300 miliard na ulici

Úterní verdikt Ústavního soudu žádá první zásadní změnu zdravotnického systému od roku 1992. Požadavek, ať se správní a dozorčí rady zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven vybírají jinak, nevypadá při pohledu zvenku dramaticky. Rozjíždí však dominový efekt, po kterém ve zdravotnictví nezůstane kámen na kameni.

Současný zdravotní systém trpí slabostí vedení. Regulační pravidla pro jeho provoz operativně vytváří stát, o penězích však rozhoduje sedm pojišťoven. První z nich je VZP, která má na starosti 60 procent pojištěnců a její řízení má na starost správní rada složená z dvaceti poslanců a deseti zástupců ministerstev. Zbytek je rozděleno mezi šest zaměstnaneckých pojišťoven, Česká průmyslová, Revírní bratrská a Škoda jsou pod kontrolou průmyslníků, Oborovou založily banky, Vojenská pojišťovna a Pojišťovna ministerstva vnitra jsou pod kontrolou státních zaměstnanců. V těchto pojišťovnách třetinu správních rad dosazuje vláda, zbylé dvě třetiny největší zaměstnavatelé a jejich odbory. Všech sedm pojišťoven dělá stejnou práci a také jejich vedení je stejně slabé. Poslanci ve VZP slouží jen jako páka politických zájmů vládní koalice, delegáti ze zaměstnaneckých pojišťoven sledují především zájmy svých podniků či lobbistických skupin. O kvalitu zdravotnictví jim nepochybně jde také, ovšem až na druhém místě, a také podle toho zdravotnictví vypadá.

Ústavní soud tento domeček z karet zbořil poukazem na neudržitelnost modelu zaměstnaneckých pojišťoven. O jejich vedení totiž rozhodují firmy, jejichž zaměstnanci v nich (s výjimkou mladoboleslavské Škody) tvoří maximálně jednotky procent pojištěnců. O veřejných penězích přitom nemůže podle ústavy rozhodovat nikdo, koho si lidé nezvolili. Paradoxně je na tom lépe VZP, protože radní v jejich čele byli sice také jmenováni, ovšem od politiků vybraných v parlamentních volbách. Přesto se dá čekat, že se jí nadcházející změny také dotknou. Proč by měla být řízena jiným způsobem než ostatní pojišťovny?

Na verdikt ústavních soudců dosud nikdo kromě mluvčí ministerstva zdravotnictví nereagoval, přesto není pochyb, že už dnes o ovládnutí pojišťoven leckdo přemýšlí. Systémem zdravotního pojištění proteče ročně 300 miliard korun a s nadsázkou řečeno, zmíněných 300 miliard leží na ulici. Stačí se o ně přihlásit a svůj nárok prosadit na politické scéně.

Velkopodnikatelé, nebo přímá demokracie

Prvním zájemcem bude současná vláda. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch už dříve prohlásil, že ve VZP je příliš mnoho politiků a rád by je nahradil vlastními úředníky. Tento nápad není v rozporu s Ústavním soudem, proto může plán rozšířit i na zaměstnanecké pojišťovny. Všeobecně je známá snaha premiéra Andreje Babiše veškerou státní agendu centralizovat a pokud možno podřídit ministerstvu financí. Pokud budou ve všech pojišťovnách dominovat státní úředníci, pak není důvod, proč je všechny nespojit třeba právě pod praporem ministryně financí. Tím se Česko přiblíží modelu Národní zdravotní služby, tedy státního zdravotnictví, jak funguje ve Velké Británii nebo Švédsku a za jiných okolností také fungovalo v socialistickém Československu.

Druhou silnou skupinou, která má zájem na kontrole stovek miliard, jsou velcí podnikatelé v čele s Tomášem Chrenkem z Třineckých železáren, kteří se musí vypořádat s tím, že Ústavní soud jejich vliv na pojišťovny zpochybnil. Dříve to vypadalo, že vláda jiného velkopodnikatele Babiše jejich pozici ještě rozšíří na VZP, teď budou horko těžko vymýšlet důvody, proč by měli aspoň část vedení pojišťoven obsazovat jejich kandidáti. Pokud se podaří zástupce soukromého byznysu ve vedení pojišťoven legalizovat, pak to může být první krok na cestě k privatizaci a modelu řízeného zdravotnictví, jak ho po vzoru některých amerických pojišťoven prosazoval už premiér Mirek Topolánek.

Nabízí se také možnost, že vedení pojišťoven přímo zvolí jejich klienti, jak je zvykem například v Německu. Odpovídá to názoru ústavních sodců, i když soudci takové řešení neprosazují. Většina stran ve sněmovně se deklaruje za vášnivé příznivce přímé demokracie, přesto bude pro ně těžké předávat svou pravomoc občanům. Přímo zvolení zástupci pojišťoven by nemuseli kuratelu vládních stran úplně respektovat.

Nechme to na Vojtěchovi

Po verdiktu Ústavního soudu bude jiné zdravotnictví, přesto existuje ještě důležitější okolnost než otázka, jaký model se komu líbí. Zdravotnictví funguje už čtvrtstoletí samospádem a v posledních letech se každý bojí do systému zasahovat, aby jeho případné selhání neodnesl. Pokud nová verze pojišťovenského zákona přesně stanoví, komu se vedoucí pracovníci pojišťoven odpovídají, pak se může stát, že si uvědomí, za co vlastně odpovídají, a že by s tím konečně mohli něco udělat.

Mluvčí ministra zdravotnictví Gabriela Štěpányová zprávu Ústavního soudu víceméně bagatelizovala s tím, že úředníci do konce roku připraví příslušný zákon a že na něčem podobném už stejně pracují. Připravují však změnu, která určí podobu zdravotnického systému a tím i dostupnost péče třeba na příští čtvrtstoletí. Nová verze by proto neměla vzniknout kdesi v kancelářích ministerstva či při snídani v průhonické Sokolovně, ale po dohodě všech parlamentních stran. Teď půjde o to, jestli se ostatní přihlásí.