Saúdská Arábie obrací. Ženy čím dál víc pracují. „Tvrdě vyjednávají o peníze“

Rihám Ahmadová vystoupila z taxi v centru Rijádu a míří do obchodního centra, kde prodává čtyři dny v týdnu kosmetiku. Absolvovala střední školu a je první žena v rodině, která chodí do práce. Její rodiče si to nikdy nepřáli, ale život v Rijádu je stále dražší, takže její mzda je vítaná, píše agentura Reuters.

S novými daněmi a snižováním státních dotací spoléhá na práci žen mnoho rodin, takže ženy nacházejí v konzervativním království nové postavení.

Čtyřiadvacetiletá Ahmadová žije s rodiči a pěti sourozenci. Zvolila si práci v obchodě, kam chodí hlavně ženy, aby se vyhnula obavám rodičů, že se dostane do prostředí společného s muži. „Cítila jsem se provinile, když jsem musela o všechno žádat otce. Od té doby, co pracuji, jsem hrdá, že mohu rodině pomáhat,“ řekla Ahmadová.

Chodit do práce bylo pro Saúdské Arabky ještě před několika lety nepředstavitelné. Království a jeho korunní princ Muhammad bin Salmán prosazuje reformy, i když je země stále kritizována za nedodržování lidských práv. Absolutní monarchie nepovoluje politické strany a nepořádá volby, moc je stále v rukou mužů. Ve vládě není žádná žena a v poradní 150členné radě je jich 30.

Na pracovním trhu ale tvoří ženy 33 procent zaměstnanců, což je ve srovnání se situací před pěti lety skoro dvojnásobek. Pracují v oborech dosud obsazovaných muži a imigranty – v restauracích, supermarketech, účtárnách a designérských firmách.

V rámci reforem mohou od roku 2018 řídit auta. Ahmadová, jež měsíčně vydělá 4500 ríjálů (26.000 korun), si ale nemůže dovolit automobil ani autoškolu. „Dám skoro třetinu platu za taxi, nikdy jsem ale nedoufala, že budu pracovat a mít vlastní peníze,“ řekla s tím, že si začala na auto šetřit.

V Saúdské Arábii už ženy pracovaly dříve, a to ve školství nebo zdravotnictví. S postupným rozvolňováním omezení týkajících se kontaktu s cizími muži teď ženy zaměstnává stále víc firem. Týká se to zejména prodeje a pohostinství. Vláda v roce 2011 oznámila, že v těchto oborech bude dávat přednost místním před cizinci, aby řešila nezaměstnanost, jež nyní dosahuje 11 procent.

Podle ekonomky Jennifer Peckové loni pracovalo v soukromém sektoru 56 000 žen, letos už přes 935 000.

Změny se netýkají jenom Rijádu. V Unajze v provincii Kasím pracujících žen také přibývá, i když se mnohé bojí vybočovat z tradic.

Třiatřicetiletá absolventka univerzity Gháda Salmánová hledala práci s obtížemi. Nakonec se zaměřila na obor pekárenství a teď zaměstnává 45 lidí. Vlastní pekárnu Růžová stuha a je to jeden z mála podniků v Kasímu, jehož majitelkou je žena. „Bez pomoci rodičů bych to nedokázala,“ říká Gháda a roznáší zákazníkům porce datlového koláče.

„Většina z těch otců tady by nesouhlasila, aby jejich dcery pracovaly celý den po boku mužů. I když jsou to šéfky a nosí nikáb,“ řekla Salmánová. I tak ji ale konzervativci kárají. Jeden ze starších mužů si pochutnává na jejím koláči, avšak to mu nebrání žehrat na rychlé společenské změny. „Vláda říká, že ženy musejí pracovat, ale to je v rozporu s našimi zvyklostmi. V islámském světě se o ženy starají muži,“ říká jedlík.

Pro někoho přicházejí změny moc pozdě. Pětačtyřicetiletá Rana Turkíová přišla do otcovy ropné firmy v roce 2000 jako jedna z prvních žen a roky pracovala v kanceláři přísně oddělené od mužů. „Tehdy muži nebyli ani zdvořilí, ráno nepozdravili a nevstoupili se mnou do výtahu, natož aby se mnou byli v jedné místnosti,“ říká Turkíová, která je nyní majitelkou a šéfkou společnosti Rawabi Holding.

„Naštěstí se to změnilo. My jsme se v minulosti bály říct si o plat. Teď přicházejí dívky a o peníze tvrdě vyjednávají, znají svou cenu,“ dodává Turkíová.

Podle nevládní organizace An-Nahda přetrvává velký rozdíl mezi platy žen a mužů a činí 49 procent.

Hala Dosariová, která propaguje práva Saúdských Arabek z USA, tvrdí, že příležitosti žen na pracovním trhu stále ovládají společenské zvyklosti. Nabízejí se jim obvykle hůř placené pozice. I když existují zákony zakazující diskriminaci a obtěžování, nejsou systematicky uplatňovány a ženám se podle Dosariové stále upírají jejich práva.

Někteří zaměstnavatelé pořád požadují před zaměstnáním ženy souhlas jejího opatrovníka, upozornila Pecková. Přitom jedna z nedávných reforem dává ženám více práv při rozhodování o jejich životních krocích, jež dříve řídili opatrovníci.

Jeden majitel velké společnosti přiznal, že „raději najímá ženy, protože pracují dvakrát usilovněji a za polovinu mzdy“. Skoro všech 400 firem, které oslovila výzkumná skupina Peckové, přiznala, že ženy dostávají menší mzdy. Třetina z nich je považuje za produktivnější zaměstnance než muže.