Diváci jsou z českých filmů utahaní, říká režisér Bohdan Sláma

Bohdan Sláma patří k našim nejvýraznějším porevolučním režisérům a scenáristům. Debutoval v roce 2001 snímkem Divoké včely, další film Štěstí z roku 2005 obdržel celkem sedm Českých lvů, a to včetně ceny za nejlepší film a scénář. Jeho zatím poslední snímek Bába z ledu vyslala Česká filmová akademie v roce 2017 do oscarového klání. V současnosti vede Katedru režie na pražské FAMU. V čem čeští herci ztrácejí na světovou špičku? Jaké jsou limity české scenáristiky? A proč po škole odešel pracovat na statek? Nejen o tom mluví v rozhovoru pro Týdeník Echo.

Česká filmová a televizní akademie doporučila váš film Bába z ledu k nominaci na Oscara v kategorii nejlepší zahraniční cizojazyčný film. Máte nějakou představu o konkurenci?

Vůbec. Na Oscary vysílají snímky národní filmové akademie prakticky všech zemí světa. Je jich takové množství, že zorientovat se v tom příliš nejde.

Před Bábou z ledu jste měl vůbec největší pauzu, co se točení celovečerních filmů týče. Věnoval jste se televizní práci: mimo jiné i populárnímu seriálu Kancelář Blaník. Čím si vysvětlujte, že v době celosvětového vzestupu kvalitní televizní tvorby mají v Česku největší úspěch nízkonákladové, často internetové projekty, jako je Kancelář Blaník nebo Vyšehrad?

Je třeba říct, že já jsem v Kanceláři Blaník působil čistě jako náhrada za Marka Najbrta, který tehdy točil seriál Já, Mattoni. Ale ta práce mne velmi bavila, myslím, že jsem se při ní i leccos naučil. Popularita projektů typu Kancelář Blaník je způsobena jejich nábojem, humorem, dotýkají se věcí, do nichž by žádná televize dnes nešla. Pokud vím, právě Blaník byl nabízen České televizi, a ta do toho nešla, protože se bojí. A u těchto věcí je přitom základní podmínkou úplná svoboda vyjadřování. To je myslím i základ následné divácké atraktivity. A stejně tak pro mě jako režiséra bylo atraktivní pracovat na něčem, co vzniká tak svobodně a spontánně. Ale zmínil jste kvalitní seriálovou tvorbu – tím se dnes myslí především tvorba anglosaská. V tomto prostředí je kvalita zaručená, vedle účasti špičkových herců a režisérů i tím, že na scénářích dlouhodobě a intenzivně pracuje velký tým lidí. Tohle tady prakticky není možné. Všichni touží po kvalitě, ale žádný producent nikdy nedosáhne, zejména z finančních důvodů, na to, aby scénář byl tak pečlivě a dlouhodobě vypracovaný. A ačkoliv máme špičkové herce, ta kvalita pořád není srovnatelná s špičkovými herci z Hollywoodu.

Opravdu si myslíte, že mezi výborným českým a hollywoodským hercem je takový rozdíl co do kvality práce?

Ano. Jde čistě o pracovní vytíženost. U nás je kvalitní herec přetížený, točí spoustu rolí najednou, vedle toho má často práci i na divadle, a tím pádem si nemůže dovolit skutečný ponor, který si velká role žádá. Americký herec se na velkou roli připravuje rok i déle, ještě před samotným natáčením se zkouší a tak dále. Tohle prostředí u nás vůbec neexistuje. Všichni jsou rádi, že si herec vůbec udělá čas na natáčení, a aby se zkoušelo, to už vůbec… Díky tomu vidíme neustále se opakující portfolio hereckých výrazů – zaprvé po hercích protiúkoly málokdo požaduje a zadruhé nejsou ani vytvořeny podmínky pro to, aby na své roli pracovali. Také jde o to, s jakým materiálem herec pracuje. A opět jsme u scenáristů, kterým málokterý producent zajistí takové podmínky, aby mohli scénář dobře připravit. To, že Štěpán Hulík pracoval na scénáři Pustiny tři roky, je naprostá výjimka, daná zázemím HBO.

Vy sám točíte jeden film za čtyři až pět let. Chcete se tedy vyhnout přetíženosti, kterou jste zmiňoval u herců?

Ano, v těch pauzách mezi filmy jednak hledám témata, což je samo o sobě náročný proces, jednak píšu scénář, což jsou dva až tři roky dennodenní práce. Psaní scénářů se v této zemi opravdu strašně podceňuje. A kdekdo říká, jaký je dramaturg, ale dramaturgovat scénář tak, aby se nereplikovaly scény, aby se neustále dbalo na vývoj děje, to skoro nikdo neumí a nedělá.

Celý rozsáhlý rozhovor je součástí speciálního vydání Týdeníku Echo 30 rozhovorů, který si můžete objednat ZDE.

Speciální vydání obsahuje rozhovory s výraznými českými, evropskými i americkými osobnostmi. Interview mají časový přesah a reflektují nejdůležitější události a zásadní dění doma i ve světě za posledních dvanáct měsíců.

Zakoupené výtisky budeme rozesílat od 26. června 2018.