Erupce jménem OLAF

Strana vyhrála volby suverénním způsobem, přesto za dvanáct měsíců po volbách už podruhé mění premiéra. Její šéf má totiž problém s trestním stíháním kvůli dotačnímu podvodu a sám do čela nového kabinetu nastoupit nemůže. Proto pověřil postem předsedy vlády jednoho ze stranicky níže postavených kolegů s pochopitelným zadáním, ať to s justicí vyřeší, a k premiérství mu tak uvolní cestu. Náhradní premiér se však zalekl občanských protestů a konfliktu s vyšetřovateli, proto s potřebnými změnami zákonů nespěchal. Po šesti měsících byl tedy vyhozen. Jeho nástupce se snažil, zákon na ochranu politiků před policejním stíháním protlačil parlamentem, přesto byl donucen k demisi. Nechtěl se totiž vymezit proti evropské protikorupční agentuře OLAF, která na podvody nepřestala poukazovat. Třetí volbou na premiérské místo je teď žena a všichni čekají, že věci z pohledu stranického šéfa dá definitivně do pořádku.

Výše uvedený příběh se může odehrát v blízké budoucnosti České republiky, kde čelí trestnímu stíhání volební vítěz hnutí ANO a jeho šéf Andrej Babiš. Zároveň je ovšem záznamem událostí, které se v uplynulém roce odehrály v Rumunsku. Týkají se tamní Sociálnědemokratické strany a jeho smutným hrdinou se stal stranický předseda Liviu Dragnea. Historka není věštěním z křišťálové koule, nýbrž připomínkou, že tuzemská historie o politikovi, který má nezvládnutelnou touhu po dotacích, začíná Českou republiku posouvat směrem na Balkán.

Vždycky s Agrofertem

Babiš se dostal do stejné pozice jako jeho rumunský protějšek hlavně zásluhou měsíc staré zprávy agentury OLAF o případu Čapí hnízdo. Práce jejích vyšetřovatelů nepřinesla úplně převratné novinky, i když několik dosud neznámých informací se v ní dá objevit. Hlavně však exaktně popsala, jak to s konfliktním projektem na stavbu luxusního rekreačního resortu přesně probíhalo. Pak neměli poslanci jinou možnost než Babiše a jeho zástupce Jaroslava Faltýnka vydat policii.

Žadatel o dotaci, společnost Farma Čapí hnízdo, byla před rokem 2008, kdy evropské peníze získala, součástí Babišova Agrofertu. Nikdy se z jeho vlivu nedostala. Držiteli jejích akcií byli vždy blízcí Babišovi příbuzní, které na valných hromadách zastupovali právníci Agrofertu. Farma podnikala na pozemcích Agrofertu, který ručil za její půjčky u banky HSBC. V jednom dokumentu o půjčkách byl dokonce Babiš označen za majitele Čapího hnízda. V roce 2014 byla Farma Čapí hnízdo pohlcena jinou společností z Babišova impéria, předtím však vždy nejméně sedmdesát procent jejích zisků pocházelo z reklamních zakázek od podniků Agrofertu. To vzbuzuje podezření, že Agrofert prostřednictvím Čapího hnízda nedovoleně optimalizoval daně. Úplně jisté je ovšem to, že bez zakázek od Babišova koncernu by Čapí hnízdo nikdy nedokázalo splácet půjčku HSBC. V aktivitách Čapího hnízda tedy dá velkou práci objevit cokoli, co by nesouviselo s Agrofertem.

Kontrola koncernu nad farmou byla sice skryta za akciemi na doručitele, ale jakmile OLAF a policie tento závoj odhrnuly, neexistuje pochybnost, kdo byl skutečným vlastníkem. V každém případě šlo o subjekt, který neměl na dotace nárok a v žádosti uvedl nepravdivé nebo zavádějící informace. Za pozornost stojí, že prohlášení společnosti Imoba, jež dnes Babišovým jménem Čapí hnízdo spravuje, sice označuje zprávu agentury OLAF za nedůvěryhodnou a kritizuje prý neobjektivní přístup vyšetřovatelů, neobsahuje však námitky proti jejímu faktickému obsahu.

Už to ví celá Evropa

Podezření na dotační podvod i machinace s evropskými penězi je nasnadě. Proto také OLAF nabádá tuzemskou policii, ať případ prošetří. Policisté takový podnět k práci nepotřebovali, přesto dobrozdáním z Bruselu získali mohutnou podporu, aby vyšetřování nějak dokončili. Jak už dávno pochopil rumunský volební vítěz Dragnea, zpráva OLAF také dává případu nepříjemnou mezinárodní souvislost, s níž se dá bojovat jenom tím, že zpochybním agenturu, a tím celou Evropskou komisi. Toho se v Česku ještě nikdo neodvážil, pokud necháme stranou pár neškodných komentářů v novinách. Bruselské tažení ve věci Čapího hnízda navíc nekončí. Kauza je natolik přehledná, že si ji podle očekávání vybral za exemplární případ zneužití dotací kontrolní výbor Evropského parlamentu.

Jednou větou, význam zprávy agentury OLAF přesahuje rovinu policejního vyšetřování, které ještě nějakou dobu půjde zpochybňovat jako mafiánské spiknutí. Není náhodou, že sám Babiš už začíná uvažovat o tom, že stejně jako Dragnea dosadí do čela vlády někoho jiného. Těžko může Českou republiku v Evropské unii reprezentovat člověk, o němž se ve zprávě protikorupční agentury píše, že je podezřelý z podvodu. Příliš častým vystupováním na evropské scéně by tento malér stále připomínal, a tím poškozoval nejen Česko, ale také svůj koncern, který by mohl být označen za podezřelou firmu bez nároku na další dotace.

Chladnokrevně

Publikací zprávy OLAF se dá vysvětlit stále sebevědomější vystupování malých stran, jež rezolutně žádají, ať s nimi hnutí ANO jedná o vládě bez předsedy Babiše. Protože se jednání o kabinetu zahájit musí, sám předseda dokonce vypustil pár zkušebních balonků o tom, že ve vládě také být nemusí. Právě v této souvislosti je tak cenná rumunská zkušenost s půlroční frekvencí premiérů, která připomíná, že ani tímto způsobem nemusí vzniknout stabilní sbor ministrů. Členové případné vlády bez Babiše, ovšem s převahou hnutí ANO budou nuceni hledat cestu, jak osvobodit skutečného šéfa z jeho problémů se zákonem, a stát se tak do jisté míry jeho spoluviníky. Ani na východním Balkáně na to nemá příliš mnoho lidí dost pevné nervy.

Není ostudou země, když dráhu jejího nejsilnějšího politika překříží paragrafy trestního zákoníku. Od vyspělého systému se však čeká, že si s tím bude umět nějak kulturně poradit, aniž ohrozí nezávislost justice. Říjnové rozhodnutí voličů i vstřícnost prezidenta Miloše Zemana vůči Babišovi způsobily, že hledání nějakého takového řešení drhne a že Češi zatím objevili jen nepříliš perspektivní rumunskou cestu. Zkoušet se může leccos, ale je dost možné, že to díky Čapímu hnízdu skončí i se současnou vládou jako obvykle, tedy ustavením dočasného úřednického kabinetu.