Zdravotnictví máme na světové úrovni, ale lékaři odcházejí na Západ, říká Pafko

Týdeník Echo připravil zvláštní samostatné vydání výběru nejlepších interview z uplynulých dvanácti měsíců své produkce. Speciál 30 rozhovorů představuje tři desítky českých i zahraničních osobností z oblasti politiky, vědy, kultury i společenského dění. Jedním ze zpovídaných je i chirurg Pavel Pafko. Přinášíme ukázku z textu, který je k dostání ve vybraných trafikách od 25. června. Objednat on-line si jej můžete ZDE.

Stále ještě operujete. Jak to dokážete?

Je to práce. Když vás práce baví, tak pracujete i po pětašedesátce. Musíte si udržovat fyzickou kondici, ale zase neoperuji každý den. Myslím, že je mnoho lidí, kteří dělají svou profesi poté, co odešli do důchodu, že to není nic vzácného. Zabýval jsem se tím, jak je to v dopravě, a autobus můžete řídit do smrti. Pokud projdete zdravotní prohlídkou. U pilotů ne, ale v autobuse ano. Jaká je tam odpovědnost, když vezete čtyřicet, padesát lidí?

Říká se, že zdejší zdravotnictví je na světové úrovni, že máme pro záchranu životů k dispozici nejlepší metody. Souhlasíte?

Na světové úrovni jsme. Když se podíváte na prostředky, které do zdravotnictví společnost dává, tedy poměr financí a výkonu našeho zdravotnictví, je ČR mezi 36 zeměmi OECD na třetím místě. Český občan chce dnes péči srovnatelnou, jakou dostávají Rakušané nebo Němci, nechce se srovnávat s Rumuny nebo s Bulhary. Přitom společnost stále není schopna alokovat prostředky v takovém rozmezí jako západní země. Česká republika dává asi 7,5 procenta HDP do zdravotnictví a tyto země dávají mezi devíti, desíti procenty, USA přes 15 procent. Ovšem jedno české procento HDP není jedním procentem HDP německého.

Nemůže se nakonec zhoršit dostupnost péče?

Každý výrobní proces má vstup materiální a vstup personální. Materiální vstupy si musíte kupovat za evropské ceny. Sanitku, rentgenový přístroj vám nikdo do Prahy neprodá za polovinu, protože jste z Česka. Tak nezbývá než šetřit na personálních vstupech. Samozřejmě se nespokojenost zdravotníků projevuje tím, že jich je málo. Kdyby byl dostatek peněz, tak nemáme problém se sestrami. A jak vidíte, prakticky jen třetina sester jde po skončení školy do zdravotnictví, ostatní odcházejí jinam. Když se ta dívka postaví do obchodu – já to nepodceňuji, je to taky práce –, nemá noční, neprodává o víkendech, zatímco v nemocnici je v nepřetržitém provozu. To je třeba odměnit – a zřejmě ta odměna není dostatečná. Lékaři přicházejí z Ukrajiny a čeští lékaři zase odcházejí dál na Západ. Všichni to víme.

Každý pacient záhy zjistí, že o kvalitě péče rozhoduje, na jakého doktora narazí. Záleží na tom, které dveře otevře jako první. A když má smůlu, že narazí na špatně placeného a málo výkonného doktora, tak to může být velká smůla. Je to opravdu riziko?

Českých lékařů je podle různých statistik kolem pětačtyřiceti tisíc. Inteligentní člověk nikdy negeneralizuje. O pětačtyřiceti tisících lidí nemůžeme říct, že jsou dobří, nebo špatní. Stejně tak jako pětačtyřicet tisíc obkladačů neobkládá stejně. Podobně to je v Anglii, ve Francii a všude jinde. A že můžete dokonce narazit, jak jsem viděl v televizi, na lékaře, který byl opilý a museli na něho zavolat policii. Ano, mezi pětačtyřiceti tisíci se najdou takoví. Ale obecně si myslím, že český občan dostává naprosto srovnatelnou péči – a často péči překračující tu, kterou dostává například občan Spojeného království.

Celý text vyjde ve speciálu 30 rozhovorů, který je ve volném prodeji k dostání za 99 korun, při pořízení v předprodeji zaplatíte jen 89 korun. Speciál si můžete objednat ZDE.