Lidé se i ohnou, jen aby byli oblíbení. S britským novinářem o svobodě projevu

ECHOPRIME

Lidé se i ohnou, jen aby byli oblíbení. S britským novinářem o svobodě projevu
Týdeník

Daniel Kaiser

Známý dramatik, novinář, zakladatel svobodných škol Toby Young je motorem Free Speech Union (FSU, česky Unie pro svobodu projevu). FSU funguje od února letošního roku a vzdáleně může připomínat Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných v husákovském Československu. I FSU totiž nabízí právní a další služby lidem, kteří jsou perzekvováni pro svoje názory. Současně se jim snaží zajistit podpůrnou kampaň. Nakolik je paralela veřejné debaty v dnešní Británii s ČSSR nosná, to necháme na ctěném čtenáři rozhovoru se starým bílým heterosexuálem Tobym Youngem (56).

Kdy jste si uvědomil, že pro obranu svobody projevu ve Velké Británii musíte založit organizaci? Byl to nějaký výrazný moment, něčí konkrétní příběh, do nebe volající případ cenzury?

Myšlenka se zrodila na konferenci, kterou loni organizoval anglikánský teolog, profesor Nigel Biggar na Pembroke College v Oxfordu. Tématem jednodenní konference byla kultura rušení (cancel culture pozn. red.) na britských a amerických univerzitách, hledání odpovědi na otázku, co se proti tomu dá dělat. Načež jsem přímo na konferenci oslovil několik lidí, jestli by se nezapojili. Včetně Nigela, ten se stal předsedou správní rady, a Douglase Murrayho, který je ředitelem.

Co jsou dnes, v létě 2020, nejkontroverznější témata, věci, u nichž se netoleruje disent? Na dálku se mi zdá, že první místo bude teď asi držet Black Lives Matter, ale co donedávna tak citlivé věci jako agenda LGBTQ+ nebo globální oteplování, nezapomnělo se na ně tak trochu?

Máte pravdu v tom, že dnes je velmi, velmi těžké zpochybňovat výklad, v němž jsou Velká Británie a Spojené státy americké systémově rasistické země. Zvlášť po protestech hnutí Black Lives Matter. Má to řadu hmatatelných následků, především to, že se na mnoha pracovištích zavádějí povinná školení pro rozeznání podvědomých předsudků (v originále unconscious bias training pozn .red.), a současně byly vytvořeny možnosti pro zaměstnance, jak mohou nahlašovat své kolegy, které podezírají z rasismu. To je dnes nejnedotknutelnější téma. Na druhé místo co do nekritizovatelnosti bych umístil názor, že transženy jsou ženy a že mají požívat stejná práva jako ženy, včetně přístupu do čistě ženských prostor a k čistě ženským aktivitám. Což pochopitelně není totéž jako být přítelem LGBTQ+ komunit. Mimochodem, normální lesby a gayové v této kultuře aktuálně jako by poněkud vyšli z módy. Po transženách následují v intersekcionální hierarchii útlaku transmuži, potom muslimové, lidé se smíšeným původem (anglicky dual heritage pozn. red.), za předpokladu, že jejich dvojité dědictví obsahuje i určitou dávku afrického původu. Následují invalidé, mentálně nemocní, děti.... Ale samozřejmě že i nadále je společensky obtížné vznášet námitky proti představě, že naše planeta je bezprostředně ohrožena katastrofou, kterou zavinilo globální oteplování.

Celý rozhovor si můžete přečíst na EchoPrime. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete zde.

Foto: Týdeník Echo