Jsem mužské šovinistické prase

Napsal jsem článek „Jak si holky z džendru přihrály malou domů“. V něm jsem vyjádřil svůj názor, že státní úřednice Marksová rozdává peníze, a to 400 milionů korun, na nesmyslné zrovnoprávňování žen s muži, a že tím podporuje svoje kamarádky z genderových organizací. Ty se za to budou mít dobře, protože jich je pár desítek, a společnosti to nic nepřinese. A čekal jsem, zda mne někdo nazve šovinistou. Dočkal jsem se.

Jakési ZDF (používám střední rod, protože podle nevyzrálosti názorů a argumentů to nejspíš bude pubertální dítě) mi napsalo: Pane Bábku, nejste vy trochu, ale jen trochu, šovinistické a machistické prase? Ten Váš „džender“ ovšem kvituji jako vaši vlastní blbost, nikoliv pokus o zesměšnění. Kdybyste svou energii radši věnoval tomu, aby v podnicích vašeho svazu byly ženy rovnoprávně placeny a hlavně, aby jich bylo aspoň 50 % v managementu, pak byste byl aspoň k NĚČEMU užitečný. Žen je totiž 51 % a většina z nich jsou lepšími manažerkami než muži, což denně dokazují.

Domnívám se, že tak zjevně emotivní a pro věc silně zaujatý dopis si zasluhuje odpovědi. Navíc máme, my dospělí jedinci, jistou odpovědnost k nevyzrálým mladým lidem a měli bychom jim pomáhat formovat jejich názory a postoje. Tedy odpovídám.

Milé Zetdéef, děkuji ti za dopis a doufám, že ti moje odpověď bude užitečná. Nebudu ti vyvracet tvoje názory, ani tě nebudu poučovat, že nepodložená tvrzení, jako že většina žen jsou lepšími manažerkami, velmi znevěrohodňují jejich autora. Na to časem přijdeš samo. Já ti naopak chci dát za pravdu. Ano souhlasím s tebou, skutečně jsem mužské šovinistické prase. Jsem, protože…

Mám ženy rád.

Podporují ve mně ty nejlepší vlastnosti, jako odvahu, pracovitost, spolehlivost.

Iritují mne, protože mnohdy upozorňují, a rády, na moje chyby.

Jejich mateřství mne přivádí v úžas.

Znervózňují mne, protože často v jejich přítomnosti nevím, co mám udělat nebo říct, aby to bylo správně.

Obdivuji, jak dokážou pečovat o své bližní.

Mám úctu k jejich soucitu s trpícími i k tomu, jak se dokážou starat o děti nebo o nemocné a staré lidi.

Konsternují mne jejich všetečné otázky, třeba „…a co měla na sobě?“, na které nedokážu odpovědět.

Dávám jim přednost ve dveřích.

Pokud mi to dovolí, pomáhám jim do kabátu.

Jsem fascinován sloní pamětí žen, které nám dokážou připomenout, co jsme udělali před dvaceti lety.

Trvalo mi dlouho, než jsem si uvědomil, že tento svět řídí ženy. A nás muže k tomu jen používají.

Miluji, jak ženy dokážou navodit lehké, někdy i těžší, erotické dusno.

V jejich přítomnosti jsou muži lepší, kultivovanější.

A tak bych mohl pokračovat a pokračovat. Jsem nadšen, že jsou ženy tak jiné, než muži. Jsem přesvědčen, že nejsou muži lepší, než ženy, ale ani ženy lepší, než muži. Jsem vděčný bohu nebo přírodě, že jsme stvořeni, jako komplementární dichotomický systém (promiň, milé Zetdéef, někdy ti to vysvětlím).

Prostě a jednoduše, mám ženy rád. Dokud jsme dvě různá pohlaví, je svět barevný a zajímavý. V takovém světě stojí za to žít. Až budeme mít místo pohlaví džendr, milé Zetdéef, půjdu se oběsit.

Ano, jsem mužské šovinistické prase.