Květen 2018: Zradili jsme Karla Marxe

Jediné důstojné místo v Česku, kde mohou příznivci Karla Marxe 5. května oslavit 200 let od jeho narození, leží v karlovarské čtvrti Westend, přes ulici proti ruskému konzulátu. U bronzové Marxovy sochy z roku 1988 mohou položit svému mistrovi imaginární otázku, jak se mu líbí, co lidé provedli s jeho myšlenkami. V Česku je dnes tato otázka zvlášť aktuální, protože dvě politické strany, které byly založeny na Marxově teorii třídního boje mezi chudými a bohatými, chtějí podepřít vládu jednoho z největších kapitalistů.

Marxovo učení dodnes vzbuzuje kontroverze a přivlastňují si ho i takoví myslitelé, od kterých by to člověk nečekal. Svým jménem byl k vypořádání s otcem světových revolucí předurčen nejvyšší představitel katolické církve v Německu, mnichovský kardinál Reinhard Marx. Právě v předvečer výročí svého jmenovce prohlásil v rozsáhlém rozhovoru pro Frankfurter Allgemeine Zeitung, že ho hluboce ovlivnil Komunistický manifest, a dodal, že bez Marxových analýz by katolické sociální učení nevzniklo v podobě, v jaké ho známe dnes. Podle kardinála byl Marx významný především jako kritik kapitalismu, jehož dynamický růst dodnes působí enormní sociální nerovnosti a ekologické škody. Proto je i dnes potřeba bojovat proti jeho výstřelkům.

Kardinál ovšem připouští, že se ve jménu Marxova učení provedly mnohé zločiny, také se prý neubránil úvahám o výhodách totalitních režimů, například zpochybňoval zastupitelskou demokracii a doporučoval kolektivismus. Na jedné straně nelze Marxovi přičítat stalinské zločiny ani pozdní ideologii marxismu-leninismu, na druhé straně je třeba připomínat, že se hospodářská svoboda podle Marxova učení nemůže uskutečnit bez politické svobody.

Samozřejmě v zemích, kde lidé na vlastní kůži zažili nesvobodu pozdního marxismu-leninismu, mají s Marxem jako symbolem útlaku dodnes potíže. Ve východním Německu byly některé sochy slavného myslitele odstraněny, v Česku zůstal jen zapomenutý Marx u ruského konzulátu.

Opak třídního boje

Při zamyšlení pod karlovarskou sochou přirozeně vzniká otázka, jak by se zakladateli sociálnědemokratického hnutí líbila spolupráce „jeho“ sociálních demokratů a také komunistů, kteří se na Marxe výslovně odvolávají, s jedním z největších tuzemských kapitalistů, ke všemu ještě s oligarchou vyrostlým v časech divoké privatizace. Myšlenku třídního boje socialisté i komunisté nepochybně zrazují i v její nejmírnější podobě. Úvahy některých levicových politiků o tom, že velký kapitalista má přirozeně zájem na ekonomickém vzestupu co nejširších tříd, kterým chce prodávat své zboží, by byly ještě dlouho po Marxově smrti prohlášeny za kacířství a jejich šiřitelé by byli z jakéhokoli levicového hnutí bez milosti vyloučeni.

Koaliční objetí s miliardářem Andrejem Babišem se spíše než na Marxovy myšlenky může odvolávat na praxi pozdního marxismu-leninismu, který ovšem podle mnichovského kardinála nemá s Marxem nic společného. Hospodářské zájmy dělníků tehdy hájili funkcionáři Revolučního odborového hnutí (ROH). Skutečně dohlíželi na to, aby se rodiny dělníků a dalších zaměstnanců měly lépe. Rozdávali jim na Vánoce kolekce s čokoládovými figurkami, posílali je na rekreaci, přidělovali potřebným pracovníkům podnikové bydlení a organizovali soudružské návštěvy nemocných. Nestáli na barikádě proti socialistickým manažerům, sami byli součástí podnikového vedení a měli za úkol dohlížet, aby lidé poslušně pracovali. Stali se přirozenou součástí aparátu, který měl za hlavní úkol potlačovat politickou svobodu.

Budou také kolekce?

Dnes se představitelé stran, které podle svých programů hájí práva pracujících a chudých, stejně jako před listopadem 1989 spojují či přímo podřizují představiteli nejvyšší vrstvy manažerů, která má za hlavní cíl na těch obyčejných zaměstnancích co nejvíc vydělávat. Protože se s Babišem dohodnou, že také jeho vláda pošle pracovníkům nějaké „vánoční kolekce“ (nepatrné zvýšení nemocenské a o něco nápadnější nárůst rodičovského příspěvku), tak se v klidu zaručí, že rostoucí zisky koncernů nezdaní vyšší sazbou, naopak je podpoří mohutnými státními dotacemi, na které bude dost peněz, protože se udrží vysoká sazba DPH zatěžující především chudší domácnosti. Nemusí jim ani vadit, že sjednocením ekonomické, politické a mediální moci znamená šéf ANO riziko pro demokracii.

Marxovi vykladači dokázali už počátkem dvacátého století propojit jeho myšlenky s politickou svobodou a parlamentní demokracií. Zvláště v sociálnědemokratické podobě se pak dokázali etablovat jako důležitá reformní součást kapitalistické společnosti. Tím také umožnili využití Marxových myšlenek v jednadvacátém století.

To není případ českých levicových stran, pokud se dohodnou na koalici s miliardářem. Tento jejich krok se může kritizovat více či méně oprávněně z mnoha pohledů, jistě ho bude možné označit za oživení praxe pozdního marxismu-leninismu. Také se tím nejen komunisté, ale překvapivě i sociální demokraté úplně distancují od dosud živé tradice svého zakladatele Karla Marxe.