Jsme mistři Evropy! Penaltou, o které rozhodl ufoun

Když jsem byl před osmi lety v Bělehradě, jel jsem se městskou dopravou podívat na stadion Crvene zvezdy Beograd, neboť pro mě – a myslím nejen pro mě – to bylo posvátné místo.

Fotbal mi byl v té době, tedy v současnosti, už spíše lhostejný, ale tady jsem cítil vzrušení. Tady jsem se vracel do dětství, kdy je všechno mnohem důležitější.

Dovnitř jsem se nedostal, ale z jakési volně přístupné tribuny bylo vidět na branku. Stadion se mi jevil menší, než jsem si představoval. Byl balkánsky otlučený, některé sedačky vytrhány, mezi spárami rostl plevel. Ochozy byly posprejováné nacionalistickými hesly: Косово je Србиja a kříži se čtyřmi C, tedy S, což, jak jsem se poučil, znamená Samo sloga Srbina spasava, tedy Jen jednota spasí Srbsko. To v tom roce 1976 asi nebylo. Ale nevím to jistě.

Branka ale byla asi stejná, aspoň jsem si to představoval. A viděl jsem v duchu tu scénu, kterou jsem jako desetiletý kluk, pozdě večer sledoval na černobílé televizi, abych pak úplně omámen šel zaspat ten úžasný zážitek, na který už nešlo zapomenout.

Kníratý muž s kšticí si s klidem staví míč, pak se rozbíhá, míč nakopává, ten se jaksi podivně sesune nad ležícím Seppem Maierem v dlouhých trenkách doprostřed branky. Pak Panenka zdvíhá ruce a běží k spoluhráčům, načež se z televize ozývá nadšený hlas mnohem později odhaleného spolupracovníka StB Karola Poláka: Sme majstri Europy! To i odpovídalo skutečnosti, že většina mužstva byli Slováci – a třeba také jeden Maďar: Koloman Gögh.

Odbíral jsem tehdy a vášnivě četl časopis Stadion a tam v silvestrovském vydaní vyšly žertovné povídky, jedna se jmenovala Zásah vesmírného posla – některá písmena byla upravena, takže se to dalo číst také jako Zásah nesmírného osla.

Byly tři. Vždy o tom, jak jakýsi ufoun zasáhne do sportovního výkonu: jak zařídí, že Bob Beamon skočí do dálky skoro devět metrů (zruší gravitaci), druhá o tom, jak Dick Fosbury poprvé udělá flop, tedy ten nepravděpobný skok do výšky zezadu: daruje mu nějaký talisman, který ho vždy obrátí na záda.

A ta fotbalová povídka byla o tom, že ten zápas mezi odvěkými rivaly, tedy Čechy (Slováci byli jaksi potlačeni) a Němci, sleduje onen ufoun zavěšený ve své lodi nad bělehradským stadionem. Z důvodů historické spravedlnosti (vzpomínám si, že to toho bylo nějak zapleteno relativně blízké Sarajevo) fandil nám, ale do hry nezasahoval.

Všechno se vyvíjelo dobře až do okamžiku, kdy se Panenka napřahoval ke kopu a jako obvykle chtěl míč napálit co nejtvrdší ranou a umístit ho nechytatelně pod břevno, jak to dělá v Ďolíčku ve Vršovicích. Už to tak vypadalo, jenže Panenkovi to nevyšlo. Nakopl míč tak nešťastně, že ten by za normálních okolností vysoce přeletěl bránu. Také na fotografii z okamžiku kopnutí penalty je patrný jako by Panenkův úlek: poutevřená ústa a vyděšené oči, které sledují balón, jak nezdržitelně letí několik metrů nad bránu.

A v tom zasáhnul vesmírný posel. Zaslal na letící míč jakousi gravitační sílu, která ho v pravou chvíli srazila bezmocnému brankáři za záda. Udivený Panenka jen zvedl překvapeně ruce a hnal se rychle ke spoluhráčům, snad aby si jeho zděšení nikdo nevšimnul.

Před několika lety jsme dělali s Tomášem Kafkou s Antonínem Panenkou rozhovor. Myslím, že to byl pro Panenku zvláštní zážitek, dva podivní muži, kteří mu kladou zvláštní otázky, jako například, co si myslí o výroku Jeana-Paula Sartra, že „při provozování fotbalu vše komplikuje přítomnost soupeřova týmu.“

Vrchol podivnosti byl, když jsem se mu pokusil zprostředkovat onu povídku. Snažil jsem se ho přesvědčit, že vlastně takhle onu penaltu kopnout nechtěl a že za tím byl nějaký kosmický zásah. (Už jsme asi i vypili druhé pivo.)

Panenka se už ničemu moc nedivil a s klidem řekl: „Jako námět na film to není špatné… Jenže já tu penaltu měl dost dobře nacvičenou. Dva roky jsem ji trénoval. Vyhodou bylo, že Maier na Bohemku nechodil, takže to nemohl vidět. Víc za tím není.“

Ale já stejně myslím, že je. Protože i když od té zázračné penalty uplynulo už čtyřicet let, ten vesmírný posel nad tím bělehradským stadionem asi visí dál. Určitě pro ty, kdo to tehdy zažili.

Penaltový rozstřel s Německem: