Je to bezprecedentní katastrofa pro ruské síly, říká k válce na Ukrajině britská expertka
ROZHOVOR
Podle zpráv přicházejících z Ukrajiny začala dlouho ohlašovaná ukrajinská protiofenzíva u Chersonu. Co to znamená pro průběh války, proč se ruská armáda zdá být neschopná splnit své cíle a jak může vypadat další fáze, popsala pro Echo24 Ruth Deyermondová, expertka z katedry válečných studií na britské univerzitě King's College London.
V pondělí se objevily zprávy, že dlouho ohlašována chersonská ofenzíva konečně začala. Ze zpráv přicházejících z Ukrajiny je velmi těžké říct, co se vlastně děje. Jedná se opravdu o počátek ukrajinského protiútoku?
Již několik týdnů je jasné, že ukrajinské ozbrojené síly se snaží degradovat ruské vojenské schopnosti před touto ofenzívou. Zdá se, přinejmenším nyní na počátku, že to má nějaký úspěch, protože se objevují zprávy o tom, že ruská první linie obrany byla údajně proražena. Ale je ještě velmi brzo, takže nevíme. Vzhledem k tomu, co ukrajinské ozbrojené síly dělaly po většinu tohoto měsíce, to vypadá, že to má nějaký pozitivní efekt pro ukrajinskou armádu, ale je velmi brzy. Opravdu musíme počkat na to, co se stane.
Proč je Cherson tak důležitý? Proč ofenzíva probíhá zrovna tam?
Je to strategicky důležité místo. Když se podíváte, kde je na mapě, jeho vztah ke zbytku jižní Ukrajiny je jasný. Nyní jsou tam ale také jasné psychologické prvky. Není to ta nejdůležitější věc, ale je to důležité. Bylo to vytipováno jako klíčový prostor, který Ukrajinci potřebují zabrat, aby osvobodili část svého území, aby zatlačili Rusy zpátky. Má to tak psychologický dopad. Takže je to důležité z hlediska vojenských operací, ale i z tohoto psychologického důvodu.
V posledních týdnech jsme viděli spektakulární ukrajinské zásahy na Krymu a jinde. Myslíte, že to byla součást přípravy na tuto ofenzívu?
To nevíme jistě, protože ukrajinské ozbrojené síly velmi rozumně nemluví o tom, co dělají. Ale ano, vypadá to tak. Degradace ruských vojenských schopností a tato ofenzíva se zdají propojené. Krym je klíčový, jelikož Krym je pro Rusy strategicky životně důležitý, je to oblast, kde jsou vojensky zavázáni. Chtějí ji vojensky posílit nejen od roku 2014, ale je to pro Rusko klíčová oblast od pádu Sovětského svazu. Jedna z jejich priorit v devadesátých letech bylo udržení černomořské flotily na Krymu a udržení tamějších základen. V uplynulém měsíci jsme viděli tyto základy pod útokem. Jak k tomu útoku došlo stále není jasné. Viděli jsme útok dronem na velitelství černomořské flotily v Sevastopolu. Všechno je jasně součást přípravy na tuto ofenzívu, ale také si myslím, že to mělo velmi důležitý psychologický efekt, jelikož Krym je tak klíčový pro ruskou vojenskou pozici na Ukrajině, ruskou vojenskou pozici v oblasti Černého moře a vůbec pro ruskou projekci vojenské síly.
Vidíte nějakou strategii na ruské straně? Zdá se mi, že od té doby, co jejich poslední ofenzíva na Donbase se vyčerpala, tak se o ni nesnaží.
Jestli nějakou strategii mají, tak není příliš efektivní. Zdá se, že tam byly jisté pokusy posunout frontu více do ukrajinského teritoria, ale nebyly úspěšné a ruské počty obětí jsou v posledních týdnech údajně velmi vysoké. Tak jako po celou dobu války. Pokud se podíváte na celý průběh války za posledních šest měsíců, tak je to jasně obří neúspěch ruské strategie, ruského taktického myšlení a ruských operací. Je to vojenský neúspěch ve všech sektorech, včetně strategického. Takže je to bezprecedentní katastrofa pro ruské síly. A to ve vztahu k jednotlivým fázím války, ale také k válce jako takové, protože jim to způsobilo tolik škod. Nejen z hlediska ruských schopností, jelikož ztratili tolik mužů, tolik vybavení, ale je to také katastrofa pro ruskou vojenskou pověst. Lidé v hlavních městech západní Evropy a Severní Ameriky si zvykli přemýšlet o Rusku jako o silné světové vojenské síle. Toto nyní utrpělo škody.
Viděli jsme úspěšné ruské vojenské operace v Gruzii, na Krymu v roce 2014, v Sýrii. Náčelník ruského generálního štábu Valerij Gerasimov měl pověst vojenského intelektuála. Jak se stane, že na papíře takto zkušená armáda se pustí do takto nepromyšlené války?
To je ta hlavní otázka, že ano? Je to otázka, kterou si budou pokládat novináři, akademici a lidé ve vládách ještě hodně dlouhou dobu. Jeden z důvodů, proč tato válka byla takovým překvapením pro akademiky, kteří něco vědí o vztahu Ruska a Ukrajiny, je ten, že nikdo neočekával, že Rusko udělá takovouto chybu, vzhledem k tomu, že toto vždycky muselo skončit špatně. Proto si mnoho lidí nemyslelo, že Rusko zahájí plnohodnotnou invazi Ukrajiny. Je extrémně hloupé myslet si, že můžete zaútočit na velkou zemi se 40 miliony lidmi, z nich většina vás nesnáší a očekávat, že budete úspěšní. Zvláště pokud, vzhledem k velikosti země, máte relativně malou armádu. Armáda rozmístěná kolem ukrajinských hranic na začátku invaze sice početně vypadala velká. Ale představa, že můžete poslat nějakých 130 tisíc vojáků do 40milionové země s dlouhou historií odporu, včetně násilného odboje, a očekávat, že to prostě přijmou, byla bizarní. Další překvapivá věc pro západní analytiky je, jak válka vyjevila, že ruská vojenská reforma nesplnila svůj cíl. Nebo pokud byla úspěšná v některých oblastech, například při modernizaci flotily v Kaspickém moři, což v jednu dobu byla priorita vojenských reforem, tak nebyla úspěšná v oblastech potřebných pro tento typ války. Tím se vracím k vaší otázce. Pokud se podíváte na válku v Gruzií, na anexi Krymu, ruské zapojení v Sýrii, tak to jsou všechno úplně jiné druhy konfliktu, než který se nyní odehrává na Ukrajině. Válka v Gruzii byla velmi malý a limitovaný konflikt proti malé zemi s malou armádou a s velmi limitovanými cíli. Anexe Krymu byla usnadněna tím, že tam vždy byli vojensky přítomni. A obyvatelstvo nebylo k Rusku tak nepřátelské jak v ostatních částech Ukrajiny. A samozřejmě v Sýrii nebyla velká pozemní síla, který se snažila uchytit v městských oblastech. Takže si myslím, že pravým problém pro Rusko bylo, že nepřemýšleli, do jakého typu vojenské operace se zapojují a jestli na to mají schopnosti, protože kdyby se zamysleli, tak by jim došlo, že prostě nejsou schopni tento typ války vyhrát.
Hodně se mluví o sankcích a do jaké míry vlastně fungují. Vy máte nějaký názor?
Někteří lidé předpokládali, že sankce budou mít bezprostřední efekt, ale takto sankce nefungují. Je jasné, že sankce mají velmi významný vliv na ruskou ekonomiku. Mají také významný efekt na schopnost Ruska udržovat v chodu svůj obranný průmysl, protože sankce ovlivňují technologie, které se tradičně do Ruska dovážejí a které jsou potřebné pro jejich obranný sektor. Takže to má vliv na ruskou ekonomiku, na ruský obranný sektor a na jejich možnosti vést válku. Takže výsledek nebyl, že to položilo ruskou ekonomiku, což možná někteří očekávali, ale má to jasný dopad na hospodářství a na možnosti vést válku. Také je potřeba dodat, že sankce ztížily třetím stranám, hlavně Číně, schopnost podporovat Rusko, což by jinak možná udělaly. V posledních měsících se objevily zprávy, že čínská vláda je neochotná podpořit Rusko například dodávkami vojenské techniky, jelikož vláda USA dala najevo, že by to mělo dopady i na Čínu. Pro Ukrajinu je to velmi užitečné.
Takže věříte, že Ukrajina může zvítězit? Nejen ve smyslu, že zastaví ruský postup, ale že Rusko zatlačí zpět na výchozí linie?
Ano, věřím. Jejich kapacita zvítězit je naprosto závislá na pokračující vojenské pomoci NATO. S touto vojenskou pomocí odvádí velmi impresivní práci a zdá se, že dynamika konfliktu je do určité míry nyní na jejich straně. Ruské síly jsou zkorumpované, neschopné, nemotivované, vyčerpané. Ruské síly operují hluboko pod stavy mužstva, které potřebují na zabrání Ukrajiny. Pak je tu otázka morálky. Ukrajina bojuje o přežití, to není případ Ruska. Toto samozřejmě hraje roli. Nemyslím si, že je to jisté, ve válce není nikdy nic jisté, ale je naprosto možné, že Ukrajina znovuzíská zpět území, které ztratila od února. Myslím, že je možné, že půjde i za toto, hlavně na východní Ukrajině.
Před pár dny jsem mluvil s americkým generálem ve výslužbě. Říkal, že větší nebezpečí pro Ukrajinu než případný ruský průlom, je že Západ ztratí zájem, začne se soustředit na problémy jako je energetická krize a přestane dodávat zbraně. Souhlasíte?
Ano, myslím si, že je to větší riziko. Ve většině států NATO panuje poznání, že je esenciální podporovat Ukrajinu. Nejen protože je to správné, je potřeba pomoci napadenému se bránit před agresorem. Ale také kvůli vlastní bezpečnosti. Obyvatelstvo stále Ukrajinu podporuje, i když to klesá. Myslím, že vlády, rozhodně v západní Evropě, musí vysvětlit svému obyvatelstvu, že neexistuje návrat k energetické bezpečnosti ve vztahu k Rusku. Energetický vztah, který evropské státy měly v roce 2021 a předtím je pryč. I pokud válka skončí ke spokojenosti Ruska a západní státy se pokusí znovuvybudovat svůj energetický vztah s Ruskem, tak to bude vztah, který zvýhodňuje Rusko. To znamená, že donucovací prostředky, které zatím ruská vláda používala vůči slabým sousedům z bývalého Sovětského svazu, jako růst cen energií, náhodné vypínání plynu a podobně začne používat i proti Západu. Nelze se vrátit ke stabilnímu energetickému vztahu, protože se vytratila důvěra.
Máte nějaké tušení, jak bude vypadat ukrajinské strategie v budoucnu? Více zásahů HIMARSy?
Předpokládám to, protože to fungovalo dosud. Také to bude záležet na typu vojenské výzbroje, kterou budou ochotny dodat ostatní státy. Čím se Ukrajina zdá úspěšnější, tak tím bude větší ochota dodávat jim lepší zbraně.
Dokážete odhadnout jako dlouho ještě válka potrvá?
Ne, je to velmi těžké. Záleží na vývoji. Jednu věc můžeme tvrdit jistě, ani jedna strana nemá zájem na vyjednáváních. Dokud to tak bude, válka bude pokračovat. Momentálně nevidím možnosti, jak by ukrajinská vláda byla ochotná vzdát se území, zvláště vzhledem k tolika mužům a ženám, vojákům i civilistům, které ztratili. Takže Ukrajina v blízké budoucnosti velmi pravděpodobně na rozhovory nepřistoupí. Rusko také, jelikož Rusku se nyní nedaří, zvláště v porovnání s tím, co očekávali, takže nyní by vyjednáváním ukázali slabost. To je docela nebezpečný moment pro ruskou vládu. Takže ani ruská vláda, ani ukrajinská nyní nemají zájem o negociace.