Babiš, jeden z nich

Jeden by se měl vždycky mít na pozoru před spikleneckými teoriemi, které provázejí všechny významné dějinné události. Jsou spojeny i se sametovou revolucí v listopadu 1989. Nejpopulárnější je ta, že šlo o plánovaný a připravovaný převrat uvnitř komunistické moci. Podobné události se samozřejmě vždycky vydají směrem, který lze těžko uřídit – a konečně historici takový scénář odmítají. To ale nevylučuje, že prozíravá a informovaná část komunistického establishmentu byla na změnu připravená.

Nedávno jsem mluvil s jedním tehdy významným představitelem ekonomické a politické transformace v raných
devadesátých letech, který je i dnes společensky činný. Komentoval vítězství Andreje Babiše v posledních sněmovních volbách: „Víš, oni nám nikdy neodpustí, že reformu nedělali oni, ale my z Prognostického ústavu. Oni si mysleli, že k tomu mají větší kompetenci, zkušenosti s obchodem, že mají peníze. A teprve až teď, po pětadvaceti letech, tu příležitost dostali.“ Měl na mysli lidi ze zahraničního obchodu, lidi spojené s nepolitickou částí tajných služeb, která disponovala velkými prostředky v zahraničních bankách, nebo lidi napojené na nejvyšší špičky komunistického strany.

Řada z nich v byznysu uspěla, například poslední šéf SSM Martin Ulčák, někteří si udrželi politický vliv – jako právník Miroslav Jansta nebo další svazácký funkcionář a dlouholetý klíčový poradce Miloše Zemana Miroslav Šlouf. A také Andrej Babiš, který nebyl spojen s výkonnou politickou mocí, ale patřil k „pézetkářům“ (podniky zahraničního obchodu). Jeho obrovské impérium mu pomáhali budovat lidé s podobným společensko-politickým backgroundem – spojení s StB nebo komunistickou nomenklaturou (psali jsme o tom v Echu několikrát).

Všichni jmenovaní jsou kromě své minulosti obdařeni nezpochybnitelnými schopnostmi, ale zároveň jsou k dosažení svého cíle schopni všeho a účel pro ně světí prostředky. Je samozřejmě mnoho těch, kteří se neprosadili ekonomicky ani politicky, jako právě Vasil Mohorita, který byl velkou nadějí dosluhujícího režimu a tváří revoluce té druhé strany. Jeho popis událostí může být rozostřen tím, že se neprosadil jako výše jmenovaní soudruzi, ale jeho výpověď přesto zajímavá je. Proto také s ním přinášíme rozhovor v nejnovětším vydání Týdeníku Echo. Je to také důvod k zamyšlení, proč ani po třiceti letech ve společnosti není politická elita, která by nedovolila nástup k moci silám minulosti. To, co v posledních dnech sledujeme, je strašlivý obraz stavu společnosti, výpověď o tom,  jak jsme naložili se svobodou, kterou přinesl listopad 1989.