude mít letáky vytištěné, ale to už bude trochu pozdě a bude to dosti nedůstojné.

Když domyslíme tyto důsledky a zamyslíme se nad tím, kam naše společnost směřuje, možná bude bezpečnější tu politickou diskriminaci zákazníků radši nedovolit.