První, koho jsem vyhodil, byl můj syn, říká nový trenér Kladna Patera

Spory mezi majitelem kladenského hokejového klubu Jaromírem Jágrem a městem jsou prý zažehnány. Důkazem zlepšených vztahů má být i nedávné jmenování Pavla Patery hlavním trenérem. Olympijský vítěz z Nagana, čtyřnásobný mistr světa, mistr české, ruské a švédské ligy má jasný úkol - dostat kladenské Rytíře po třech letech zpátky do extraligy. Patera dál v klubu působí i jako jednatel za město.

Když jste na konci loňského podepsal spolu s dalšími kladenskými legendami výzvu, která kritizovala porušování dohod ze strany klubu, spekulovalo se, jaký máte vlastně vztah s Jaromírem Jágrem...

Mezi mnou a Jardou se absolutně nic nezměnilo. S ním a s jeho tátou tvoříme tým pro další sezónu. Jmenování do pozice jednatele je toho důkazem. I během těch sporů mě Jarda ujistil, že to není mezi námi dvěma, ale mezi městem a hokejovým klubem.

Je známo, že rozjitřené vztahy ovlivnila také politika, konkrétně obvinění primátora Milana Volfa z doby, kdy vedl město v barvách ODS. Volf musel ze strany odejít, předloni zvítězil v komunálních volbách s novou stranou, ale v klubu seděli za město zástupci z ODS. Už se vztahy vyčistily?

Ty hlubší věci šly mimo mě. Myslím, že už se všechno srovnalo a jsme tam, kde jsme všichni chtěli být. Já v první řadě chci, aby na Kladně fungoval hokej a to je moje jediná starost.

Do jaké míry Jágr dohlíží na fungování klubu ze zámoří?

Promiňte, ale to jsou spíš interní záležitosti klubu.

Co se musí udělat pro to, aby se Kladno vrátilo do extraligy?

Je to strašně těžké. I klubům s větším zázemím jako Chomutov nebo Mladá Boleslav to trvalo docela dlouho, což my bychom samozřejmě nechtěli. Snažíme se postavit co nejlepší kádr na příští sezónu. Do první ligy se ale hráči shánějí obtížně. Každý kvalitní hráč chce hrát extraligu. Snažíme se přemlouvat...

Prý jste si po poslední sezóně nechal jenom čtyři hráče, je to tak?

Když se to řekne zkresleně, tak to tak je, ale všichni víme, že ostatní hráči jsou v jiných týmech pod smlouvou a změny se smějí zveřejňovat až 1. května. Nějaké hráče máme předjednané, zatím o nich ale nemohu mluvit. Nebude to jednoduché, ale něco se rýsuje.

Máte na starosti i jednání se sponzory?

Samozřejmě je to i moje starost, ale v současnosti se soustředím spíš na sestavování kádru. Jednám také o akademii pro mládež, to je hodně důležité, protože za dva za tři roky se u nás možná bude hrát juniorská extraliga.

Potřebuje klub nějakého velkého sponzora? Loni s vámi neprodloužil smlouvu Agrofert...

To je pochopitelně přání každého klubu. Naštěstí je tam Jarda, na kterého se velcí sponzoři lepí.

Přichází v úvahu možnost, že by si Kladno účast v extralize koupilo, tedy že by se koupila licence od jiného klubu, který by se třeba ocitl ve finančních problémech?

Podle mě je teď extraliga natolik zajímavá, že se tam každý klub chce udržet. Stát se může všechno, ale tohle jsme fakt ještě neřešili. Kdyby to nastalo, ani nevím, jak bychom se zachovali.

Kladno bývalo známé tím, že tam v přepočtu na obyvatele vyrůstal nadprůměrný počet úspěšných hokejistů. Vy jste v uplynulém roce trénoval dorost. Drží si Kladno pořád ten status reprezentační líhně?

Přijde mi, že v některých ročnících je velká mezera, že se udělaly nějaké chyby. Nechci si hrát na chytráka, ale člověk vidí, jak na tom ti kluci jsou. Že jsou v některých ročnících zanedbaní, v jiných naopak na špičkové úrovni. Velká výhoda je, že máme dva mládežnické oddíly, HC Kladno a PZ Kladno, v mladším dorostu oba hrají extraligu, ve starším dorostu se oddíly spojují. Máme tak na výběr de facto jednou tolik hráčů než v jiných klubech. Chtěli bychom se toho držet.

České hokejové reprezentaci se v posledních letech zdaleka nedaří tak, jako za vaší éry. Co chybí systémově ve výchově tuzemských hokejistů?

Myslím si, že teď už je to nastavené docela dobře. Začaly se dělat akademie, sportovní centra, zlepšila se péče o mládežnické kategorie. Výsledky se ale projeví až za delší dobu, ve Švédsku to trvalo deset let.

Jak důležité jsou pro budoucí úspěch hráče peníze? Hokej není zrovna levný sport.

Právě v těch akademiích se například výzbroj platit nemusí. Spíš si ale myslím, že se projevuje mnohem větší konkurence jiných sportů, některé jsou samozřejmě levnější, ale hokej zase není až tak drahý. Platí se nějaké příspěvky, to se ale platí skoro všude.

Když se vrátíme k loňské aféře kolem Vladimíra Růžičky ve Slavii - stalo se vám někdy, že za vámi přišel rodič a nabízel peníze za to, aby syn hrál?

Nevím, jestli to označit za výhodu nebo nevýhodu, ale první, koho jsem vyhodil, byl můj syn. Rodiče viděli, která bije a vůbec nikdo to na mě nezkusil.

Jsou současní kluci v přístupu ke sportu něčem jiní, než jste bývali vy? Jsou třeba více draví?

Pro nás byl hokej jediná zábava. Počítače nebyly, v televizi nic nedávali. Vyřádili jsme se na hokeji, po tréninku jsme si ještě šli zahrát fotbal, lezli jsme po stromech, hráli na schovávanou. Tím jsme získávali obratnost, rychlost, cokoli. Většina kluků dneska přijde domů a sedne si k počítači nebo k televizi, kde toho moc nezískají. Všechno se s nimi musí dělat až na zimáku a na to není pořád čas.

Jakou roli hraje dnes cílevědomost mladých hráčů? Nevím, jestli vy jste si třeba za mlada představoval, že půjdete do NHL a vyděláte si balík...

Těžko říct, je to individuální. My jsme hlavně vůbec nevěděli, že nějaká NHL existuje.

Vás jako mladého kluka na ledě vychovával proslulý kladenský trenér Zdeněk Beran. Čím si vás získal, proč měl autoritu?

Hlavně nás nechával hrát. Měli jsme sotva tři lajny a na trénincích jsme pořád hráli. Nás to samozřejmě bavilo, soutěžili jsme mezi sebou, první lajna chtěla být lepší než druhá. To mi teď docela chybí. Asi sedm z nás se pak živilo hokejem. Dnes to někteří kluci dělají spíš kvůli rodičům, trenéři je spíš přemlouvají a to je samozřejmě špatně. Děti to musí hlavně bavit.

Vy jste byl typ technického hráče. Je pořád český hokej symbolický tímhle přístupem, nápaditostí až hravostí, nebo se mladí sami snaží hrát více přímočaře, podle zámořských vzorů?

Já si myslím, že to je až trošku chyba. Na úkor toho, abychom šli do předbrankového prostoru, kde padají góly, tak pořád kroužíme, stáčíme se do rohů.

To je zajímavé. Já si pamatuji právě vás, jak jste dělal kolečka, a jak do rohů zajíždí Jágr.

Je to tak, hokej se ale mění. Samozřejmě ideální je, když to někdo umí tak, jako ten Jarda. My teď ale máme 90 procent hráčů, kteří jen krouží a krouží. Pořád by si někam nahrávali a bruslili někde po koutech. Takhle se ale góly nedávají.

Je podle vás důležité, aby se víc reguloval odliv talentů do zahraničí?

Mělo by tam určitě být nějaké výchovné - když mě v Americe chtějí, tak ať zaplatí slušné peníze, aby se to klubu aspoň trochu vrátilo. Nedávno se hokejovému svazu povedlo dojednat, že i když hráč odejde do juniorské soutěže, dostanou za něj velmi dobré peníze.

Ještě loni jste hrál za Olomouc. Nestýská se vám po aktivní hře?

Mám teď tolik práce, že vůbec ne. Ale mně ten přechod hodně usnadnilo, že jsem šel rovnou trénovat dorost, takže jsem byl pořád v tělocvičně, v posilovně nebo na ledě. Člověk se samozřejmě tolik nehýbe, ale je pořád mezi hráči.

Kromě české extraligy jste hrál i nejvyšší soutěže v Americe, Švédsku nebo Rusku. Ve kterém klubu jste se cítil nejlíp?

Když vynecháme Kladno, které je na prvním místě, to je jasné, tak se mi hodně líbilo ve Švédsku. Ve Stockholmu to byly nádherné dva roky. Stejně tak ale i ve Vsetíne nebo v Rusku, kde jsme získali titul. Spokojený jsem byl i v Olomouci, i když se mi tam hokejově úplně nedařilo. Vážně si nemůžu stěžovat.