Hvězda pop-artu ve stříbrné paruce. Jeho tvář byla mnohdy bledší než smrt
Výročí slavného umělce
NOVÉ
Foto: Shutterstock
Americký výtvarník Andy Warhol, od jehož narození v pondělí uplyne 90 let, byl klíčovou osobností tamního hnutí pop-art. Dodnes fascinuje a inspiruje, byť zemřel již před jednatřiceti lety. Též režisér avantgardních filmů a manažer rockové skupiny The Velvet Underground byl ztvárněn v několika životopisných filmech a vznikla o něm řada dokumentů.
Zájem o jeho osobu a dílo potvrzují i jeho dražená díla. V České republice se letos na konci června prodaly jeho podobizny Marilyn Monroeové a také sítotiskové portréty lídra Rolling Stones Micka Jaggera. Pro tuto kapelu Warhol navrhl obal desky Sticky Fingers, známější jsou ale jeho banány na přebalu alba The Velvet Underground. „Warhol byl jedním z nejrespektovanějších, nejoceňovanějších a hlavně nejvlivnějších poválečných umělců,“ prohlásil odborník na trh s uměním Jan Skřivánek.
Budoucí guru newyorského nočního života se narodil v Pittsburghu coby Andrew Warhola 6. srpna 1928. Jeho rodiče pocházeli ze slovenské vesničky Miková u Medzilaborců, kde nyní stojí Muzeum moderního umění Andyho Warhola. S tvorbou začínal jako ilustrátor reklamních předmětů.
Jako své nejinspirativnější období označil Warhol později léta 1954 až 1962, kdy svébytnou technikou, především sítotiskem, maloval portréty významných osobností, ale ztvárňoval i užitkový odpad – plechovky Campbellových polévek či lahve Coca-Coly.
V 60. letech pracoval Warhol jako lídr elitní skupiny, která designérsky připravila newyorský pavilon v rámci Světové výstavy, natočil svůj první film a zřídil vlastní „uměleckou továrnu“ Factory. Sám fascinoval i svým zjevem – poznávacím znamením se mu stala stříbrná paruka.
Experimentoval i na stříbrném plátně. Dávno před Stanleym Kubrickem Warhol například natočil kultovní Mechanický pomeranč. Román Anthonyho Burgesse zfilmoval v roce 1965 pod názvem Vinyl.
Větší úspěch měl ale jeho snímek Chelsea Girls, který natočil o rok později, kdy vznikl i jeho syrový černobílý dokument ze zkoušky skupiny The Velvet Underground se zpěvačkou Nico. Také produkoval desítky filmů.
Warhol přežil i pokus o atentát, když ho v červnu 1968 přímo v jeho ateliéru postřelila duševně chorá Valerie Solanasová, jediná členka Společnosti na likvidaci mužů, která hrála ve Warholově filmu I, a Man. Výtvarník přežil jen zázrakem, vleklé trauma ho ale hodně poznamenalo.
Daní za pozoruhodný talent bylo Warholovi chatrné zdraví. Trpěl leukémií, cukrovkou, žlučníkovými záchvaty, jeho tvář byla mnohdy bledší než smrt. Navzdory tomu horečně tvořil a osobní realizaci nalézal v tvorbě. Osudnou se mu stala poslední operace žlučníku, po níž zemřel 22. února 1987 ve věku pouhých 58 let.
Slovanská stopa
Z českých umělců Warhol inspiroval například Pastu Onera, Jaromíra 99, Bereniku Saudkovou nebo Milana Caise. Teprve po jeho smrti se fotograf Rudo Prekop dozvěděl o jeho slovenském původu, a tedy o tom, že jsou krajané. Warhol se narodil v Pittsburghu, jeho rodiče ale přišli z vesnice Miková na dnešním Slovensku. Podle Prekopa informace o tom, odkud americký podivín pochází, prosakovaly ze západu i do socialistického Československa. Definitivním startérem zájmu o něj ale byla až jeho smrt, řekl Prekop.
Teprve informace o tom, že celebrita ve stříbrné paruce zemřela, spustila intenzivní a cílený zájem Prekopa, ale také grafika Michala Cihláře a dalších Čechů a Slováků tehdy ve věku 20 až 30 let o jeho dílo a život. „Důležité bylo, že ani ne půl roku po jeho smrti sem přijel Warholův bratr John a jel se poprvé podívat do rodného kraje svých rodičů,“ připomíná. V Medzilaborcích z pozice viceprezidenta Nadace Andyho Warhola nabídl, že kdyby se povedlo v Československu zřídit muzeum, které by neslo jméno jeho bratra, pomohl by zapůjčit či darovat jeho díla. „To byla nabídka neuvěřitelná – na tehdejší dobu, ale i na jakoukoli dobu,“ říká.
Oficiálně to ale tehdy navzdory pomalému tání ve společnosti nešlo, pracovalo se na tom tedy „zdola“. „Bylo nám jasné, že to nemůžeme nechat vyšumět do ztracena a spadli jsme do toho až po uši,“ vzpomíná. Přišel rok 1989 a revoluce, která otevřela mnohé možnosti a na podzim 1991 se první Warholovo muzeum na světě skutečně na Slovensku otevřelo. „Zároveň jsme začali po okolních vesnicích získávat materiály o jeho rodině, fotografie, vzpomínky příbuzných i známých a korespondenci a zjistili jsme, že to jsou takové cennosti a klenoty, že by to chtělo knihu,“ řekl. Příprava knihy Andy Warhol a Československo, pod níž je podepsán i Cihlář, ale trvala déle, skoro čtvrtstoletí, ale nakonec v roce 2011 vyšla.
Svůj archiv, který Prekop shromáždil, loni poskytl pražské galerii GOAP na Staroměstském náměstí. Ta kromě Warholových děl ukazuje i počátky, rodinné zázemí a původ hvězdné slávy potomka československých emigrantů. „Jsem rád, že to neskončilo v depozitech v zaprášených krabicích, že je to na očích. James Warhola, jeho synovec, který je jediným výtvarníkem z další generace, je z toho nadšen,“ říká Prekop.
„Vyhýbám se jakémukoli hodnocení, chci, aby si divák na výstavě i čtenář knihy udělal sám obrázek. Ale za sebe vím, že i když jeho dílo znám nazpaměť tam i zpátky, pokaždé tam znovu najdu něco, co mě dostane. Samotného mě to udivuje,“ říká o velkém vlivu, který potomek rusínských emigrantů a jedna z nejvlivnějších postav americké kultury měl nejen na něj, ale na mnoho lidí po celém světě.
