Babišovo ultimátum

Bez předčasných voleb to už nepůjde. Pokud se nestane něco nečekaného, budou voliči dříve nebo později vyzváni, ať svůj verdikt z konce loňského října opraví. Nesouhlasí s tím jediný, zato významný hráč, prezident Miloš Zeman. Má dost silné páky, aby čekání na volby protáhl o dlouhé měsíce.

V sobotu 17. března uplynul právě stý první den od okamžiku, kdy byl Andrej Babiš (ANO) jmenován premiérem. Bez důvěry vládl dlouho také Mirek Topolánek (ODS). Na rozdíl od Babiše se ovšem stý první den od Topolánkova jmenování veřejnost dověděla, jak se nakonec vláda sestaví. Vypadalo to spíš na pořádný skandál, protože Mladá fronta DNES tehdy udělala něco nevídaného a zveřejnila tajnou nahrávku Topolánkova poradce Marka Dalíka. Ten v neoficiálním rozhovoru s novinářem prohlásil, že ODS nemyslí debaty o koalici se sociálními demokraty vážně. „Budeme si s nimi teď jen jakoby hrát a pak je pošleme do háje. Protože ty jejich požadavky jsou neakceptovatelné,“ uvedl Dalík a dodal, že jeho strana počítá s koalicí středopravých stran. Sice má k dispozici jenom sto hlasů, podpoří ji však přeběhlíci z ČSSD.

Dalík i Topolánek tyto výroky zpochybnili, ovšem netrvalo ani dva týdny, a poslanec ČSSD Miloš Melčák oznámil nejen odchod ze strany, ale přislíbil toleranci Topolánkově vládě. Za další týden se dohodlo rozdělení ministerských křesel a o měsíc později už měla vláda zásluhou Melčáka a dalšího přeběhlíka Michala Pohanky důvěru. Pokud by se tehdejší průběh použil jako reference k současným událostem, měl by premiér Babiš ohlásit dohodu o parlamentní většině ještě před Velikonocemi a důvěru sněmovny by získal 11. května.

Dosud je možné, že Babiš tento termín s odřenýma ušima stihne, když se rychle dohodne o koalici s ČSSD a o toleranci s KSČM. Tato možnost je ovšem teoretická. Komunisté mají teprve o třetím dubnovém víkendu sjezd, který musí případnou dohodu schválit. Sociální demokracie dokončuje sjezd už první neděli v dubnu, vstup do koaliční vlády s trestně stíhaným miliardářem ovšem ještě musí schválit referendum. ČSSD před čtyřmi lety referendum zkoušela, šlo jen o vnitřní předpisy, přesto trvalo měsíc. Jednou větou: Babiš ve vládnutí bez důvěry Topolánka určitě překoná. Proč to musí trvat tak dlouho?

Budeme si s nimi hrát

V případě Mirka Topolánka se dalo leccos vysvětlit tím, jak dopadly volby. Pravicový blok ODS, lidovců a zelených získal přesnou polovinu hlasů ve sněmovně, druhou stovku měli k dispozici sociální demokraté s komunisty. Marné jednání o velké koalici mezi dvěma silnými předsedy Mirkem Topolánkem a Jiřím Paroubkem (ČSSD) se jednou pokusil ukončit Paroubek přetažením lidovců, pak mu to partner z ODS vrátil nákupem jeho vlastních poslanců. Pět měsíců od jmenování však Topolánek strávil horečnou aktivitou, pouze s měsíční přestávkou na kampaň před komunálními volbami, kterou rozumně naordinoval prezident Václav Klaus. V posledním měsíci se naopak Klaus zdráhal jmenovat vládu založenou na hlasech přeběhlíků.

Proti tomu se zdá, jako by současný premiér podlehl těžkomyslnosti. S možnými koaličními partnery mluví jednou týdně, teprve minulý čtvrtek oznámil, že ze tří možných variant dává přednost koalici s ČSSD a KSČM. V záloze zůstává, že sociální demokraty nahradí SPD Tomia Okamury, několikrát už oživil i možnou koalici s ODS. Frustrace šéfů parlamentních stran roste i z toho důvodu, že neexistuje domluva, kterou by Babiš neporušil. Dokonce tak mírní a konciliantní politici, jakými jsou Petr Fiala (ODS) a Jan Hamáček (ČSSD), se neudrželi a kolegu z ANO veřejně kritizují. „Premiér v demisi jen mate veřejnost a vyvíjí nátlak na jiné možné koaliční partnery,“ komentoval jednu z nabídek ke spolupráci Fiala. Hamáček čtrnáct dní poté, co převzal stranu, označil Babišovy výroky za „projevy nepředvídatelnosti ANO a jeho předsedy“. Komunisté se propadli do frustrace, když Babiš porušil úplně základní dohodu o rozdělení funkcí ve sněmovně a odvolal podporu Zdeňku Ondráčkovi pro funkci předsedy komise na kontrolu GIBS.

V Topolánkových dobách existoval středopravý blok, kterému chyběly pouze jeden nebo dva hlasy k většině. Současný chaotický provoz v dolní komoře však nejde rozšifrovat jako postupný vznik skrytých koalic, které se najednou zhmotní. Nepochybně existuje dohoda populistů, tedy Babiše s Okamurou a komunisty, která zajistila oběma radikálním stranám dosud nevídaný přístup k funkcím výměnou za volbu kandidáta ANO do čela dolní komory. Pravidlo „nesahat na funkce“ funguje i přes karambol s Ondráčkem dosud, jak dokládá společná obrana místopředsednického křesla pro Okamuru. Populistická internacionála přesto nemá možnost realizovat se na něčem jiném, protože vláda bez důvěry se kromě několika zákonů z Bruselu ani nesnaží nic prosadit. Při poslaneckých návrzích kluby hlasují, jak se jim právě hodí. Zákon na omezení EET prošel přes první čtení s podporou Okamury proti ANO, komunistům a sociálním demokratům. Návrh Marka Bendy (ODS) za omezení zákazu kouření podepsali poslanci všech klubů s výjimkou lidovců.

Vyhlídka na vládu s trestně stíhaným premiérem tvoří pro každého poslance psychologický blok, zároveň Babiš nedokáže nikoho motivovat ke spolupráci na užitečných reformách ani vzbudit dojem rovnocenného partnerství. Jako kdyby člověk za jeho výstupy slyšel Dalíkovu větu, „budeme si s nimi teď jen jakoby hrát a pak je pošleme do háje – protože ty jejich požadavky jsou neakceptovatelné“.

Poslední šance k ovládnutí státu

Nutno připustit, že šéf ANO sází na negativní motivaci. Nejlépe funguje u obou levicových stran, které ve volbách utrpěly katastrofální porážku. Pak stačí položit nůž na krk v podobě předčasných voleb. Komunisté i sociální demokraté dobře vědí, že by jim nejlépe prospělo pár let v opozici, během kterých by našli perspektivní lídry a obnovili program, stejně dobře si však uvědomují, že se ve volbách za pár měsíců mohou propadnout pod pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do parlamentu. Proto je lepší sekundovat v Babišově vládě a získat čas na překonání volební frustrace. Těmto argumentům jsou přístupní zvláště komunisté. U části z nich Babiš ztratil při Ondráčkově aféře, pokud ji však stranická opozice v čele s Josefem Skálou nevyužije ke svržení předsedy Vojtěcha Filipa, nepochybně převládne názor, že kvůli místu v čele komise pro GIBS nemá cenu krvácet. Toleranci Babišovy vlády mohou komunisté vyměnit za místa ministerských náměstků či v radách státních firem a k tomu připojit legendu, že se strana po třiceti letech vrací do čela mezitím zpustlého státu. „Znamená to nedávat Babišovi nesplnitelné podmínky, jinak nás čekají předčasné volby,“ zní vlivný názor v klubu KSČM.

Hůře se bude Babišovo ultimátum přijímat sociálním demokratům. Hlavní vládní strana jim podpoří nějaké iniciativy, jako je nápad proplácet první tři dny nemocenské nebo hradit za nepořádné manžele výživné osamělým matkám. Budou se však muset smířit, že do skutečného vládnutí nebudou Babišovi ani vidět. „Víme vůbec, jaké jsou Babišovy ekonomické zájmy? Třeba plánuje třetí vlnu privatizace, která se bude týkat ČEZ nebo státních lesů. U toho bychom měli asistovat?“ ptá se jeden z rozpačitých levicových politiků. Šéf ANO dal sociálním demokratům najevo, že nemohou počítat s důležitými ministerskými posty typu financí nebo vnitra, proto budou lídři ČSSD sjezdu i členům těžko vysvětlovat, proč přistupují na nedůstojnou dohodu.

Nezájem se dohodnout, v lepším případě podmiňovat koaliční dohodu úplným poddanstvím, opět ukazuje, že Babiš má ještě jiný plán. Stejně jako Topolánek svého času čekal na vytouženou středopravou vládu a nekonečným jednáním o programu velké koalice jen vytvářel alibi, proč bylo nutné opřít budoucí vládu o uprchlíky, jedná dnes Babiš se všemi možnými stranami, aby se zbavil viny za předčasné volby. Už dnes jakoby s vyhlídkou na blízké volby usilovně objíždí regiony, slibuje stovky milionů na opravy sportovišť a památek, zavádí bezplatnou veřejnou dopravu a ohlašuje, jak budou zvýšeny důchody. „Premiér v demisi sází na budování mediálního obrazu, kdy jen veřejně vyzývá k jednání, aby pak mohl prohlásit, že s ním nikdo nechce do koalice,“ komentoval povolební jednání v rozhovoru pro ČT poslanec Benda.

Strategie předčasných voleb v pokud možno blízkém termínu má důvod. Babišova role rebela, který vyžene korupčníky a pomůže obyčejným lidem, pomalu ztrácí na věrohodnosti. Sympatiemi k nekonformnímu miliardáři se ještě počátkem roku 2015 netajilo přes sedmdesát procent občanů, podle agentury STEM však každým rokem podíl příznivců klesá o deset procent. Andrej Babiš sice dokázal vytvořit pevné voličské jádro, přesto jeho vláda nemá vyšší popularitu než začínající kabinety jiných premiérů. Podle CVVM to je těsně pod 40 procenty. Nezbývá než využít potenciál nastupujícího premiéra, posílit ho představením dobrotivého vládce a dosáhnout alespoň pětatřiceti procent hlasů v předčasných volbách, do kterých zemi uvrhla nezodpovědná opozice. To může v českých podmínkách znamenat až 90 poslanců. Tak silný lídr si už může diktovat a vyhnout se složitým a zbytečným jednáním o koalici s profesionálními politiky. Dost možná to je poslední šance k úplnému ovládnutí státu.

Dokud budu prezidentem…

Tento plán může vyjít. Každým dnem vlády bez důvěry se blíží k realizaci. Dosud však nezáleží jen na Babišovi a jeho šikovnosti, protože rozhodující slovo si nechal prezident Miloš Zeman. „Dokud budu prezidentem, předčasné volby nebudou,“ zní jeho jednoznačné stanovisko z konce minulého roku. Tento výrok je klíčem k prezidentským intervencím do předvolebních jednání. Zeman zvolil odlišný postup než Klaus, který byl před dvanácti lety mediátorem při jednání o Topolánkově vládě. Po první porážce při hlasování o důvěře se Klaus nezdržoval tím, aby Topolánka neformálně pověřil jednáním o vládě. Jednoduše ho podruhé jmenoval premiérem, a tím ho dostal pod tlak, ať konečně něco dohodne. Ústava neurčuje přesný termín, jak dlouho po jmenování má premiér prezidentovi představit vládu, Topolánek to přesto i v komplikovaných podmínkách té doby stihl za šest týdnů. Zeman po neúspěchu při prvním hlasování o vládě Babiše nejmenoval, jen ho pověřil jednáním. Šéf ANO se snaží – či spíše nesnaží – už dva měsíce bez výsledku, Zeman přihlíží a dává najevo, že může počkat až do léta. Pokud zkušený šachista z Pražského hradu něčemu rozumí, pak to jsou právě nuance při výkladu ústavy. Dokud nejmenuje Babiše podruhé, hraje stále s nejsilnější figurou. ANO nemůže navrhnout vládu, proti jejíž sestavě by měl prezident vážné námitky. Na zdržování a výmluvy, že sestavit vládu nelze, může reagovat tím, že jmenuje jiného premiéra. Přirozeně se nabízí dvojnásobný vicepremiér z Fischerova a Rusnokova období Martin Pecina. Babišovi nezbývá o mnoho víc šancí než dotáhnout dohodu s ČSSD a komunisty, kterou by Zeman bez dlouhých řečí akceptoval.

Díky právu na druhý pokus jmenovat premiéra může prezident efektivně blokovat předčasné volby. Úplně libovolně váhat s jmenováním druhého premiéra se nedá, protože by čelil stále silnější kritice, že porušuje základní pravidla parlamentní demokracie. Kdo v civilizované Evropě kdy zažil, že premiér bez důvěry vládne přes půl roku, nehledě na to, že s touto variantou nepočítá ani tuzemská ústava? Něco takového se nemůže stát ani na Balkáně. Může zdůvodňovat své čekání jenom tím, že přece chtěl dát příležitost vítězi voleb. Babiš má čas do léta, pak nastoupí úřednický premiér, který bude mít zase pár měsíců, aby domluvil většinu. Prezident může zdržovat, dokud neztratí podporu veřejnosti – a tomu průzkumy zatím nenasvědčují. Nemůže sice spoléhat na tříčtvrtinovou důvěru, kterou měl Klaus v časech, kdy řešil trable s Topolánkem, většina voličů mu však palce drží.

Už jenom výrokem, že posečká Babišovi do června, dává Miloš Zeman najevo, že nepočítá s předčasnými volbami o prvním říjnovém víkendu, kdy se konají volby komunální. To je přitom z pohledu ANO zdaleka nejlepší termín, při němž by hnutí jedinou mohutnou ofenzivou ovládlo nejen sněmovnu, ale také města a třetinu Senátu. Říjnové volby by se stihly jen v případě, že do konce července proběhne druhé i třetí neúspěšné hlasování o důvěře vládě. To je stoprocentně vyloučeno, pokud hlava státu nevyužije svůj druhý pokus do měsíce. Za nejbližší reálný termín předčasných voleb proto může posloužit až květen 2019, kdy proběhnou evropské volby.

Na obzoru je válka nervů, při níž se bude hrát o to, kdo je dříve ztratí. V případě Andreje Babiše by ztrátou nervů byla výzva k předčasným volbám, u Miloše Zemana jmenování premiéra úřednické vlády.