„Zdražování o 6 % není konec. Půjde to nahoru.“ ČNB bude zvedat sazby nad úroveň inflace

Zdražuje se nejrychleji za posledních deset let. A to je teprve začátek. Nahoru jdou ceny energií, ale následně i dalšího zboží a služeb. Do toho se Česká národní banka chystá inflaci zbrzdit prudkým zvýšením úroků. Kdo, kdy a jak zastaví tuto vlnu zdražování? Na veřejném Salonu Týdeníku Echo v Knihovně Václava Havla se sešli centrální bankéř Vojtěch Benda, budoucí ministr průmyslu Věslav Michalik ze STAN a hlavní ekonom J&T Bank Petr Sklenář.

Proč najednou přišlo tak prudké zdražování?

Benda: Spousta lidí říká, že je to všechno dané globálními vlivy. Že je to dané růstem cen energií, komodit. My jako centrální banka ale vnímáme, že tady ty inflační tlaky máme už dva a půl roku. Úrokové sazby jsme začali zvyšovat dávno před začátkem covidové pandemie. Pokusili jsme se tím zmírnit tlaky, které se objevují, když rostu mzdy rychleji než produktivita práce. Přesně to se nám už dlouho před covidem dělo. Pokud nám výkon ekonomiky zaostává za tím, jak rostou náklady, tak musíme jednat. Poté, co přišel covid, jsme zvyšování úroků přerušili, protože nikdo nevěděl, co covid přinese. Jestli se lidé začnou bát, přestanou utrácet a stlačí to ceny dolů. Proto jsme tehdy sazby snížili. Jenže už po tom prudkém snížení jsme rovnou řekli, že v okamžiku, kdy uvidíme, že ekonomika je z covidového útlumu venku, tak se vracíme do normálu. Ten normál pro nás znamená, že úrokové sazby musejí být na úrovni inflace. Nebo nejlépe vyšší, než je inflace. Právě proto, aby tu inflaci stlačovaly dolů. Teď nás doběhla inflace, kterou zažívají i jiné evropské země, které dlouhodobě na rozdíl od nás zápasí s vysokou nezaměstnaností, s nízkým růstem mezd, s nízkou inflací. Evropská centrální banka držela úrokové sazby v záporu. To, co oni tam dnes zažívají, k nám doběhne až s určitým zpožděním.

Už dnes je zdražování velmi rychlé. To bude ještě hůř?

Benda: Zdražování o šest procent, které teď zažíváme, není konec. Půjde to ještě nahoru. My ale musíme jednat s předstihem. Musíme částečně zbrzdit ekonomiku. Musíme motivovat lidi k tomu, aby v tuto chvíli víc spořili a méně utráceli. K tomu mimo jiné slouží růst úrokových sazeb. Je potřeba, aby si podniky braly méně úvěrů, abychom ekonomiku dostali do stavu, kdy nebudou tak silné inflační tlaky. Abychom poté, co odezní ta inflace dovážená ze zahraničí, neskončili v nějaké stagflaci (ekonomicky velmi nebezpečný stav, kdy neroste ekonomika, ale rychle stoupají ceny – pozn. red.), kdy ekonomika neporoste, ale ta inflace bude pořád hodně vysoká, protože se uhnízdí v myslích lidí. Ti začnou přemýšlet, jak se s inflací osobně vyrovnat. Začnou říkat: Chceme vysoký růst platů. Podnikatelé budou chtít vysoký nárůst cen svých produktů. Pak by ta reakce centrální banky musela být výrazně horší a dramatičtější. Museli bychom ekonomiku třeba i poslat do nějaké recese, abychom se vrátili zpátky k nějakému rozumnému růstu cen. Proto se dnes snažíme jednat s předstihem. Aby se ekonomika nedostala do problémů. Až se vynoří z těch globálních inflačních tlaků, které zažívají v podstatě všichni.

Jak se s prudkým zdražováním vypořádá nová vláda?

Michalik: Já s popisem situace v zásadě souhlasím. Myslím, že jsme poměrně dlouho žili v ne úplně normálním prostředí. Díky tomu, že centrální banky jak v Evropě, tak v Americe dělaly velmi rozvolněnou měnovou politiku. Peníze neměly žádnou cenu. Z tohoto pohledu je nějaká míra inflace v ekonomice zdravá. Rozlišuje investice na ty, které má cenu dělat a které ne. Když je nulová cena peněz, tak děláte i investice, které jsou nesmyslné. Neměli bychom se hroutit z toho, že tady teď nějaká inflace bude. Teď ale přichází šok v podobně růstu cena energií a následně dalšího zboží. Při tom brždění ekonomiky a inflace zvyšováním sazeb, které tady Vojtěch Benda avizuje, vidím speciálně pro Českou republiku další rizika. U nás máme bohužel vyčerpaný ekonomický model. Naše subdodavatelská ekonomika stojí na velmi nízkých maržích. Takže tam není potenciál pokračovat v tomto stylu, kdy vyrábíme součástky do věcí, které dávají dohromady a s výrazně většími maržemi prodávají jiní. Druhým problémem je pro nás velká závislost na automobilovém průmyslu, na který mají všechny trendy od inflace po dekarbonizaci ekonomik obrovský dopad. Tento průmysl čeká zásadní změna. V energetice se dlouhodobě posouváme na vyšší úroveň cen.

Celý Salón Lenky Zlámolové si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v tištěném Týdeníku ECHO. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.