Voličů ANO ubývá, jejich pevné jádro sílí

Někde už to musí prasknout. Očekávání v tomto směru rostou s tím, jak se prodlužuje doba od voleb, kdy Česko nemá vládu s důvěrou. Proto se i události, které nejsou vyloženě převratné, komentují tak, jako kdyby převratnými byly. Včera si takovou pozornost vysloužil průzkum preferencí z dílny TNS Kantar pro Českou televizi.

Výzkumníci naměřili, že podpora Babišovy strany ANO klesá k 27 procentům, za ní posilují dvě liberální strany ODS a Piráti s 16 a 14,5 procenta, pak následuje populisticko-levicové trojspřeží spojenců Andreje Babiše se ziskem mezi sedmi a devíti procenty, okolo osudové hranice pěti procent se pak drží tři zbylé parlamentní strany STAN, TOP 09 a lidovci. Na tom není tolik překvapivého, protože obdobné výsledky dávají už měsíce všechny průzkumy a také se příliš neliší od toho, jak dopadly volby. Významnější rozdíly se najdou u ANO, které má o 2,5 procenta méně, ODS je lepší o pět a Piráti o čtyři procenta, o dvě procenta si pokazil Tomio Okamura. Vzhledem k tomu, že Babiš prokazuje pozoruhodnou neschopnost získat důvěru ve sněmovně, tak nemůže využít bonus nastupujícího premiéra a nadšení jeho příznivců celkem zákonitě klesá. Přirozeně na tom vydělává opozice. Přesto vypadají výsledky jako přelom. Opoziční vůdci slaví, média sloužící Babišovi zarytě mlčí.

Význam průzkumu Kantar je možné hledat ve srovnání s nedávným průzkumem CVVM, který byl „převratný“ zase v jiné informaci. Nečekaně vyšlo, že si sociální demokraté najednou ze svých obvyklých sedmi procent polepšili na dvojnásobek. Okamžitě se objevily dramatické komentáře, že sociální demokracie získala voliče tím, jak se blíží ke koalici s Babišem. Kantar teď zprávu CVVM zpochybňuje. Ptal se devíti set občanů, tedy jich bylo o 200 více než u konkurenčního průzkumu, a může se tedy spokojeně uzavřít, že vyšší bere. Těžko srozumitelná konstrukce, že voliči ČSSD ocenili začátek referenda o koalici s ANO, a dokonce s KSČM, se pomalu kácí.

Je to ještě demokracie?

Proto je nejpozoruhodnější, že si tak marginální zprávy vynutí tak velkou pozornost. Důvodem může být povolební bezčasí, ve kterém se kromě zákulisních jednání nic neděje, ve společnosti se přitom už dlouhou dobu udržuje napětí spojené s očekáváním politických změn. To je vidět na zjištění Kantaru, že se lidé zajímají o politiku stejně jako před volbami.

Češi jsou skutečně ve zvláštní situaci. V evropských zemích funguje vláda bez důvěry obvykle jen pár dní, českému ústavnímu pořádku však chybí efektivní pojistky proti tomu, aby takový kabinet vládl dlouhá léta. Zatím je to tedy šest měsíců a lidé se stále častěji musí vypořádat s otázkou, jestli to má vůbec něco společného s parlamentní demokracií a s demokracií vůbec. Rozhodovat tuto otázku občany nikdo nenutí, přesto pouhé vědomí, že existuje, zvyšuje nejistotu a především dělí společnost.

Na hraně konfliktu

Právě tento fakt je nakonec tím hlavním zjištěním průzkumu Kantar. Odjinud je známo, že si Češi potrpí na dodržování vnějších znaků demokratické politiky. Proto také stále víc voličů pochybuje o tom, jestli udělal Miloš Zeman správně, když podruhé pověřil Babiše sestavením vlády. V únoru si to myslelo 55 procent účastníků průzkumu Kantar, koncem května už jen dvě pětiny. Zrcadlově se naopak zvětšil podíl těch, kdo Zemanův postup odsuzují.

Zároveň se však utvrzuje pevné jádro příznivců Babišova vládnutí, kterým nevadí ani to, že oligarcha řídí zemi bez kontroly parlamentu. Dnes je pro třetinu voličů přijatelné, aby vláda fungovala bez důvěry rok nebo i déle, před třemi měsíci to byla jen čtvrtina. Nepřekvapuje, že tento přístup sdílejí tři čtvrtiny voličů ANO a vedle nich třetina příznivců SPD, KSČM i SPD. Z toho jde odvodit, že se značná část příznivců babišovsko-zemanovského bloku radikalizuje a dochází až k odmítání základů polistopadového režimu, i když si to třeba málokdo z nich uvědomuje.

Ovšem stejně se šikují kritici vývoje po říjnových parlamentních volbách a v důsledku se prohlubuje propast mezi dvěma jasně definovanými skupinami ve společnosti. Vznikají ideální podmínky k ostrému společenskému konfliktu, který se může ventilovat smrští na sociálních sítích nebo veřejnými protesty. Není divu, že nervozita roste a že veřejnost citlivě reaguje na každou zprávu.