Britská politika začíná připomínat Itálii. „Vzniká Britálie,“ říká v debatě politolog Goodwin

Británie prochází nezvykle turbulentním rokem. Během roku 2022 přišla o královnu Alžbětu II a nastoupil král Karel III. V úřadu premiéra se vystřídali již tři politici a například ministrů školství se stihlo za rok vystřídat pět. Proč je konzervativní strana, která získala ve volbách 2019 velkou většinu osmdesáti křesel, v dlouhodobé krizi? O trendech v současné i soudobé britské politice debatoval tento týden na pozvání Centra transatlantických vztahů a Týdeníku Echo britský pedagog a politický výzkumník, zabývající se i důsledky brexitu, Matthew Goodwin.

Podle Matthew Goodwina o brexitu rozhodlo několik dlouhodobých trendů uvnitř britské společnosti. Zároveň ukázal jisté odpojení britských politiků od voličů. Goodwin upozornil, že jsou velké rozdíly mezi jednotlivými částmi Velké Británie. Jedny z nejchudších regionů v EU se donedávna nacházely především v severní a severozápadní části ostrovního království. A voliči tuto nespokojenost a nezájem politiků o periférie dali brexitem najevo. Zatímco v některých otázkách, které byly klíčové pro elektorát v souvislosti s brexitem, jako například rozhodování o britských zákonech pouze ve Westminsteru, či otázka migrace došlo na změny, některé problémy podle Goodwina političtí představitelé nedokázali uspokojivě vyřešit.

Jako jeden z příkladů uváděl Matthew Goodwin emigraci do Spojeného království. Tu z Evropy se podařilo omezit, avšak v rámci imigrační reformy Borise Johnsona začala stoupat imigrace z mimoevropských zemí. Matthew Goodwin, který často ve svých analýzách využívá veřejně dostupné statistiky, upozornil, že poslední rok se do Velké Británie přistěhoval 1,2 milionu lidí, především ze zemí jako Nigérie či Pákistán. Britský elektorát tak opět může mít pocit, že nebyl vyslyšen. V představách voličů brexitu by ideální migrace byla podle Goodwina mezi 50 – 100 000 emigranty ročně. Tomuto číslu se však současná data ani vzdáleně nepřibližují.

Matthew Goodwin také hovořil o proměnách elektorátu a politického vedení země. Tyto změny datuje od dob Tonyho Blaira, který označil Goodwin za ohromný ekonomický a sociální projekt, jehož součástí byla i masivní imigrace především ze střední a východní Evropy. Otevření dveří klasickému ekonomickému liberalismu a podle Goodwina hyperglobalizaci, však nepřineslo výhody všem a stojí za současnou situací.

Jak upozornil, země se v posledních letech výrazně demograficky proměnila. Většina britských voličů nemá vysokoškolské vzdělání a zvětšuje se prohlubeň mezi tzv. working class žijící mimo ekonomická centra a politickou a mediální třídou z měst, která je z většiny složena z absolventů Oxbridge (Univerzit v Oxfordu a Cambridge). Tato prohlubeň se ukázala také po volbách v roce 2019, ve kterých Boris Johnson sliboval kromě dokončení brexitu transfer peněz na infrastrukturní projekty z jihu na sever země. Po volbách však poslanci z bohatšího jihu tento transfer odmítli.

Goodwin říká, že jsou pro "working class" důležité i otázky kulturní jako „Kdo jsme? Co můžeme veřejně říci?“. Konzervativní politiky však tyto otázky nezajímají, cítí se nad kulturní války povzneseni. Podle Goodwina se konzervativní politici až obsesivně zabývají sociálním statusem a ekonomickým managementem země. Tento rozpor může vytvořit prostor pro populisty. Nezvyklou nestabilitu britské politiky ilustroval i osobním příběhem. „Mé dceři je rok. A za tu krátkou dobu už zažila dva panovníky, tři premiéry a pět ministrů školství,“ uvedl Goodwin, z jehož pohledu se z kdysi stabilní britské politiky stává chaotická a nestabilní politika podobná Itálii, kterou nazval „Britálií“.

V poslední části přednášky padly také otázky srovnání britské a americké politiky. Zatímco po brexitu se mohli američtí republikáni od Borise Johnsona učit jak číst voliče a změnit politickou mapu, tak samotný brexit byl ukázkou kolosálního selhání Borise Johnsona. Podle Goodwina američtí republikáni pochopili, že spousta konzervativních voličů žádá především ekonomickou stabilitu a zabezpečené hranice. A také to, že nechtějí žít ve společnosti, která si o sobě myslí, že je veskrze rasistická.

Tak ji vykreslují především anglosaské univerzity, jejichž studenti volí především zelené a liberály. Podle Goodwina progresivisté tvoří v Británii maximálně 15 % elektorátu, v USA maximálně 20 %. Goodwin zmínil jejich tři významné rysy. Zaprvé jim jde především o komunitní práva, nikoliv o práva jednotlivců. Za druhé jsou skeptičtí k objektivním vědeckým metodám, subjektivní prožívání je pro ně důležitější. A za třetí jsou cyničtí k historii a kultuře, která však je pojítkem civilizace, uvedl Goodwin.

Podle Goodwina je důležité, aby středoví voliči, kterých je většina, ukázali této části společnosti, že je v menšině. Goodwin poukazuje na rekordně nízkou míru předsudků a rasismu v Británii. Zmínil také britský kabinet, který nedávno vedla třetí žena v historii a v současnosti ho vede potomek indických přistěhovalců. Mezi britskými politiky však chybí lídr, který by dokázal hájit zájmy konzervativních voličů.

Samotnou konzervativní stranu, která je podle Goodwina intelektuálně vyprázdněná (a posledních několik předsedů nějak zvlášť nevynikalo), čeká náročná cesta. Podle současných průzkumů, by konzervativci nyní získali přibližně jen 40 poslanců. Britské konzervativce tak rozhodně nečekají lehké časy.