Prymula se zaklíná mediky. Pomáhali by i bez nouzového stavu, míní děkan

Nouzový stav je podle ministra zdravotnictví Romana Prymuly (za ANO) nutný nejen proto, aby se zastavil rapidní nárůst počtu nakažených, ale také aby mohl šéf resortu vyhlásit pohotovost studentům medicíny. Podobně jako na jaře by tak měli být na pomoc povoláni především medici z posledních ročníků lékařských fakult. Jak ale vyplývá ze zkušeností samotných studentů a jejich vyučujících, už během první vlny chodili pomáhat hlavně dobrovolně. „Není vůbec nutné, aby se někomu něco přikazovalo,“ soudí děkan 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Vladimír Komárek.

O plánu zapojit mediky hovořil Prymula ve středu ve sněmovně, řada zdravotníků je totiž v karanténě. „Abychom mohli využít i další posily, tak zase potřebujeme nouzový stav. Chceme zapojit mediky z lékařských fakult zejména z posledních ročníků, a pro to, abychom to mohli učinit a mohli jim vyhlásit pohotovost, tak zase je nutný nouzový stav,“ řekl ministr.

Kabinet k takovému kroku opravňuje zákon 240/2000 Sb., podle něhož je vláda „oprávněna v době trvání nouzového stavu na nezbytně nutnou dobu a v nezbytně nutném rozsahu nařídit ukládání pracovní povinnosti, pracovní výpomoci nebo povinnosti poskytnout věcné prostředky“.

Podle Komárka to ale už během první vlny nebylo nutné. „Bylo to ve většině oblastí a zejména v Praze zbytečné, protože studenti sami dali dohromady inciativy z 500 i 1000 studentů, které samy od sebe pomáhaly v covidových centrech nebo na anesteziologicko-resuscitačních odděleních,“ řekl deníku Echo24. „Vypadá to, že kdyby se to nenařídilo, tak by studenti nepomáhali. Studenti jsou ale dobrovolně ochotni i riskovat životy,“ míní.

Studenti zameškávají výuku

Komárek také za Asociaci děkanů lékařských fakult ČR řekl, že studenti by měli mít co nejvíce praktické výuky. „Nesmíme zapomínat na výuku a to, že byly najednou zavřené fakulty a nikdo to s děkany lékařských fakult nekonzultoval. V případě, že to bude potřeba, tak se to pokusíme koordinovat, ale nemá smysl nutit někoho, aby někam šel,“ uvedl. Lékařské fakulty se snaží vyjít pomáhajícím medikům vstříc. Umožňovaly jim službami nahradit kupříkladu letní praxe nebo posunout zkoušky, řekl děkan.

Podle oslovených studentů ale pořád mnoho zameškávají, protože kromě praxí si musí dále plnit všechny ostatní povinnosti. „Pokud to Roman Prymula nedomluví s fakultami, tak to vlastně ze strany studia škodí,“ míní studentka 2. lékařské fakulty z 5. ročníku, která vypomáhala už na jaře.

Že je to se studiem složité, potvrzuje i Jiří z 1. lékařské fakulty. „Dobrovolničení bylo fajn. Když už došlo ke kompletnímu zastavení prezenční výuky, člověk získal alespoň nějaké zkušenosti navíc, co se týče kontaktu s pacientem a podobně. Ale alespoň v mém případě jsem pracoval někde na pomezí sanitářské a sesterské práce. Jednou za čas si mě vzal nějaký lékař, když vyšetřoval, a něco mi i vysvětloval, ale tím to tak končilo,“ míní.

Medici za výpomoc dostávali odměnu, často na základě dohody o provedení pracovní činnosti. „Po finanční stránce se to určitě vyplatí, alespoň ve Všeobecné fakultní nemocnici, kde jsem byl já, jsme byli ohodnoceni dost slušně. Teď teoreticky máme nárok i na nějaké bonusy, ale to je dost otázka, jak to vlastně dopadne,“ řekl Jiří.