Předat zprávu a na konci padnout, toť vše

O tom, jak autorské psaní souvisí s prací nakladatelského redaktora, podává přesvědčivý důkaz chystaná kniha Jana Šulce O lidech a knihách. Žánrově pestrý titul zahrnuje vzpomínky, sloupky, předmluvy, doslovy, přednášky, články a rozhovory. Všechny ve svazku otištěné texty autor zasvětil tomu, co má rád, tedy literatuře.

V nakladatelství Torst je k vydání připraven váš titul O lidech a knihách, kdy vyjde?

Už v lednu. Já nejsem literární vědec ani kritik. V případě textů do knihy zařazených jde o literární publicistiku. Před válkou se tomu, co vznikalo v díle nějakého autora na okraji, říkávalo „rostlo stranou“. Tenhle svazek, to je takové moje „rostlo stranou“ – tedy to, co vznikalo vedle mé práce nakladatelské, ediční a redakční. Ty články jsem v průběhu let napsal, ani nevím jak. Intenzivně jsem psal jen kritiky pro literárního kritika Jana Lopatku od roku 1988 do roku 1993, kdy tragicky zemřel. Byl to pro mne mimořádně důležitý člověk. Nechtěl jsem pak už dál psát, ale stále se objevovaly výzvy: Tohle musíš napsat. Jedna z nejdůležitějších věcí, které se člověk musí v životě naučit, je umět říkat Ne. Což dodnes bohužel dobře neumím.

Komu je titul O lidech a knihách určený?

Myslel jsem na lidi, kteří se jako čtenáři zajímají o literaturu, ale sami s ní nejsou spjati svou každodenní prací. Je to kniha pro lidi, jaké jsem potkal při literárních besedách v Poličce, v Čáslavi, v Kutné Hoře, v Benešově, v Táboře, ve Všenorech i jinde. Spousta lidí se tam o literaturu při besedách zajímala. Myslím si, že moje kniha může lidem poskytnout jistou orientaci ve velkém množství jmen a souvislostí. Jsou v ní jednotlivosti, které zatím nikdo jiný nezpracoval. Tím nejcennějším je podle mě oddíl rozhovorů, které jsem vedl s jedenácti literárními osobnostmi. S některými z nich nikdo nikdy rozhovor neudělal. Například s básníkem Markem Staškem, s literární historičkou a editorkou Zinou Trochovou, s básníkem Vilémem Vránkem... Nechtěl jsem nikdy dělat rozhovory na zakázku, dělal jsem je jen tehdy, když jsem poznal někoho vzácného, někoho, kdo ví něco, o čem nikdo jiný nic neví. Velká práce byla sehnat do knihy fotografie. Nezahrnul jsem snímky žijících autorů ani těch, o nichž jsem sice hodně psal, ale jež jsem za jejich života nepoznal osobně – třeba fotografii Jana Zábrany.

Můžeme chápat tuto vaši knihu jako pandán ke svazku Torst. Dvacet let nakladatelství, v němž jste s Viktorem Stoilovem shrnuli první dvě desetiletí Torstu?

Byl to Viktor, kdo vznik mé knížky inicioval, v poznámce na závěr mu děkuji, že mi umožnil třicet dva let pro Torst pracovat. Děkuji tam i jiným nakladatelům, pro něž jsem měl možnost chystat podstatné knihy.

Jak se nakladatelský svět za poslední léta proměnil?

Změnila se zcela celá česká společnost. V článku o Bohumilu Hrabalovi se zmiňuji o jednom detailu. Bylo mi tehdy šestnáct let, byl jsem na besedě s ním. Vyprávěl, že se vždycky těšil, že uvidí svou knížku za výlohou. To se mu ale do konce roku 1989 nikdy nepoštěstilo. Lidé každou jeho knihu vždycky vykoupili už v den, kdy vyšla. Ze současných autorů tohle nemůže zažít nikdo. A to je jen jeden z mnoha aspektů té změny.

Jaká je praxe v Torstu, se kterým jste spjat posledních třicet jako editor a redaktor?

Pro Torst jsou charakteristické minimální režijní náklady. Ve druhé polovině devadesátých let jsme s Viktorem Stoilovem dělali třicet knížek do roka. A Viktor říkal, že musíme zpomalit, že nechce nakladatelství rozšiřovat, nechce ho dělat ve více lidech, nechce mít větší režii. To se podařilo. Viděl jsem teď Viktora šťastného, protože vyšly dvě velmi krásné knihy – jednak knižní rozhovor Marcely Pecháčkové s malířkou Jitkou Válovou, v níž je asi dvě stě fotografií, a pak kniha textů Břetislava Štorma. Břetislav Štorm žil v letech 1907–1961 a byl fascinující osobnost: architekt, knižní grafik, výtvarník, prozaik, znalec liturgie a zakladatel české památkové péče. Graficky jeho knihu Rytíři, draci a poutníci upravil jeho vnuk František Štorm, který pro ni uspořádal jedinečnou barevnou obrazovou přílohu. Ta kniha vznikala šest let.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.