„Konec vlády jedné strany.“ Generální stávka před 30 lety vyřídila komunisty

Ke stěžejním událostem, jež v listopadu 1989 v Československu pomohly svrhnout totalitní režim komunistické strany, patřila dvouhodinová generální stávka, která se uskutečnila 27. listopadu 1989. Tato stávka se konala na území celého Československa mezi 12. a 14. hodinou ve všech městech a obcích, ve většině továren, podniků a institucí. Podle průzkumu Ústavu pro výzkum veřejného mínění se jí zúčastnilo 75 procent občanů.

V roce 1989 v Československu sílila nespokojenost s vládnoucím režimem komunistické strany a opozici se dařilo rozšířit svůj vliv i mimo oblast disentu. Svou roli sehrála i mezinárodní situace - změny v Polsku a Maďarsku, zhroucení režimu v Německé demokratické republice a především "uvolnění opratí" ze strany Sovětského svazu vedeného Michailem Gorbačovem. Vládnoucí komunisté na změnu situace nedokázali zareagovat, naopak jejich vedení v čele s Milošem Jakešem se snažilo udržet u moci silou. Důkazem byly i tvrdé policejní zásahy proti nepovoleným demonstracím.

Za začátek takzvané sametové revoluce v Československu se považuje povolené pietní shromáždění 17. listopadu asi 15.000 převážně mladých lidí k uctění památky Jana Opletala, zavražděného nacisty v roce 1939, které přerostlo v demonstraci požadující politické reformy, kterou policie tvrdě potlačila. Další události na sebe nenechaly dlouho čekat. Druhý den oznámili herci pražských divadel a studenti pražských vysokých škol vstup do protestní týdenní stávky a vyzvali veřejnost, aby se zúčastnila generální stávky vyhlášené na 27. listopadu. Následně vzniklo v pražském Činoherním klubu hnutí Občanské fórum (OF), jehož neformální hlavou se stal disident Václav Havel.

Československo do té doby zažilo generální stávku naposledy v únoru 1948. V den stávky 27. listopadu rozhodlo ministerstvo kultury, že ve fondech knihoven bude pro veřejnost uvolněna dosud nepřístupná literatura. Sešli se také zástupci vysokoškolského studentstva, kteří přijali výzvu, v níž generální stávku charakterizují jako manifestační vyjádření postoje občanů k současné situaci. Koordinační stávkový výbor studentů vydal prohlášení s názvem Proč? Proto!, v němž bylo uvedeno, že některé požadavky ještě nebyly splněny, například to, že zkompromitovaní funkcionáři stále ještě zůstávají poslanci parlamentu.

Při dvouhodinové generální stávce zazněly první veřejné požadavky na zrušení vedoucí úlohy KSČ a stávka měla hlavní motto "Konec vlády jedné strany". K požadavkům stávkujících patřilo také vyšetření zásahu 17. listopadu a vypsání svobodných voleb. Do ulic vyšlo na statisíce lidí. Podniky, ve kterých musel být nepřetržitý provoz, vyjádřily stávkujícím manifestačně solidaritu. Na náměstích po celé republice se konaly manifestace, které většinou organizovaly místní buňky OF. V Praze přestalo jezdit metro a jeho stanice se zavřely, na Václavském náměstí se sešlo s transparenty a vlajkami asi na 300.000 lidí. Podporu OF vyjádřil i pražský závod ČKD, dělníci navrhli ředitele Prognostického ústavu Valtra Komárka na předsedu vlády.

"Se stávkou souhlasím, protože jinak není šance něco změnit, současné vedení ani nic jiného neumožňuje. Bylo by krásné, kdyby to všechno okolo k něčemu bylo, kdyby to prospělo dobré věci," řekl tehdy zpravodaji ČTK Vladimír Hulec, technik z Fruty České Budějovice.

Na náměstí Republiky v Plzni se stávky zúčastnilo také přes 10.000 zaměstnanců Škody Plzeň, v Pardubicích naopak odmítli stávkovat zaměstnanci obchodního domu Prior, neboť chtěli splnit stanovený plán ročního obratu. Na tehdejším náměstí Lidových milicí v Ostravě se shromáždilo přes 20.000 lidí, což bylo více osob než při vyhlášení Československé republiky v roce 1918. V Ostravě ovšem o dva dny později zorganizoval městský výbor KSČ protidemonstrace, jedné z nich se zúčastnilo zhruba 8000 lidí.

Již den před stávkou byl zahájen dialog mezi špičkami režimu a opozicí a mimořádná schůze Federálního shromáždění poté 29. listopadu schválila změny Ústavy ČSSR. Byly zrušeny články o vedoucí úloze KSČ ve společnosti a v Národní frontě a o marxismu-leninismu jako státní ideologii. Desátého prosince pak vznikla "vláda národního porozumění" v čele s Mariánem Čalfou a v samotném závěru roku 1989 byl prezidentem zvolen Václav Havel. První svobodné volby se konaly v červnu 1990.