Americká únava z demokracie. Jedna strana chce měnit pravidla ve svůj prospěch

Když dnes chcete říct, že Donald Trump je pro demokracii nebezpečný, ale netroufáte si přímo říct, že je diktátor nebo fašista, tak řeknete, že ruší institucionální normy. Popisuje to jeho chování, když třeba otevřeně kritizuje nezávislou centrální banku, odmítá zveřejnit svá daňová přiznání, obklopuje se v úřadě členy rodiny a dělá jiné věci, které žádný zákon přímo nezakazuje, ale dosud se považovaly za nepatřičné. Tak zní časté obvinění.

Teď zemřela soudkyně Nejvyššího soudu Ruth Baderová Ginsburgová, a představa, že by Trump jmenoval jejího nástupce, vede demokraty k úvahám o narušování institucionálních norem, jaké předčí vše, co zatím bylo. Samozřejmě v USA, ale je třeba říci, že i u nás.

Je notoricky známé, že americký Nejvyšší soud v posledních desetiletích nabyl politické důležitosti, s jakou dřív nikdo nepočítal. Čím víc se zdá, že prezident a Kongres nejsou schopni nic změnit, tím víc se politici snaží vyburcovat voliče k účasti připomínáním, že prezident má pravomoc jmenovat soudce. Jmenování tradicionalistických soudců je to, co vytváří jinak těžko pochopitelné pouto mezi Trumpem a tradičními konzervativními voliči.

Etapy posledního nárůstu zlé krve jsou zjednodušeně tyto: V roce 2014 demokraté, když měli senátní většinu, zrušili jednu z tradičních možností obstrukce, jež umožňovala kterémukoli senátorovi zablokovat schválení soudce. Republikáni pak, když získali většinu oni, se ve volebním roce 2016 odmítli zabývat Obamovým nominantem na nástupce zesnulého soudce Scalii. Demokraté a jejich spojenci v médiích pak při schvalování Trumpem nominovaných soudců, zejména druhého z nich, Bretta Kavanaugha v roce 2018, propadali čím dál větší zuřivosti. Ta se nyní, po smrti Baderové Ginsburgové, stupňuje.

Celý text si můžete přečíst na EchoPrime. Nebo v tištěném Týdeníku Echo. Přečíst si jej můžete zde.